Ivanovo dětství

Z retrospektívneho hľadiska myslím môžeme skonštatovať, že Ivanovo detstvo je masovo najprístupnejším Tarkovského filmom. Za prvé stopážou a za druhé už len tým, o čom rozpráva. Už aj v dobe vzniku asi bolo viacerým zrejmé, že sa pozerajú na debut niekoho výnimočného, ktorému treba nechať do budúcnosti poriadny priestor. Ivanovo detstvo je vojnovou drámou a dobrodružným filmom v jednom. Domnievam sa, že Tarkovskij nemal od chlapca v nikdy v deji odbiehať a mohol vyťažiť vzhľadom na zobrazené udalosti vo filme o niečo silnejšie emócie. (08.05.2015)

Sovětské válečné filmy z této doby bývají mnohdy osobitým zážitkem, jejich tvůrci dokázali natočit příběhy obyčejných jedinců zasažených krutou válkou s nebývale poetickým nádechem. Ale v Ivanově dětství bylo na můj vkus občas té lyrizace až moc.. až natolik, že narušovaly nejen kontinuitu děje, ale hlavně i celkovou působivost snímku. Na romantickou pasáž se zdravotní velitelkou Mášou v líbankách nad propastí v lese asi nelze tak skoro zapomenout, ale právě ta moc se zvyškem dění neměla moc společeného. K mému překvapení se taky musím chtíc-nechtíc přidat na stranu cenzorů, kteří příliš nepobrali smysl závěrečné scény s Ivanem a dívkou na pláži – jakoby patřila na úplně jiné místo ve filmu (spíše začátek), než po scéně, kdy se z náhodně odfouklé listiny dovídáme konec osudu Ivana, který zemřel před několika měsíci. Největším kladem je určitě velmi invenční kamera, která v kompozičně netradičném vyprávění nachází své bohaté uplatnění, záběry ze studny či břízového háje dovedou vizuálně okouzlit a temné scény s plavením na loďce po lesním močálu zase zapůsobit úplně jako z apokalypsy. I celá tahle válka vyznívá občas jako apokalypsa (např. i ve scéně se stařcem v zbombardované vesnici či s letadlem v písku) a zpracování se neubrání až vyloženě surrealistickým výjevům (viz. dvojici mrtvol u řeky držící nápis "Vitejte u nás") a celkově určitě souhlasím, že jde v rámci žánru o nesmírně originální film. Ač nevím, v případě válečných dramat asi víc ocením tradičně vyprávěné silné příběhy typu "Vyšší princip", než silně umělecké experimenty. Jaksi jsem čekal hlubší emocionální prožitek, silných momentů byla sice řada, ale ve větším množství se ke mně dostavilo vyčerpání ze sledování a prozatím, ač rád bych, nedokážu sáhnout po čtvrté hvězdičce. Výkon hlavního dětského herce ale určitě vnímám jako hodně povedený, dle mého názoru je Nikolaj Burljajev i mnohem lepší, než tolik oceňovaný Ivan Jandl v Poznamenaních (1948). 70% (12.09.2020)

