XL

K tomuto filmu jsem doputoval od islandského filmu Okamžik zvratu ( který je desetkrát lepší než tohle) a herečce Maria Birta B. , která tam hrála a i tady má vedlejší roli. Tenhle film je hrozná bída opilecká jízda macatýho Leifura, kde se reálný svět prolíná s tím v deliriu. Hodně neuchopitelnej film a pro mne ztráta času. Mohu si odškrtnout druhý islandský film v mé historii uživatele CSFD. (14.02.2018)

Pro mě osobně nejlepší film, který jsem letos ve Varech viděl. Bez příkras americké produkce si to islandská verze Miloše Zemana rozdává v duchu Leaving Las Vegas převážně s minulostí a díky množství prázdných lahví, podpoře sympatickýho premiéra taky s nejednou kočičkou toužící po nějakým tom islandkým penízku. Pekelný červený filtry, zběsilý párty střih, dráždivá nelinearita prokazují vysokou úroveň filmařiny. Hodně metafor, hodně deprese. Zlo, sex, beznaděj. Mňam. (04.07.2013)

Alkoholový trip do pekla vlastního nitra, ve kterém netušíte, co je, bylo a co je jenom jako. Má to své silné momenty, především ve chvílích, kdy hrdina účtuje svůj vlastní vztah s dcerou, ale na konci se dostaví těžká kocovina. Bolí vás hlava, trochu i žaludek, ale dáte si kafe a za pár hodin je to pryč. (03.07.2013)

Parodie na film. Rychlý střih a barevné změny prostředí odkazují na výběr experimentální kinematografie shrnutý v učebnicích pro základní školy, špatně uchopený. Kocovinové švenky, rakurzy nebo jen prostá máchnutí přístrojem. Prostřihy vzpomínek, nejasné sexuální kontury, nápodoby Lynchova atmosférického baletu v kvalitě Z. Snímek, který se snaží ze všech sil stát se uměním, až se z toho sám pozvrací. (28.08.2013)

Vítej studený Islande, vítej ožralá a zfetovaná kamero. To, co vidíte na plakátech, budete sledovat úmorných 90 minut. Ano, noční můra plavající ve slizu. Pro všechny alkoholiky dobrá zpráva, že Nohavicova teorie alkoholického kopce funguje - čím víc chlastáte, tím víc stoupáte na vrchol. Pro všechny ostatní další důvod, proč se vyhýbat soutěžní sekci na MFFKV. (02.07.2013)