Jessica Jones

--- PRVNÍ SÉRIE --- Po psychologické stránce propracované a rozhodně ani zdaleka ne tak dětsky barevné, jako filmy z MCU. Spíše než Marvel Jessica Jones připomíná příběhy z Gotham City. Temný, špinavý New York plný kriminálníků a jednoho psychopata, který má schopnost ovládat lidi s takovou šikovností, že je pro ostatní prakticky neviditelný a nezastavitelný. Ale máme tu Jessicu Jones, která má však do klasického superhrdiny hodně daleko. Ačkoli je Krysten Ritter je jako žena dost nesympatická, tahle role ji dost sedí a v roli Jessicy působí rozhodně tak, jak by její postava působit měla. Po filmařské stránce je to klasický vysoký Netflix standard, avšak problém vidím především ve scénáři. Obsahově je totiž ústřední děj maximálně tak na 5-6 epizod a zbytek je nekončící vata, kterou zachraňuje především výborný David Tennant. Hodnocení série 3/5 --- DRUHÁ SÉRIE --- S druhou řadou mám vlastně prakticky stejný problém, jako s tou první. Je to próóstě neskůůůtééčně roztahané. V první sérii byl alespoň Killgrave coby luxusní záporák, druhá série nemá ani to. Ale zase mi po psychologické stránce přišla o něco propracovanější a Jessica mi nebyla tolik protivná. Trish, to už ovšem jiný příběh. Stále je to filmařské stránce nadstandard a má to řadu dobrých momentů, zejména co se jednotlivých postav týče a tradičně kvalitní herectví, ale zápletka je na 13dílnou sérii hodně banální a obsahově je to díky tomu dost prázdné. Hodnocení série 3/5 --- TŘETÍ SÉRIE --- Jako finále celých Defenders to moc nefunguje, asi kvůli tomu nenadálému zrušení. Ale jako finále seriálu to na mě naopak zafungovalo výborně. Opět jsme se nevyhnuli vatě, ale oproti předchozí sérii mi to nepřišlo tolik za vlasy přitažené. Celá zápletka působí uvěřitelněji, než ta s crazy mamkou, a je hezky vidět, jak sem celý děj od začátku, byť třeba jen po náznacích a malých krůčcích směřoval. Otravná bloncka Patsy se touhle sérii u mě naprosto vykoupila. Důstojný konec, Defenders mi budou chybět a škoda, že nedostali ještě jednu závěrečnou týmovou jízdu. Hodnocení série 4/5 (17.06.2016)

- Look, I'm not gonna talk about my shitty story because there's always someone who's had it worse, someone's life who is ruined worse. - It's not a competition. Ač filmový noir a hard-boilovky obecně můžu, je imho dost nepopiratelné, že co se zahlcenosti narativními/charakterovými klišé a tropy týče, hůř na tom bývají už jen romantické komedie. Nejspíš právě proto Jessicu Jones (především v první polovině) tolik žeru: ona totiž bere typickou podobu noirových postav a skloubením s tématem psychologického traumatu jim dodává nebývalou hloubku a obsah, což je nejvíc vidět právě na ústřední postavě. Jessica je otravná, cynická, uchlastaná, odtažitá, zahořklá a neochotná chovat se s tou nejzákladnější mírou slušnosti i ke svým nejbližším – jinými slovy přiznaná a nepokrytá kráva, rovněž známá jako každý protagonista noirovek evar. Novinka je, že Jessica nejenom má ke krávovitosti (ač je k ní zjevně náchylná od dětství) legitimní důvod, ale tenhle důvod na rozdíl od klasických noirovek nepůsobí jako letmý náčrt z nutnosti, který je okamžitě odsunut do pozadí a jehož vliv na děj je přinejlepším minimální a skoro nikdy neobehraný. Dopady traumatu jsou tu naopak detailně rozebrány jak s ohledem na hlavní hrdinku, tak i na lidi okolo ní. Osvěžující taky je, že tímhle laděním se Jessica vymyká doznívajícímu trendu nesnesitelně kůl tomboyů, jelikož když už nic jiného, její vady a problémy jsou přinejmenším explicitně pojmenovány a glosovány, nikoli podávány jako rádoby unikátní a mentálně zdravý způsob, jak vyvstat nad šedý průměr. A jako přidaný bonus, superschopnosti hrdinů jsou zde vzhledem k charakterovému pojetí seriálu v podstatě irelevantní, takže pokud má někdo chuť narvat z té přehršle marvelovek, které jsou všechny jak přes kopírák, hlavu do drtiče na odpadky, tohle je dobrý kompromis. (13.11.2017)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)