Hneď prvý film Ivanove detstvo naznačil schopnosti tohto nadaného študenta VGIK. Zobral si schématický žáner vojnového filmu zobrazujúceho vplyv jej hrôz na dieťa a ľudí okolo neho. No na rozdiel od iných filmov podobného razenia, ktorých vonkoncom nie je málo (spomeniem na ilustráciu iba jeden z mojich najobľúbenejších a to Idi i smotri:Come and see od významného Bieloruského režiséra Klimova), k tejto téme pristupuje s jemu neskôr svojským lyrizmom a citom pre kameru, nobojacej sa dlhých záberov. To čo na Tarkovskom veľa ľudí vrátane mňa obdivuje je vyberanie filmových lokácií pre scény, ktoré nielenže vždy dokonale laďia a spĺňajú svoj účel splynutia s hercami v jeden magickou filmovou rečou k divákovi prehovárajúci celok, ale aj často preberajú rozprávačskú iniciatívu a svojou silou zanechávajú na nás divákoch hlboké vizuálne ryhy v pamäti. Zároveň je ale táto jeho celovečerná prvotina jediným filmom z jeho tvorby, v ktorom sa prejavuje mierna ideologizácia, čo mierne kazí celkový dojem. No vzhľadom nato, že jeho natáčanie prevzal po predchádzajúcom režisérovi a taktiež išlo o jeho prvý celovečerný film, ktorý bol určite pod drobnohľadom Sovietskych autorít, by sa dalo polemizovať o úprimnosti tejto výpovede. Napriek tomu ale ide v porovnaní s inými filmami tejto doby z tohto regiónu iba o na hrane prijateľnosti sa pohybujúce minimum a stretol sa aj s odporom zo strany autorít, ktoré ho nazvali „príliš poetickým a nezrozumiteľným pre masy“. Príbeh sa odohráva za 2. Sv. vojny na fronte v období krátkej bojovej prestávky, počas ktorej sa obe strany pripravujú na ofenzívu. Je však zarážajúce, že napriek tomu, že ide o vojnový film, padne tu iba minimum výstrelov či dopadov striel delostrelectva. O decentnosti spracovania svedčí aj fakt, že opačná strana konfliktu, Nemci, sa na scéne objavia len raz. Hlavným hrdinom je Ivan, ktorý sa chce pomstiť za smrť svojej rodiny, vyvraždenej Nemcami. Kvôli svojmu nízkemu veku(14) a svojej malej výške sa stáva prieskumníkom za bojovými líniami. Svojím oduševnením výrazne prevyšuje väčšinu svojho okolia. Stáva sa miláčikom veliteľov a tí ho chcú poslať na vojenskú školu mimo bojisko. No Ivan sa tvrdošijne v svojej zaslepenej pomste snaží za každú cenu zostať pomáhať „vyvraždiť Nemcov“. Príznačná pre jeho detské chápanie vojny ako hry s nulovým súčtom je scéna, v ktorej si prezerá knihu s obrazmi Nemeckých maliarov, kde trvá na tom, že také zvieratá ako Nemci nemôžu maľovať a akceptuje tento fakt až pri poznámke, že ide o maľby 400 rokov staré. (10.05.2008)

3/10 Pribeh maloleteho Ivana ve sluzbach rude armady proti nejvetsimu nepriteli Sovetskeho svazu hitlerovskemu Nemecku. Dej je relativne uceleny sled scen, co predstavi detskeho hrdinu, ktery prisel o iluzi hraveho detstvi, aby se jakozto sirotek mohl obetovat pro uspech voejknske operace. Po vizualni strance slusne, z hlediska obsahu je nutne sledovat symboliku a spoustu veci si domyslet - jinak je to nestravitelne nudne a malo akcni. Nastesti to ma jenom 1,5 hodiny. Dobre sceny: polibek nad zakopem, Ivan ve studni. Spatne sceny: nemecke letadlo, dokumenty na zaver filmu. Ivan se nekdy chova jako 70lety mazacky kmet, misty jako 7lete dite. Deji chybi vic historickeho pozadi. (04.02.2008)

Ač nezpochybňuji Tarkovského nadání, nemohu se ubránit pocitu, že je to s jeho filmografií jako na houpačce. I v tomto debutu lze zajisté pozorovat klasický rukopis v podobě působivé práce s kamerou, hutné atmosféry i zručného vedení herců. Nicméně nekompaktní příběh na pozadí nazi invaze je zkrátka těžce nezajímavý a empatie k hlavní postavě, jakožto jejímu osudu, si lze jen horko těžko vypěstovat. Ve svých pozdějších dílech, kdy Tarkovskij promloval k divákovi skrze nekonvenční obrazovou kompozici, to fungovalo, zde nikoliv. (08.04.2023)