Rabaka

Jeden z najhorších filmov z československej produkcie aké som videl. Jediné, čo na tom filme je dobré, sú pesničky. Ale tie si môžem pustiť samostatne a nepozerať sa na hlboko podpriemerné herecké výkony, silácke a hlúpe reči Joža Ráža a ostatných členov, ktorí sú vo filme vykreslení ako drsní rebeli, najväčší a najdôležitejší frajeri. (22.05.2010)

Elán mám rád. Vůbec od doby, kdy jsem poslouchal noční show s kapitánem Otou (což byl pořád, který chodil minimálně zhruba deset let zpátky na nějakém českém rádiu (Impuls nebo Frekvence 1?)) mám slabost pro písničky slovenských kapel jako třeba Elán, Team, Modus, No Name a slovenských zpěváků, jako třeba Miro Žbirka a Peter Nagy. Proč tomu tak je se mě neptejte, to dokážu pochopit snad jen já sám. Každopádně až nedávno jsem se dověděl, že Elán má svůj vlastní film, ale trochu jsem jeho zhlédnutí odkládal, protože ho natočil Rapoš - a Rapoš je debil. Neumětel a debil. A i tenhle film grandiózně zkonil. Celé to je hlavně o písničkách, které jsou dobré, bohužel to celé kazí Rapošův um mě naprosto znudit a zbavit jakéhokoli zájmu o sledování příběhu během 15 minut. To se mu povedlo i u Muzzikantů, ale u Rabaky jsem to nečekal. On teda ten děj nebyl moc zajímavý i tak, ale Rapoš to dokázal zkazit ještě víc. Takže jediné pozitivní je tu kamera a písničky, díky kterým mi to hodnocení jen tak tak vychází na slabé 2*. Jinak bych šel o dost níž. (21.10.2020)

Hudbu skupiny Elán mám v zásade rád a taktiež filmy zaoberajúce sa životom konkrétnych hudobných formácií. Keď sa niektorým nepáčia herecké výkony členov Elánu, mali by si pozrieť film o kapele Beatles, v ktorom sa členovia najslávnejšej kapely sveta herecky tiež nevyznamenali. Tieto filmy totiž nie sú o hereckých výkonoch, ale o nostalgii, ktorú na fanúšika vedia vdýchnuť. Na mňa to zafungovalo aj preto, že výber piesní aj ich načasovanie v rámci snímku bolo dobré a navyše sa film odohráva v dobe, do ktorej som sa narodil a niečo si z nej pamätám. Myslím, že s prihliadnutím na rok 1989 to nedopadlo vôbec zle a za mňa dám pokojne aj tých 70%. (25.11.2019)

Řekněme, že je to lepší než Fontána pre Zuzanu 2, ale ta mě zase baví a fascinuje jako jev svojí dobovostí a přetláskaností...Rabaka je prostě a jednoduše břečka...sice se nerozbíhá do tak velkých žánrových šířek ( jestli ve Fontáně nejsou zastoupeny všechny existující žánr, tak alespoň jejich velká část..), ale dramaturgicky je i tak dost neucelená...působí jako slepenec scén bez systematičtějšího ukotvení a dramatické a narativní výstavby...potenciálně zajímavý vhled do zákulisí dobového hudebního průmyslu se nepovedlo nějak důsledněji vytěžit...co jakž takž funguje, je sledování skupinového hrdiny ( kapely) a jeho osudů........muzikanti v čele s Rážem hrají překvapivě obstojně a přirozeně...celé to asi mělo nebo mohlo být civilnější, dokumentárnější...nebo měl Rapoš zvolit jinou stylizaci, poetiku.........pohádkovost, naivita a důraz na tzv. sociální cítění...Rapoš se opájí hrdiny - snílky, kteří dělají svět lepším, krásnými blázny, kteří jsou nuceni bojovat se společenskou lúzou a odtažitou každodenností...jeho kýčovité, levičácky romantické výjevy typu "mladí milenci krmí kozičku rohlíkem" jsou fakt na přeshubu........vtipné je, že film pojednává o rockové kapele, o rockovém způsobu života a přitom tu není přítomná jediná erotická scéna...fajn, na konci při koncertu v Lucerně si dvě holky sundají podprdy, ale to je všechno...klíčová je scéna, kde se Gabo ( do něhož se scénárista a textař Boris Filan tak umě projektuje) chce pomilovat se svojí přítelkyní, na což ona reaguje lakonickým "nie, spinkať nie..."......oddělení sexu - fyzické lásky a lásky pravé, hodnotné - té, v srdci......film není špatně natočený...jsou tu některé výborné scény...viz. klipovka l písničce "Superuvolněný", kde se - v kontextu dost nesmyslně - hromadí vojenské publikum...nebo scéna přípravy pódia v Lucerně, při níž se zřítí plátno a světelná aparatura...tyhle dvě scény jsou dost esenciální...samy o sobě jsou dobře uchopené a provedené, ale jsou špatně zasazené do celku...jak z hlediska motiviky, tak nějaké dramatické gradace........v určitých aspektech se to podobá Playgirls....prostota a lyrika v kontrapunktu k uspěchané, studené a odcizené době...všichni myslí jenom na prachy a láska se vytrácí...( Páralův ironický osten se přitom v Playgirls zcela vytrácí).....a do toho debilně nasazená hudba...takový ty sladký kulatý klávesky...nebo písničky o labutích, který krásně plujou na rybníčku...to je v píči......o důvod víc, proč si vážit Smyczkových "Pražáků"... (11.03.2012)

Elán, moje láska. 1) Elánovská nasranost v mezích zákona dostala svůj filmový výraz. Obávám se, že společenské problémy, o které se film lehoučce jako obláček otírá, jsou pro dnešní generaci poněkud nečitelné. 2) Snímek sám o sobě je nevýrazný a plytký, ale vše zachraňuje můj milovaný Elán. (28.06.2011)