Režie:
Laurent LarivièreKamera:
David ChizalletHudba:
Martin WheelerHrají:
Louise Bourgoin, Jean-Hugues Anglade, Laurent Capelluto, Anne Benoît, Nina Meurisse, Nathanaël Maïni, Vittoria Scognamiglio, Bernard Sens (více)Obsahy(1)
Třicetiletá Sandrine je nucena vrátit se domů do Roubaix a žít se svou matkou. Je nezaměstnaná, a tak souhlasí, že bude pomáhat svému strýci v útulku pro psy, z něhož se vyklube překladiště obchodu se psy z východní Evropy. Rychle si v tomto světě ovládaném muži získá autoritu a respekt a vydělá peníze, které jí mohou zajistit svobodu. Někdy ale i dobří vojáci přestanou plnit rozkazy. (Cinemax)
(více)Videa (2)
Recenze (10)
Postavu Sandrine je těžké pochopit, nenechá do sebe nahlédnout, větší emoce přijdou až v silném závěru. Jenže do té doby je film spíš takový dokumentárně nenatočený dokument. Což o to, je dobré, že na toto téma vznikl film, jenž ne každý bude schopný dokoukat. Jenže právě mimo hlavní téma je to rodinné drama, v němž hlavní hrdinka opravdu nemá štěstí... takových filmů je více a více je jich také lepších. A když se k tomu přidá taková "maličkost", jako trochu úsměvné a hlavně nepochopitelně vložené scény nahoty... především postava veterináře. Louise Bourgoin však výborná. Celkově to chtělo větší rozpracování rodinného příběhu. 60% ()
Johnny Hallyday zpívá moto filmu na rodinné zahradní seanci: "Je suis un soldat / Comme d'autres là-bas / J'attends le jour / Qui verra mon retour (Jsem voják / jako všichni tady / čekám na den / kdy se vrátím)". Obchod se psy je obchodem s lidmi. To je ovšem třeba dokázat! Ale nedokazuje to už sám film?! Nejdřív k prodeji psů: Ve Francii se ročně prodá ca. 600 000 štěňat, z toho pouze 150 000 je z legálních chovů. Výdělek z psince (chenil) je vyšší než z bordelu (překlad netřeba). První (a dosud jediný dlouhometrážní) film Laurenta Larivièrera (oceněný v Cannes v kategorii Un certain regard) má šanci se stát vlajkovou lodí soudobého "neorealismu", pro to jsou splněny i příslušné sociální podmínky. Jelikož se nepodařilo vybudovat socialismus s lidskou tváří (padl koncem 60tých let), ani kapitalismus s lidskou tváří (padl na začátku 90tých let), dejme se (s písní na rtech) do budování otrokářského řádu (samozřejmě výhradně s lidskou tváří). - Feudalismus s lidskou tváří musíme přeskočit, protože zahrádkáři do toho nepůjdou. K obchodu s lidmi se už nedostanu. I když jsem si to už sesumíroval, minulý týden jsem byl s kamionem v SRN (jako závozník; z Otrokovic 1 000 pneumatik do Emdenu; z Bremenhavenu 25 tun překližky z brazilských deštných pralesů do Rožmitálu pod Třemšínem). Ale to je spíš na marketinkovou studii. Pozn.: Pokousán od psa jsem byl dvakrát, vždy na kole, jednou u Hánova mlýna u Kocandy, a loni na Dědku pod Luckých vrchem. Zkurvený psi, mais nous sommes tous des soldats. ()
Čierny obchod so zvieratami sa takmer vôbec nelíši od akéhokoľvek iného nezákonného obchodu. Svedomie a morálka nie sú žiadúce a priamy kontakt s živým „tovarom“ naviac vyžaduje aj absenciu citov. Sandrine city potlačila do úzadia a neprístupnosťou si vybudovala obranný múr. Frustrácia z nedostatku financií, ktorú vidí u svojich blízkych, ju poháňa k drsnej práci v strýkovom „útulku“. Ako dlho však dokáže premáhať vlastnú podstatu, je otázka udalostí a okolností, ktoré ju postupne nútia precitnúť a vysporiadať sa so situáciou. Drastické vyústenie nakoniec znamená očistu vzťahov aj obchodu. Európska kinematografia sa dokáže verne priblížiť bežnému životu a problémom, pracuje s prirodzeným prostredím a hercami, ktorí vedia preniesť na diváka rozpoloženie postavy. ()
Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Sandrine nejdříve přijde o práci, následně pak o byt. Má štěstí, laskavá máma ji ubytuje u sebe. A Sandrine se po hlavě vrhá do nelegálního obchodu. Konečně má peníze a naprosto neřeší, za co jsou. Žádné svědomí, žádná zodpovědnost, jen strach o sebe samu ji donutí zamyslet se nad svým konáním. Sandrine je ukázková antihrdinka pohybující se ve světě, kterému nepřeje štěstí. Vše je nejlépe vystiženo ve scéně, v níž její zoufalý švagr bourá zdi a táže se, jak to dělají ostatní lidé. ()
Francie mně opět dokázala, že žádný téma jí není cizí a pokud se jedná o témata se sociálním podtextem umí je zpracovat jako nikdo další. Tady bych tenhle film snad ani nedoporučoval, milovníkům psů, protože fakt to co se tam s nima odehrává je prostě prasárna a jsem rád, že policie v této oblasti koná. Ovšem hlavní složkou filmu je Sandrine do který jsem po celou dobu stopáže nedokázal prinknout. Určitě ta holka měla extremně těžkou situaci a nezaviděl jsem jí ani jednu minutu existence a rozhodování. Ve chvíli kdy jí matka vyčetla večeři za 41 euro mě jí bylo líto a chtěl jsem jí obejmout, ale chvílema jsem jí prostě nerozuměl. Nicméně Louise je moje oblíbenkyně a mám rádost, že herecky dokázala zvládnout i psychologicky náročnou postavu velmi dobře. ()
Reklama