Šingeki no kjodžin - Season 1

Obsahuje spoilery. Tak prvá séria bola poriadne sklamanie. Počítal som s niečím poriadne zábavným a prerátal som sa. Celkovo ma iritovalo hneď niekoľko vecí – prvou je totálna predvídateľnosť príbehu, tu tvorcovia fatálne zlyhávajú. Počas celej série ma prekvapila možno tak jedna jediná vec, a to je na 25 dielov veľmi slabá bilancia. A nehovorte mi že som bol jediný, komu bolo úplne jasné, že tí titáni sú Eren a Annie. Druhá vec boli hluché miesta. Naozaj ma má baviť sledovať celú epizódu o tom, či sa Eren premení na Titána, a keď sa nakoniec rozhodne že sa nepremení, tak sa na začiatku nasledujúcej časti aj tak premení? What the hell was that good for? A tieto miesta sa tiahnu celou sériou, počínajúc prvou epizódou. Nečudujte sa potom že keď titán zožral Erenovu matku tak ma to nechalo totálne chladným. Tretia vec je animácia a technické prevedenie. Problém nastáva pri pohyboch postáv –napríklad kráčanie niekedy vyzerá ako keby bolo spravené fotoaparátom namiesto videom. Takisto ma neskutočne štvali tie čiary na okrajoch obrazovky pri každej akčnej scéne a aj fakt, že počas každej scény musí mať minimálne jedna postava na tvári nejakú kvapku. A aby som nezabudol, ten moment keď ruka titána prešla cez dom ma bude ešte dlho mátať v snoch. Ďalším z mojich problémov s týmto seriálom je, že každý tu proste vrieska alebo plače, a to neustále. Práve preto sú mojimi obľúbenými postavami Sasha, Annie a Connie, ktorí zatiaľ nedostali dosť priestoru sa vyplakať. Počas série stále niekto umiera a tvorcovia sa tomu snažia dať obrovskú váhu, čo je ale nemožné keďže nemám šajnu kto tí ľudia sú a sú tam totálne zbytoční. A o úvodných znelkách a niektorých skladbách uprostred epizód sa radšej nejdem vyjadrovať, tie sú proste nepočúvateľné (Na druhej strane sú tu zas aj výborné skladby, či už orchestrálne alebo elektronické). Aspoň som však nadobudol superschopnosť – dokážem presne preskočiť úvodnú znelku. And that is power you can not buy. Čiže sumár – počas prvej série sa nič nestalo, väčšinu epizód možno preskočiť bez výčitiek svedomia a celkovo by lepšie fungovala ako film, možno dva úvodné filmy. Snáď bude druhá séria lepšia. (17.06.2020)

Nevídaná bomba, která mě oslnila rychleji, než se po zablesknutí stačí zhmotnit hrozivý obr. Stačilo jen nastřelit pár charakterových vlastností pro Erena, Mikasu i Armina, šikovně jim přihrát do cesty vedlejší postavy (nerozhodný Jean, potrefená Sasha "potato girl" Blouse) a než se poprvé objevily závěrečné titulky, měla mě napínavá akční sága v hrsti. Nedokážu si ani vybavit, kdy naposledy mě animovaný seriál dokázal sežrat takhle rychle, kdy i já - jako osoba, která si oblíbené příběhy alespoň trochu šetří a neplýtvá jimi - nevím, kdy si dát pauzu a nejraději bych v přehrávači nechal běžet celý Attack. Tempo několika prvních story arců (zhruba do konce bitvy o Trost) je regulérně to nejsvižnější, co jsem kdy v anime viděl. V tu chvíli bylo nutné zpomalit, pohrát si občas se vzpomínkami, pečlivě nechávat děj běžet delší dobu na několika frontách a všechno zakončit soubojem, který bere dech snad v každém úderu. Po tolika zdrcujících momentech, kdy si divák zas a znovu uvědomí, že za hradbami tří zdí mohou kdykoli zemřít jakékoli charaktery v libovolném množství, jsem si nic nepřál víc než jen malé, optimistické vítězství. Po první sérii se mi tak v noci pravidelně zdávalo o létání nad střechami, o sekání do obřích krků, o výjezdech bok po boku desátníka Leviho - a v neposlední řadě o tom, že se pokračování dočkám co nejdříve. Sie sind das Essen und wir sind die Jäger! (02.09.2019)

