Bohové Egypta

Jak spáchat komerční sebevraždu. 1) Vyberete si námět, který bude zajímat pár fanoušků Igora Chauna 2) scénář necháte napsat chlápky, co prznili Drákulu a nechali Vina Diesela lovit čarodějnice 3) obsadíte to prkennými herci a těm, kteří prkenní nejsou, necháte napsat absurdní lajny a pro jistotu je oblečete do pytle od brambor 4) povoláte režiséra, který budget rozpustí do přehlídky neuvěřitelně přeplácaných digitálních setů, kde skoro žádný pohyb kamery nepůsobí přirozeně. Zbytek už se udělá sám. Po hodině mě přestalo bavit se smát té pekelné naivitě, čímž to celé ztratilo kouzlo. Dokonce ani přehlídka macatých poprsí a doběla vypraných egyptských božstev to nečiní o nic více milosrdným. Nejabsurdnější blockbuster roku 2016, o tom žádná. (20.01.2017)

Očekávání naplněno. Šel jsem na nablblý fantasy, dostal jsem nablblý fantasy. Komerčně čuju, že bude tenhle film kapitální průser a Proyas už se asi hned tak k dalšímu kino filmu nedostane, ale úplnej odjeb není na místě. Pokud jste ochotní nechat mozek doma a užívat si ty moc pěkný barvičky, nejrůznější příšery a samozřejmě i nějaký ty bitvy plus nechybí nezbytná dávka romantiky, tak jste na správný adrese. Tohle je nenáročná vizuálně moc pěkná pohádka který by snad jenom neuškodilo menší zkrácení, protože po pravdě velmi triviální a nijak extra originální příběh tu dvouhodinovou délku úplně neutáhne, ale zatím co třeba u Exodusu jsem se vyloženě nudil, tak tady jsem filmem proplul v pohodě občas s upřímným pobaveným úsměvem na tváři. Ústřední duo Waldau, Thwaites pravda nejsou extra bombarďáci, ale ani mě vyloženě neiritovali. Koho jsem si naopak užil byl Butler kterýmu záporák parádně sednul a kdykoliv byl Seth na scéně, tak jsem se tetelil blahem. Tenhle charizmatickej tvrďák už klepe na dveře mojí topky a v jeho podání to byl rozhodně chutný předkrm před očekávaným London Has Falen. Takže není to žádná bomba, ale na pohodový pobavení postačí.60% (25.02.2016)

Po opravdu, ale opravdu bolestivém kurvení řecké mytologie Prsy Džexnem jsem byl značně tutenskeptický. A do jisté míry kleoprávněně. Do digitálního mrdníku pastelově vybarvičkovaných Sdružených barev Egypta tu taky napochodoval vyhřátý homopanteon nilských božstev, aby pubescentnímu vytlemenci ukázal, zač je toho MTv, a připravil mu žužu dobrodružstvíččččko, při kterém by nejeden egyptolog intenzivně dumal, jak v hieroglyfech napsat „slaboduchý pičus“. Nicméně… Ten náctiletý buznič je tam tentokráte spíše jen do počtu a film si pro sebe urvali slizce mačistický Žérár Řiťler a hlavně spanilý Mikuláš Zelinář – Aules, na němž paradoxně s potěchou spočine i oko zarytého odpůrce brázdění mužských rekt. A tihle kočkující se bohové jsou tak nějak docela odsejpající, sem tam i nápadití a poměrně dost akční, až jeden zapomene na homofobní předsudky a ten kýbl popkornu u toho sežere vcelku bez dávení. Prostě takový přiblble zábavný Souboj mumií, něco, jako když hodíte kupírovanému Anubisovi do podsvětí Cheopsovu stehenní kost a on ji s rozverným vrtěním zbytku šakalího ocasu aportuje. (10.03.2016)

Kdybych tenhle digitální mrdník viděl ve 3D v kině, vrazím si jednu nožičku od těch debilních brejlí do oka a druhou si, pěkně po egyptsku, nosní dírkou vydlabu zbytek mozku. Což doma nebylo zapotřebí. Jen se mi to utrpení protáhlo na pět hodin, protože jsem mezi dekolty párkrát usnul...Jo, a Gerarde. Až budeš chtít příště hrát v nějaké vyložené píčovině, nech sandály ve skříni a radši si nech zase něco upadnout. Bílý dům, Londýn, pařezovou chaloupku, to je jedno. (22.05.2016)

Sympatický únik od všech těch sofistikovaných velkofilmů, ve kterých se zrcadlí současný trend dělat temné a trýznivé drama i z příběhu, ve kterém po nebi lítá panák s červenou pláštěnkou a kudrlinkou. Všichni teď chtějí dělat to co Nolan a najednou tu je Proyas s barevným velkofilmem, který před psychologií upřednostňuje rozjívenost a fantasmagorii, která mě bavila opravdu po celou dobu a film mi velmi rychle utekl. Herci jsou moc fajn, i když nemají co hrát, akce divoká a nijak oslňující, ale zase zrežírovaná pevnou rukou, a když už to někdy nedává moc smysl, pořád je se na co dívat. Z toho světa přecházejí oči a ani nevadí, že triky zrovna nejsou na nejvyšší úrovni. Však i starý Souboj titánů ve své době vypadal zastarale, ale měl své kouzlo. A něco podobného pro mě představují i Bohové Egypta...hravou pohádku plnou atrakcí, která nenudí, a na kterou se pro její chyby snad ani nedá zlobit, nakolik je upřímně přímočará ve svém vyprávění. A tohle má navíc i fantasticky přestřelené scény s Geoffrey Rushem, které mě bavily snad ze všeho nejvíc. Hezké osvěžení v té změti komiksových bijáků, které se bojí vystoupit z komfortní zóny a přežírají davy stále tím samým. (20.05.2016)