Z mého pohledu zatím nejlepší komiksový seriál. Nechává za sebou dokonce i oslavovaného Daredevila. Dokonalý noir, který se přehrabuje základními atributy žánru a upravuje si je k obrazu svému. Temný, depresivní, pesimistický, jen místo cynického drsňáka s cigaretou je tu cynická drsná holka s flaškou, a místo bezcitné manipulátorky, bezcitný manipulátor. Seriál občas trýznivě pomalý, umožnující pořádně se vyráchat v té ponuré atmosféře, navíc komiksově nečekaně střídmý, se superschopnostmi spíše jako kořením než stavebním prvkem. Vystavěný na dospělých a v dnešním světě aktuálních tématech manipulace, zneužívání a psychického znásilňování, navíc bez potřeby cpát sem nekonečné souboje kostýmovaných pozérů. Boj za záchranu planety před megalomanským pánem zla tu nahrazuje mnohem působivější boj s vnitřními démony, traumaty minulostí a padouchem, který je děsivý, aniž by k tomu potřeboval atomovku. Krysten Ritter je navíc se svým minimalistickým herectvím dokonalým ztělesněním Jessicy, stejně jako je David Tennant dokonalý coby její protihráč Kilgrave, děsivé monstrum ukryté pod zdánlivě nenápadnou maskou. Bravo! Tohle bude v mých očích velmi těžké překonat. (17.05.2019)

Intro + Season 1 - Melissa Rosenberg, scenaristka takovych hitu jako Hercules, Doktorka Quinnova nebo nove Twilight, dostala dalsi penize a tentokrat dokonce od Marvelu! A obstala, skutecne to bylo naprosto debilni. Vic nez polovinu serialu se honi Jessica za tim, aby dostala za mrize renovovanyho Purple Mana, druhoradyho villaina z Daredevila. Ale poporadku... prvnich nekolik dilu jsem si opravdu rikal, ze koukam na nejaky serial pro novodoby pubertaky, a pripadal si vazne unavenej z dnesni tvorby. Jessica je drsnacka, vsechny a vsechno dissuje, zajima ji pouze chlast. Hlavne v uvodu si divak uzije hodne sexu s namakanym cernochem (asi 6x behem prvnich 2-3 dilu), ale i lesbickyho prsteni nebo lizani kundy Jessiciny kamosky. K nejaky hlubsi zapletce dojde az cca v 1/3 serialu a pak je zminovana honba za uveznenim nekoho, kdo umi vsechny ovladat pouhym hlasem! Jak uveznis nekoho takovyho, asi jedine s nahubkem bez moznosti jakekoliv obhajoby, coz asi stejne nikdy neklapne. A pak to nejak znicehonic skonci a Jessica ho zabije. Krysten Ritter s bambulovitym nosem jsem neznal a nijak me nezaujala / nebavila, smrtonos Tennant me bavil jenom tim skotskym prizvukem a Trinity z Matrixu porad vypada jako Trinity z Matrixu (coz je vlastne plus). Jediny pozitiva z hereckyho hlediska byli herec Luka Cage a Taylor, na kterou se vzdycky dobre koukalo. (28.11.2018)