Tak si nejsem jistý jestli se můj vkus s věkem zlepšuje nebo zhoršuje, každopádně dát druhou šanci Šingeki no Kjodžin nebyl špatný nápad. V době premiéry jsem seriál zatratil hned po prvním dílu, přišlo mi, že seriál příliš tlačí na divákovi emoce drastickými scénami (podobně jako nedávné IMHO příšerné Inujašiki), design „příšer“ mi přišel spíše komický než děsivý a celkově jsem k němu přistupoval se zaujetím jako k novému přehypovanému seriálu pro masy. Postupem času mi to ale nedalo, seriál na mě stále odněkud vyskakoval a tak jsem se podíval na video, kde nějaký weeb vysvětloval jak se v názoru na Šingeki no Kjodžin spletl a že je s každou sérií čím dál tím lepší. Dal jsem tedy seriálu další šanci, a byť co jsem psal do jisté míry stále platí, po shlédnutí první řady musím ocenit jak „bezfillerově“ seriál působí, až tak, že bych dokonce za nějaké zvolnění akce byl vděčný, v tom jsem se utvrdil po shlédnutí OVA epizod, které vnikly po první sérii. Docela mě mrzelo, že jsem s nimi neprokládal hlavní dějovou linku (všechny se totiž odehrávají během první série). Obzvláště vzhledem k tomu, že „world building“ je jinak další silnou stránkou seriálu, téměř vždy jsem pauzoval epizodu v předělovacích obrazovkách, které dovysvětlují fungování světa a techniky a těšil jsem se na každý střípek informace o tom co jsou titání vlastně zač. Také musím ocenit nápaditost designu boje s titány styl spiderman, měl jsem strach, že v animované podobě bude působit prkenně, ale musím složit poklonu WIT a I.G. studiu, na rozdíl od jiných akčních anime seriálů, kde tak nějak poznáte, že do pěkné akční scény šly peníze jen v první epizodě, zde vše působilo až „filmovým“ dojmem, což je vzhledem k množství akce skutečně působivé a tohle je spíš subjektivní pochvala ale prakticky úplná absence zjednodušování animace ve formě hyperdeformací a celkově absenci humornějších scének jsem kvitoval s povděkem, které jsou jinak tak populární u shounen mang a do značné míry zcela zničily můj dojem třeba z FMA. Stejně tak si zasluhuje pochvalu zvuková stránka, hudba zde naštěstí „nepodkresluje“ scény, ale je jejich nedílnou součástí. K příběhu se asi vyjádřím až po shlédnutí všech sérií, zatím je to stejně především o akci skoro jako sledovat začátek vojína Rayena, akorát tady vylodění trvá 10 hodin, takže plně chápu kritiku některých lidí na neustálou uřvanost dialogů... (25.07.2019)

S blížícím se finále Attack on Titan jsem se do seriálu konečně poprvé v životě pustil pustil a po třech dnech sledování mám za sebou první sérii. Zasazením, hudbou a temnými momenty seriál rozhodně ohromí, ale popravdě mi jinak přijde, že je nadhodnocený. Postavy nejsou natolik zajímavé, abych si k nim vytvořil vztah... a když umře voják číslo 158, tak je mi to vlastně úplně ukradené. Začátek byl takový klasický pomalý rozjezd, následoval tradiční výcvik a potom přišel velmi dobře zpracovaný akt s obranou města. Ty následující byly kvalitativně zase slabší. Jsem zvědavý, jak budou se světem a odhalováním zvratů pracovat v dalších sériích, jelikož nastavené to mají slušně. Hodnocení: 70 % (26.09.2023)

Původní komentář z 12.11.2014: Tento kousek mi sedl jako zadek na nočník. Už po prvních pár vteřinách jsem věděla, že tohle bude stát za to. Žádné fillery, žádné fanservice, jenom děj plný zvratů, akce, vývoj postav, sem tam nějaké to vysvětlení a hlavně zase po dlooouhé době originalita, to všechno doplněno jedním z nejlepších soundtracků vůbec. Emocionální epická jízda zběsilým tempem s naprosto skvělým vyjádřením bezmoci, zprostředkovaným i divákům - postavy umírající jako na běžícím páse, kdy nikdy nevíte, která bude další. Z konce prvního dílu mi bude běhat mráz po zádech i na po sté. 9,5/10 Poznámka: Uživatele, kteří píšou, že postavy jsou moc uřvané a ubrečené bych hodila do podobné situace, aby ukázali jak všechno zvládnou rozumně a s ledovým klidem. (01.05.2019)