Režie:
Wim WendersKamera:
Henri AlekanHudba:
Jürgen KnieperHrají:
Bruno Ganz, Solveig Dommartin, Otto Sander, Curt Bois, Peter Falk, Hans-Martin Stier, Laurent Petitgand, Paul Busch, Didier Flamand, Jürgen Heinrich (více)Obsahy(1)
Jeden z najpôsobivejších filmov svetovej kinematografie 80-tych rokov. Režisér Wim Wenders zasadil dej tohto svojho najznámejšieho a najúspešnejšieho diela do vtedy ešte múrom rozdeleného Berlína. Mesta, ktorého oddelené časti spájalo pod zemou metro a nad ňou nebo. Osou jeho originálnej filmovej eseje je príbeh dvoch novodobých anjelov, z ktorých Damiel sa vzdá večnosti kvôli cirkusovej trapézistke Marion a stáva sa človekom. Wendersovi a Handkeho anjeli však nezodpovedajú celkom zaužívaným predstavám - i preto ich obľúbeným miestom nie je kostol, ale berlínska knižnica, kde sa koncentrujú ľudstvom vytvorené duchovné hodnoty. O šesť rokov neskôr sa Wenders k filmu vrátil vo voľnom pokračovaní Tak ďaleko, tak blízko! a v USA vznikol až príliš hollywoodsky remake Mesto anjelov z Nicolasom Cageom. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (339)
Spočiatku mi Wendersov film pripadal dokonalý, ale s pribúdajúcimi minútami som musel z hodnotenia ubrať. Moje nadšenie z námetu, výbornej scény nasávania informácii v knižnici, alebo len obyčajným počúvaním ľudských starostí dvojicou anielov Wenders postupne ubíja nekonečne zdĺhavými scénami, ktoré dej nikam neposúvajú a hoci inokedy nemám problém ani s trojhodinovými filmami, myslím že prestrihanie a vypustenie nejakých dvadsať minút by filmu určite prospelo. Bruno Ganz je výborný. Ak niekomu pri pohľade naň automaticky naskakuje Hitler, musí byť zistenie, že vlasnte celú dobu pozerá na anjela zaujímavé aj zábavné zároveň. Mňa osobne to Hitlerovsko anjelske porovnanie síce napadlo, ale iba na chvíľu. Ganz vás svojim výkonom presvedčí, že vie byť rovnako dobrým anielom ako Hitlerom a naopak. Film 70%. ()
"Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete." Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Záleží na každém divákovi, jestli Nebe nad Berlínem přijme jako krásné poetické podobenství o andělech a lidech kolem nás, které ho obohatí novými zkušenostmi a pocity... Anebo zda se ukouše nudou nad pomalým a přenáročným vysoce oceňovaným filmem o ničem a monologickou meditací andělů a lidí o životě. Já patřím k té druhé skupině, vydržel jsem 76 minut a neumřel u toho - kdo vydržel víc? Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=-U9kjN5ISDQ ()
V té poetičnosti, aby se tu člověk utopil. Je to fakt nádherné a docela mě mrzí, že to asi neumím plně docenit, protože je to snímek neuvěřitelně silný ve svých filozofických monolozích a unikátnímu průřezu tehdejším lidstvem. Mrzí mě, že jsem nedokázal ty dvě hodiny udržet pozornost a v některých pasážích jsem skoro usínal. Asi se k tomu budu muset vrátit, je to dost uhrančivé a bolestivě krásné. Jen škoda, že tak náročné. ()
Nemecký perfekcionizmus v plnej svojej kráse. Monológy vyšperkované k dokonalosti, úchvatná kamera, každé slovko inteligentné i zmysluplné. Skvelí, ku podivu aj sympatickí herci a okúzľujúci Nick Cave. Avšak to čo mi tu chýbalo, bola trocha čistej ľudskosti a nedokonalosti. Celé to vo svojej nadnesenej podobe posobilo, ako okázalé umelecké dielo, lenže ja som chcela viac. Viac romantiky a čírejšie vyobrazenie lásky. Takto, ku svojej škode, posobí film zbytočne sterilne. ()
"Nikdo ale zatím neuspěl zpíváním mírových eposů. Co je na míru tak špatné, že není tak inspirativní?" Existenciální mozkový červ. Manifest života ve vší jeho ponurosti a bezútěšnosti. Úchvatný hudební doprovod. Divácký a lidský zážitek. A ta "báseň" o dětech, respektive dětství... Jsem rád, že amíci ten remake pojali trochu jinak a nesnažili se o došlovnější převod, protože kdo ví, jak by to v jejich podání dopadlo. Takhle můžu mít skoro stejně rád oba filmy. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (27)
- Černobílé pasáže byly natáčené přes difúzní filtr vyrobený z hedvábné punčochy, která patřila babičce kameramana Henriho Alekana. (skudiblik)
- Wim Wenders sa pri voľbe natáčať zábery "z neba" na čiernobiely film inšpiroval snímkou Michaela Powella a Emerica Pressburgera Otázka života a smrti (1946). (Kristusazapad)
- Peter Falk (hraje sám sebe), který filmu kreslí, je ve skutečnosti velmi dobrým kreslířem. (raininface)
Reklama