Spectre

Nejdražší, nejdelší... a nejspíš nejunavenější. Nový Bond je po Skyfall hořkým zklamáním, které jde ještě o level dál v ohledávání psychologických, emocionálních a mytologických kořenů, ale bez reálného náboje a nasazení (i důvěryhodnosti). Prachy lítají oknem, strhující scény se ale nerodí - Bond pasivně korzuje vybydlenými lokacemi a tváří se, jak kdyby prožíval nejvypjatější shakespearovské drámo, tváří v tvář tuctovým nástrahám a nevýraznému záporákovi ale přichází jen s mdlou pračkou na peníze. (04.11.2015)

Jako byla to docela útrapná podívaná. Spectre je splácané z toho nejjednoduššího nápadu, jaký šel z comebacku titulní organizace vytřískat, takže je celý příběh skrz na skrz průhledný a nepřekvapivý. Ano, tohle u blockbusterů nebývá zas tak zásadní vada. Nová bondovka je ale plíživé dvouapůlhodinové drama, ve kterém akční a dialogové scény soupeří o to, co vás účinněji uspí. Proč James zase slepě vleze do každé pasti? Proč většina putování připomíná některou z předešlých bondovek? A proč tu akční intermezzo vypadá tak, že dvě luxusní káry 10 minut jezdí po perfektně nasvíceném nočním Římě, aniž by do sebe byť jedinkrát ťukly? Jako by na place seděl zástupce té či oné firmy a dohlížel na to, aby se zapůjčenému žihadlu nic nestalo. A Mendes u toho jen rezignovaně plnil jeho přání a suše házel na plátno další a další prachy. Ano, nová bondovka se chlubí fajnovým otvírákem v Mexiku a má stejně precizní audiovizuál jako Skyfall. Ale proboha, proč je všechno ostatní ještě o úroveň horší než minule?! (5/10) (04.11.2015)

Další babylonské zmatení žánrů, ó bóže. Mexiko bylo docela svůdné a navnazující, ale to, co přišlo potom, jako by byl úplně jiný film od o několik tříd horšího štábu. Včetně písňo-titulkové sekvence, z jejíž nevkusnosti mi bylo vysloveně trapně. Ale předně: Jestli ještě jednou uvidím film se starými špiony, který je o tom, že jsou staří a někdo jim vyčítá, že jsou staří a zbyteční, a oni jdou a dokážou, že nejsou, tak už něco vážně rozkopu. Další věc: Kdo to psal? Kdo to stříhal? Tempo je velmi antiklimaktické a dramatický oblouk neexistující. Když pominu fakt, že to, o co tam má jít, je strašně prázdné, recyklované a nepřekvapivé, tak je tam taková spousta balastu, který není ani sexy, ani efektní, ani efektivní, nic. Kdo potřebuje vidět dvacet vteřin chůze nějakou chodbou, než se někam dojde, kde se zase nic nestane? Já ne. Kdo potřebuje vidět honičku, ve které se ani nijak zvlášť nenahánějí, jenom prostě dělají smyky v prázdném Římě? Závěrečná "bitka" mezi C a M je tak zoufale amatérská, že mě ani nenapadají vhodně urážlivá přirovnání. Jakékoliv napojení mezi Craigem a Léou je za A. papírově chtěné (a fyzicky nepřítomné) a za B. vnitřně logicky nefunkční. Všechny ženské postavy jsou tak ploché a nelogické, že se mi ani nechce uvěřit, že si na ten film víc nestěžují feministky na Tumblr. Christoph Waltz je pro mě osobně jedním z nejpřeceňovanějších mužů Hollywoodu a tímhle Blofeldem mi to jenom dál potvrzuje. Koho to zajímá, že si hrál zamlada s Bondem na písečku, charismatického adversária přece nelze vytvořit pomocí tří nezáživných monologických scén a prohlášení, že vlastně může za všechno, co se dělo v minulých filmech, aniž by tyto doopravdy působily tak provázaně a promyšleně. Další šustění papírem, až mi z toho v uších zvoní. Ale největší tragédii vidím prostě v tom, jak se tvůrci snaží s vlastní domnělou archaičností bojovat zoufalým zmoderňováním a zrealističťováním všech věcí, na kterých vlastně nezáleží, ale strukturálně zůstávají u padesát let starých vyprávěcích struktur, které po takovém žánrovém obratu působí jako pěst na oko. V nerealistickém, nadsazeném špion-žánru let šedesátých může fungovat, že přiznaný agent dobrovolně přijede za hlavním záporákem, nechá se ubytovat u něj doma, obleče se do jeho šatů, napije se jeho chlastu a konverzuje o jeho soškách nebo meteoritech, kterými si řečený záporák rozhodl dané sídlo vyzdobit, a teprve potom si oba pokusí nafackovat raketama, ale v tomhle "ultrarealistickém" pojetí to působí směšně a neuměle. Produkce se systematicky zbavuje všeho, co bylo na Bondovi osobité, nenahrazuje to ničím nově rozpoznatelným a ani ten moderní kabátek neumí udělat tak kvalitně jako konkurenční špionské frančízy. A ještě mám potřebu na závěr zdůraznit, že Skyfall se mi líbil, v porovnáním s tímhle vlastně docela dost líbil. (20.04.2016)

Jste prázdný, pane Bonde a žijete ve světě plném ruin. Tohle tuším někde někdy zaznělo a Mendes to zfilmoval. Spectre je letargický svým tempem, přitlumeným potemnělým vizuálem Hoyteho Van Hoytema. Jenom Newman má tendence hnát to dramaticky dopředu. Bondovka omotaná chobotnicí a zalitá inkoustem zmaru. V mnoha ohledech naivní, povrchní, ale podržela si mě spolehlivě 150 minut. Objektivně si plnou palbu nezaslouží, protože v podobném ranku letos nekompromisně vládne tematicky podobná MI V. Ale tahle klopýtavá procházka vylidněnými místy před demolicí důstojně uzavírá čtyřdílnou psychoterapii nejunavenějšího Bonda, který vlastně nechce být, tím kým je. Ale už nikým jiným být neumí... Kdyby tímhle celá série končila, jsem spokojený. Btw. props za ukrytou message, že Heineken je dobrej tak na zalévání myších děr. (05.11.2015)

Sice špatná (jakkoli sympaticky podvratná) bondovka, ale dobrý film. A mohl být ještě výrazně lepší. To by však scénář musel nabídnout oporu neopodstatněně nabobtnalé stopáži, musela by lépe fungovat tenze mezi 007-bondgirl-záporákem a celé by to muselo být alespoň místy o něco více spectrekulární ve stylu úvodní scény. Každopádně díky pootevřeným vrátkům v závěru bych se za ještě jednu poslední craigovku vlastně vůbec nezlobil. A klidně do třetice i se stejným týmem. (06.11.2015)