Jessica Jones

O něco slabší než boží Daredevil, ale pořád pecka a to hlavně díky skvělýmu Tennantovi, kterej tady stvořil jednoho z nejlepších (ne-li snad i nejlepšího) záporáků v MCU. Uspokojivý množství zvratů a dalších komiksových postav (ač tu vlastně hrajou spíše takový doplňkový a vedlejší role, přesto však se silným vlivem na hlavní zápletku) tomu dává grády, který jsou pak naředěný příjemnou noir atmosférou podpořenou tou správnou hudbou. A vlastně tak nakonec mrzí snad jen jediná věc, kterou ale nebudu spoilerovat... (14.12.2015)

Netflix v poslední době produkuje jeden lepší seriál než druhý.Po Daredevilovi,který se tvůrcům neskutečně povedl,jsem zhlédl i další film s podobnou tématikou.Seriál Jessica Jones sice vcelku není až tak dobrý jako DD,ale i tak má něco do sebe.Autoři se snažili vytvořit daleko temnější atmosféru,což se jim povedlo.Krysten Ritter se role povedla,ale hlavně podle mě zazářil David Tennant coby hlavní antipadouch Kilgrave.Popravdě ani sám nevím,jestli chci vidět druhou sérii,které se nejspíš dočkáme.Bude muset být alespoň tak dobrá jako první.Celé první sérii uděluji 80% (05.12.2015)

Tak strašně super ta 1. SEZÓNA byla! Teda aspoň dokud nepřišly poslední dva díly, kdy tvůrci teatrálně rozsypali pytel plnej odpudivejch scénáristickejch berliček, za který by se nestyděl ani ansámbl libovolný jihoamerický mýdlový opery. Proč? Proč ta sluchátka nepřišla dřív, proč je najednou Jessica silnější než celý Avengers dohromady, a jakým způsobem ji zázračně mine miliarda dobře mířených kulek? 7/10 a příště ze mě laskavě ke konci jinak spektakulární comicsový show nedělejte blbce. Zamrzelo. (27.03.2017)

--- PRVNÍ SÉRIE --- Po psychologické stránce propracované a rozhodně ani zdaleka ne tak dětsky barevné, jako filmy z MCU. Spíše než Marvel Jessica Jones připomíná příběhy z Gotham City. Temný, špinavý New York plný kriminálníků a jednoho psychopata, který má schopnost ovládat lidi s takovou šikovností, že je pro ostatní prakticky neviditelný a nezastavitelný. Ale máme tu Jessicu Jones, která má však do klasického superhrdiny hodně daleko. Ačkoli je Krysten Ritter je jako žena dost nesympatická, tahle role ji dost sedí a v roli Jessicy působí rozhodně tak, jak by její postava působit měla. Po filmařské stránce je to klasický vysoký Netflix standard, avšak problém vidím především ve scénáři. Obsahově je totiž ústřední děj maximálně tak na 5-6 epizod a zbytek je nekončící vata, kterou zachraňuje především výborný David Tennant. Hodnocení série 3/5 --- DRUHÁ SÉRIE --- S druhou řadou mám vlastně prakticky stejný problém, jako s tou první. Je to próóstě neskůůůtééčně roztahané. V první sérii byl alespoň Killgrave coby luxusní záporák, druhá série nemá ani to. Ale zase mi po psychologické stránce přišla o něco propracovanější a Jessica mi nebyla tolik protivná. Trish, to už ovšem jiný příběh. Stále je to filmařské stránce nadstandard a má to řadu dobrých momentů, zejména co se jednotlivých postav týče a tradičně kvalitní herectví, ale zápletka je na 13dílnou sérii hodně banální a obsahově je to díky tomu dost prázdné. Hodnocení série 3/5 --- TŘETÍ SÉRIE --- Jako finále celých Defenders to moc nefunguje, asi kvůli tomu nenadálému zrušení. Ale jako finále seriálu to na mě naopak zafungovalo výborně. Opět jsme se nevyhnuli vatě, ale oproti předchozí sérii mi to nepřišlo tolik za vlasy přitažené. Celá zápletka působí uvěřitelněji, než ta s crazy mamkou, a je hezky vidět, jak sem celý děj od začátku, byť třeba jen po náznacích a malých krůčcích směřoval. Otravná bloncka Patsy se touhle sérii u mě naprosto vykoupila. Důstojný konec, Defenders mi budou chybět a škoda, že nedostali ještě jednu závěrečnou týmovou jízdu. Hodnocení série 4/5 (17.06.2016)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)