Režie:
Pepe DanquartScénář:
Heinrich HaddingKamera:
Daniel GottschalkHudba:
Stéphane MouchaHrají:
Andrzej Tkacz, Kamil Tkacz, Elisabeth Duda, Itay Tiran, Łukasz Gajdzis, Przemysław Sadowski, Jeanette Hain, Rainer Bock, Grażyna Szapołowska (více)Obsahy(1)
Srulikovi je devět let, když v roce 1942 uteče z varšavského ghetta. Schová se v nedalekých lesích, kde se se spolu s dalšími uprchlými židovskými dětmi snaží přežít do konce války. Spí v korunách stromů a živí se tím, co si sami uloví nebo ukradou na přilehlých farmách. Hlad a zima Srulika ale přinutí, aby se vrátil zpátky do civilizace, kde si musí změnit jméno na Jurek Staniak a předstírat, že je sirotek z katolické rodiny. Ve vesnicích potká lidi, kteří riskují vlastní životy, aby mu pomohli, ale i ty, kteří ho zradí. Dojemný a zároveň inspirující příběh o cestě jednoho chlapce, který musel ze dne na den dospět, aby přežil. (A-Company CZ)
(více)Videa (1)
Recenze (138)
Příběhy z druhé světové války stále udivují a stále překvapují. A je vlastně úplně jedno, kolik jsem jich už viděl a kolik jich režiséři po celém světě natočili. Stále vytváří určitou výpověď tehdejší doby, která se z historie lidského pokolení již nikdy nevytratí. Běž, chlapče, běž je příběh kluka, který dostal životní sodu snad ze všech možných i nemožných směrů. Pokaždé se ale zvednul a šel dál. Tomu opravdu velká čest. Chvílemi mi film připomínal sovětskou brutalitu Jdi a dívej se. Jen s tím rozdílem, že tenhle film není zase tak brutální, což není zase tak překvapující, protože Jdi a dívej se překračuje svým naturalismem všelijaké možné filmové meze. Tenhle film je ale příběhem, který stojí za to vidět. A ze závěrečné scény minimálně vytvoří úsměv na tváři, což je v rámci příběhů z druhé světové války, taky občas potřeba. ()
Fikcie nemám rád, medzi riadkami som postrehol diferencovanie Poliakov na dobrých a zlých od detí, sedliakov, lekárov, starých ľudi...a ich postoje k blížnemu ako kresťan resp. k židovi aj keď nevinnému dieťaťu. Od tém holokaustu si dlhšie oddýchnem, stále dookola to isté. Na poslednú tretinu som už stratil trpezlivosť a nedopozeral. ()
Běž, chlapče, běž je ďalším z celého radu filmov, ktoré nás vracajú do udalostí spred 70 rokov. Nebudem mudrovať nad tým, či má zmysel nakrúcať ďalšie filmy z tohto obdobia, ale pýtal som sa samého seba, v čom je ten film iný, v čom sa líši od iných, v čom spočíva jeho prínos. A pretože argumenty pre a proti remizovali bolo to podľa mňa na tri hviezdičky. Dvojičky to zahrali výborne, presvedčivo, exteriéry si kameraman užil, hudba bola skvelá, prostredie bolo dosť nepriateľské, aj keď práve nešlo o Nemcov, len príbeh bol chvíľami málo uveriteľný. Deväťročný chlapec nie je Bear Grylls, aby prežil v lese dlhšiu dobu, osobitne v zime. Dôsledkom menšej uveriteľnosti bolo, že som sa na film pozeral ako na príbeh, ku ktorému som nenadobudol významnejší emočný vzťah. Napriek tomu si na otázku zo začiatku príspevku odpovedám kladne, pretože si naozaj myslím, že téma II. svetovej vojny a jej odraze v životoch jednotlivcov i celých národov ešte nie je vyčerpaná a každé nové dielo prináša kamienok do mozaiky ľudských osudov v ťažkej dobe. ()
Moje největší pochvala na můj vpravdě nemilovaný subžánr "děti za časů války" zní asi tak, že mě to neuráželo. Ačkoli i zde dítě je roztomilý, doba je zlá, Němci jsou bleble a chleba tvrdý, tak jsem u toho neměl potřebu spolknout kulku, jako u souputníků v pruhovaných pižamech či s kradenými knihami. Oproti nim má utíkající chlapec nespornou dramaturgickou výhodu v tom, že je neustále nucen měnit pozice a tím pádem se film stále někam viditelně sune (ačkoli v zásadě většinu filmu protagonista jen tak bloumá po okolí). Ovšem režie má zde poměrně výrazné limity, které vybublají na povrch zejména v okamžicích, kdy se tvůrci snaží naznačit delší časovou prodlevu mezi scénou A a scénou B, protože vztahy mezi ústředním klukem a jeho okolím se vždy nadefinují již úvodní scénou jejich setkání a již se nerozvinou po dobu třeba půl roku, který chlapec s danou postavou stráví. Jasně, díky tomu film netrvá tři a půl hodiny a díky bohu za to, ale i tak se až do konce zdá, že tento článek je pahýl. ()
'Lauf Junge lauf' je příběhový film, není do něj namíchána žádná psychologie, mystika, fantasy či jiné obvyklé příměsi, které lehtají na patře a příběhům dávají jakousi nadpozemskou vznešenost. Zde jde jen o řemeslo; nápad, projekt, spojovací materiál, a pak především zpracování a povrchová úprava. A to řemeslo je tu skutečně výborné, hodné mistra. Vystačí si samo o sobě, bez recenzí, analýz, hledání skrytých významů a nalézání podprahových informací... "Run rabbit - run rabbit - Run! Run! Run! / Bang! Bang! Bang! Bang! / Goes the farmer's gun" (Flanagan and Allen). Pozn.: V komentářích se často vyskytuje porovnání "dnešních" a "tehdejších" dětí. Je skutečně pozoruhodné, k jakým koncům hmotný přebytek, žádná práce, benevolentní až neúčastní rodiče, také mohou vést, v době, kdy není problémem opatřování hraček, ale jejich likvidace. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (6)
- Film byl natočen podle skutečné události. Skutečný aktér se natáčení v Německu účastnil a objeví se v závěru filmu. (troufalka)
- Pro chlapce byly nejnáročnější emotivní scény a pak ty, při kterých se jedlo, protože toho museli díky opakování scén sníst opravdu hodně. (troufalka)
- Hlavní roli Jurka Staniaka ve filmu ztvárnila dvojčata Kamil a Andrzej Tkaczovi. Filmovat začal Andrzej, ale režisér si pro náročnost přibrat i Kamila. Kvůli pracovnímu omezení dětských herců na 6 hodin denně se bratři později v roli Srulika střídali. Podle jejich vlastních vyjádření jeden filmoval dopoledne a druhý odpoledne. Občas se vystřídali. (Zdroj: Zlín Film Festival 2014, totalfilm.cz) (Sevcik)
Reklama