Návrat domů

Martin Frič byl největší režijní hvězdou První republiky i zestátněné kinematografie a Karel Höger byl charismatický herec, kterému podobný styl rolí, jako byl jeho nadporučík Mareš, vyloženě seděl. Třetí hvězdička je konec konců právě za Högera a jeho herectví. Po řemeslné stránce se Návratu domů mnoho vytknout nedá a prvoplánová propaganda se ve Fričově snímku taky nekoná. Dokonce je na začátku filmu zmíněna v jedné větě účast československých vojáků na operacích na západní frontě a bylo to určitě na dlouhá léta naposledy, obávám se, že až do natočení Oázy a Nebeských jezdců. Na druhou stranu, všechny ty šťastné úsměvy, uniformy, sympatičtí rudoarmějci tančící kozáčka, celá ta atmosféra vysílá podprahové signály o době, která vedla ke zglajchšaltování české kultury. Ten film je jako režim v letech 1945-48. Svým způsobem tenhle druh filmařiny považuju za nebezpečnější než ty tupé agitky, které jsou ve své naivitě a přímočarosti strašně snadno identifikovatelné a směšné. Copak asi jeli do Sudet dělat ti sympatičtí vojáci - šířit demokracii? Zkrátka a dobře, po emocionální stránce mně ten film nikdy nesedl. Celkový dojem: 55 %. (20.06.2014)

"Víš děvče, válka se musí škrtnout z našich životů...." Jak bláhové, jak pošetilé přání. Vždyť "válka to důkladně zpřeházela"... Tento Fričův snímek o vystřízvění z radostných chvil po skončení války má určitě svou kvalitu. Karel Höger v roli nadporučíka Mareše se se smutkem v duši vyrovnává po svém, tedy především mlčky. Škoda té až příliš rozjuchané atmosféry se sympatickými rudoarmějci tančícími kozáčka, to mi do té Marešovi zádumčivosti moc nesedělo. A škoda té závěrečné jásavé scény při přesunu Marešovi vojenské jednotky do Sudet. Tu bych si tedy vážně odpustil.          (26.02.2023)

Válka skončila, slunce zářilo a šeříky kvetly jako o život. Země plná úsměvů, jako sad s krásným ovocem. Život se pomalu vracel k normálu. Byť zachycuje nepatrný zlomek poválečných jarních dnů. Bylo to silné a funkční. Ať bych charakterizoval jakkoli, skutečností zůstává, že to je jeden z nejzajímavějších filmů té doby, a to jak obsahem, tak nádhernou atmosférou pražských květnových dnů. Co k tomu ještě dodávat? Pravda, film už dost zestárl, ale šeřík si uchoval jarní rozkvétání dodnes. (01.03.2018)

Návrat čs. vojáků do osvobozené Prahy, navíc točený v roce 1948, je jedinečným historickým svědectvím. Nemáme mnoho filmů tohoto ražení a když, tak jsou většinou zruinované komustickou ideologií k nekoukatelnosti. Karel Hoger opět hraje jen očima, ale jeho drama je dramatem muže, jenž přišel o všechno. Šest let z domu je předlouhá doba. Zbyla mu jen uniforma....85% P.S. Nádherná je ve filmu bezelstnost a nadšení lidu, víra v Sovětský svaz - osvoboditele (Francie nás přece zradila!), víra v lepší budoucnost. Nejde o komunistickou propagandu, ale o realitu. Ano, lid komunistům věřil, zvolil si je, taková byla doba. (10.01.2012)

Pěkný poválečný film. V některých svých hrotech - jako například, když Karel Hoger není schopen oznámit staré mamince, že její syn padl, přesto že právě proto k ní přišel - bezmála dokonalý. Jinde zase - zejména v okamžicích, v nichž je vizionářsky prohlašováno, jaký skvělý socialismus nás teď čeká - svádí k nižšímu hodnocení, než si asi zaslouží. (25.07.2009)