Mandela: Dlouhá cesta ke svobodě

Nevím proč, ale do nového Mandely se mi zpočátku vůbec nechtělo. Cítila jsem však jakousi povinnost se na něj podívat a dnes nechápu, proč jsem zhlédnutí tak dlouho odkládala, protože to byl veskrze příjemný film. Životopisné snímky mám ráda, tenhle na to jde docela standardně, ale to nevadí, protože nechybí preciznost. Více se mi líbil začátek filmu a úplně nejvíc pak davové scény, kdy černoši skandovali v ulicích. Takové scény mají vždycky jakousi nespecifikovatelnou vnitřní sílu, která mi málem vhání slzy do očí a žene mi mráz po zádech. To bylo v další části snímku utlumeno, ale nevadí. Herecké výkony skvělé. A krásná hudba to korunovala. Silný příběh natočený bez patosu, a to je třeba ocenit. (17.06.2014)

Ne, že bych se v životopisných filmech přímo vyžíval, ale mám je rád a téma tohoto snímku mě dost zasáhlo. Příběh jednoho vůdce, který desítky let, ať už pasivně, či aktivně, bojoval za svou zemi, byl zpracován velmi citlivě a v určitém ohledu i objektivně. Samozřejmě běžný divák netuší, zda-li byl filmem, respektive knižní předlohou, pouze obelhán, nebo se to tak všechno stalo, to co si pro nás však charismatický Idris Elba připravil je velice silný film, který dokáže chytit za srdíčko...90% (12.03.2014)

Film, který slouží hlavně jako ukázka, nesmyslné historie. Bílý, proti černým a naopak. Příběh, jakých se stala určitě spousta, zároveň však příběh s nejznámnějším černošským aktivistou, Nelsonem Mandelou. Není to zdaleka bezchybné, na mě až moc uhlazené, chybí tomu víc dramatičnosti, ale na jedno podívání je to celkem ok. A Irdis, i když se snaží, tak na Morgena Freemana z Invictuse nemá ani náhodou. (12.12.2014)

Nelson Mandela má mé velké sympatie jako žádný jiný prezident. A je možné, že mě to v hodnocení snímku mohlo ovlivnit. V každém případě je jeho příběh strující a prožíval jsem ho od první až do poslední minuty. Idris Elba příjemně překvapil a jeho výkon byl neuvěřitelný. Tak jako závěrečná píseň od U2. 9/10 (03.07.2014)

To je mi zase trapas pane režižére. Mandelova autobiografie pohledem filmovych oci Justina Timbrdwicka, kde staci natocit nejakou cernobilou jednostrannou nespravedlnost, smutne zabery z vezeni a par citaci a jde se na dotocnou! Mandelova autobiografie a celkovy pohled na svet je filozoficky tak poutave dilo, na ktere slaboduchy scenar ani dirigentska taktovka nestacily. Mozna kdyby se nedelalo tolik prestavek na pravidelné čajové dychanky... Stale dokola delaji z divaku idioty a predkladaji lidem dramaticky jednostranne zapletky, kde je kazda strana mince zvyraznena natolik, ze by ji poznal i katolik. Neni divu, ze zde place nejedna venkovska dorostenka, ktera vychodila pet trid zakladky na deset let. Chybi mi zde propracovanejsi psychologicke procesy, celkovy nadhled nad celou tou problematikou. Mozna k tomu vsemu prispel i naprosto zcestny vyber hlavniho hrdiny bouchacem Idrisem Elbou, kteremu jsem to nezral od zacatku filmu. Vzpomente si na Eastwoodovo Invictus, v tomto dile stacil jeden pohled do oci Morgana Freemana a videli jste vse... (21.08.2014)