Funny Games

Hnus, hnus, neskutečný hnus... Nechápu, proč se něco podobného točí, ani proč se někdo na to dívá. Dosud jsem choval režiséra Hanekeho v úctě, na jeho televizní film Die Rebellion (1993) nezapomenu a i jeho slavné snímky jako Pianistka nebo Utajený mi přinesly silný zážitek, byť do jisté míry šokující a hůře ztravitelný, ale tentokrát mě Herr Michael dokonale naštval a znechutil. Už dvakrát jsem v minulosti tento film do půlhodiny s nechutí vypl, ale pokusil jsem se na něj podívat znovu s tím, že možná jsem po pozitivních dojmech z jiných Hanekeho filmů dostatečně připravený na to vidět Funny Games znovu a zpětně ocenit. Ale kdepak... Ano, má to v sobě originální nápad natočit horrorový příběh jako realistické drama, plusem může být i, že nejbrutálnější scény povětšinou nejsou explicitně nasnímané, herecké výkony jsou určitě vynikající, ale ve výsledku nevím, k čemu je to dobré. Jak se snaží Funny Games hrát svou formou na něco hodně intelektuálního a sofistikovaného,  zůstávají stejně primitivním home invasiom hororem včetně spočátku podivného chování obětí. Respektuji ty, co v tom dokážou vidět hluboké myšlenky, ale podle mě jde o dost primitivní film, který nejen hnusně manipuluje s divákem a po celou dobu ho psychicky týrá, ale ještě se mu s pomocí rafinovaného tvůrce snaží vsunout představu, že my diváci máme být stejné zrůdy a psychopati, když se na takový film díváme. Inu dobrá, jsem zrůda, chtěl jsem to vidět do konce, abych si mohl o uznávaném filmu udělat vlastní představu a příště tuhle rafinovanou hru režiséra s divákem (v podobě o 10 let mladšího remaku) dobrovolně vzdávám. Sice jsem se po 24 hodinách z Funny Games už dokázal vzpamatovat, ale za to zhnusení nedokážu tomu dát jiné hodnocení, než odpad. 15% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (15.03.2021)

Jako řada jiných uživatelů jsem zhlédl prvně Funny Games U.S. A také si myslím, že jsou obě verze obsahem téměř totožné. Dvojice magorů mi příjde o něco působivější v rakouské verzi, na druhou stranu, těch promluv do kamery bylo v remaku přecejenom méně. Jinak jsem taky lépe pochopil postavu "hlavy" rodiny, takže se touto cestou omlouvám Timu Rothovi, který hrál divně možná i záměrně. V každém případě, Funny Games hodnotím slabšími 4* (kdo dřív příjde, ten dřív mele; zvlášť když se mele 2x takřka stejně) a rozhodl jsem se novější verzi přiklepnout pouze průměr. (17.05.2011)

Takhle zásadní obrat jsem snad ještě nezažil. Dva mladíci v bílých rukavičkách z plezíru šikanují rodinku, atmosféra je depresivní a při scénách mrazí. Poté, co chlapci rozstřelí mozek, odejdou a začíná odvrácená strana filmu. Nekonečné nehybné záběry, při kterých se nic neděje. Ubíjející. Význam hovorů s publikem jsem nechápal, stejně jako přetáčení děje. Škoda toho. Na ústřední kvarteto se koukalo moc hezky a i námět byl dobrý... 70% (04.09.2012)

Haneke má o sobě poněkud vysoké mínění. Jeho tak pověstná hra s divákem mi neuvěřitelně vadila. Možná to fungovala na sacher pojídající důchodce, ale na mě rozhodně ne. Hraní si s divákem je až moc chtěné, prvoplánové a hlavně namyšlené. Podívejme se třeba na Triera, jenž diváka vydírá často a rád a nemusí k tomu vytvářet obezličky a signály typu: ha ha, teď si s Váma hraju, bacha na to Vy hlupáčci. Nemusí kvůli tomu film přerušovat a vymaňovat se rušivě z jeho formy. Na jedno jsem však režisérovi skočil, přesto, že se jedná o velmi pozdní příspěvek k žánru exploitation, témata narušení osobního prostoru, barbarů deroucích se přes bránu domova a hlavně ohrožení samice či mláděte, mě pudově a civilizačně vždy znepokojí, pokud se jich ujme trochu zkušená ruka (kterou zas Haneke má), byť se samozřejmě jedná o základní postuláty žánru. Zde navíc s výbornými herci a doprovodem Johna Zorna. (22.08.2009)

Tyhle vtipné hry jsem viděl až po vtipných hrách USA, i když tyhle ty hry ty americké dle data natočení předcházejí. Nejsem si úplně jistý zda by se mi tyhle hry líbiliy více než ty nové, kdybych je býval viděl v pořadí, v jakém byly natočeny. Takhle ovšem byly ty nové ve všech ohledech lepší. V nové verzi jsou sympatičtější naprosto všichni herci a hlavně je v nich nesrovnatelně pěknější hlavní ,,hrdinka". Jinak jsou filmy docela identické až na pár detailů, že jednou je pejsek v kufru auta a poté třeba v autě a podobně. Bohužel nadšení z mladšího bratříčka se k tomuto staršímu nepřeneslo, což je ale dost možná ovlivněno přávě tím, že jsem to stejné v jiném kabátě už prostě viděl. Dle pocitů z filmu svoje hodnocení přes * nedostanu. (09.04.2012)