Šingeki no kjodžin

Velice originální, animačně velice dobře zpracované, napjatá atmosféra, nekdy trochu moc křičí. Původně jsem myslel, že to bude jen další bojová akčnost, tisíckrát ohranná, ale moje překvapení ani větší nemohlo být. Nádherně mi to sedlo. Postavy celkem dobré, naštěstí mají logické monology. Je tam pár nepřesností či nelogičností, ale jinak nemám moc, co bych tomu vytkl. PS: naprosto boží openning, já je moc nemusím, takže se mi líbí jenom tak tři a tenhle mezi ně na sto procent patří. (06.05.2013)

Na to jak slibný námět Attack On Titan má, jde o docela nudný seriál. Respektive zoufale nevyvážený. Většinu děje zabírají citové výlevy zpola hysterických postav, které jsou nejen otravné, ale pro zápletku téměř irelevantní. Následuje scéna útoku zabijáckých obrů a improvizovaná lidská obrana. A další epizodu se začíná nanovo. Plusem jsou dynamické a do určité míry pohlcující válečné scény a titulní píseň, mínusem odfláknutý scénář s dírami v logice, že by jimi prošla celá armáda titánů. A pochopitelně i to, že jsem si prakticky ke všem hrdinům rychle vypěstoval averzi. Mrtvými se tu naštěstí nešetří, takže každý žije v neustálém strachu z ušlapání, nebo sežrání. Nezbývá než doufat. (30.08.2015)

Opravdu by mě zajímalo, jak se vždy někdo rozhodne a zrovna z jednoho anime je světový hit a přitom je úplně stejné jak všechno ostatní. Jako nechápejte mě špatně, mně se to líbilo, ale rozhodně to nebylo něco extra. Bylo to moje první anime po asi 5 letech, tak s notnou dávkou nostalgie se to vyšplhalo na 4 hvězdičky, ale kdokoliv, co viděl víc jak 10 anime, může potvrdit, že to bylo v podstatě dosti průměrné, (21.07.2014)

Attack on Titan po dekádě skončilo a navždy zůstane jedním z nejvýznamnějších počinů audiovizuální tvorby. Nejenže to je seriál, u kterého jsem pocítil fyzickou neschopnost zvednout se od obrazovky, ale hlavně je to seriál, který ze mě udělal anime fanouška a ukázal mi krásy japonské tvorby včetně mangy, protože jsem na konec čekat nevydržel. Právě manga zůstane anime poražena, protože Isayama musel spěchat, zatímco MAPPA nemusela (a díky tomu jsme se dočkali bizáru v podobě “Final Season Final Act Part 2”) a dodala ještě lepší finále díky rozšířeným dialogům. Když se takhle zpětně podívám na plakáty a zavzpomínám na všechny ty zvraty a hlavně ten žánrový i narativní zlom, který to přineslo, tak se vlastně nestačím divit, kam až jsme se dostali. Přiznám se, několik slz na konci ukáplo a já jsem vděčný, že jsem si tuhle jízdu mohl prožít a doufám, že mě ještě někdy něco chytne jako Shingeki no kyojin. (06.11.2023)

Další překvapení, které mi nachystal anime žánr. Přes počáteční nechuť se opět rozjel nadupaný příběh s velmi originální zápletkou (tohle slovní spojení ani zdaleka nevystihuje realitu) a příjemně propracovaným světem. Jen je škoda divného chování postav a zbytečně natáhnutých přemýšlivých scén. To ale vyvažují epické souboje úplně jiného kalibru, než na které jsem byl kdy zvyklý a také ve většině případů všechno-jen-ne-hrdinské chování vojáků. Rovněž se mi zamlouvá určitá syrovost, se kterou Titáni likvidují lidi. Nejednou jsem zůstal sedět s pusou dokořán. Tleskám. (28.10.2015)