Režie:
György PálfiKamera:
Gergely PohárnokHudba:
Amon TobinHrají:
Piroska Molnár, Miklós Benedek, Ferenc Lakos, Tamás Jordán, Irén Bordán, Zsolt Nagy, Zsolt Trill, Zoltán Schmied, Réka Tenki, Dániel Csengery, Nóra Hőrich (více)Obsahy(1)
„Jaký si dáš čaj? Máme mátový," vyzývá bez většího zájmu starší žena svého apatického muže, s nímž obývá zabydlenou domácnost. Poté se schodištěm vydá na střechu domu, odkud očima přehlédne večerní, smogem zahalenou Budapešť. A skočí. Do domácností, jejichž chod letmo zahlédneme, zatímco žena padá kolem oken, se ale ještě vrátíme. Navštívíme jednu po druhé, vždy na chvíli, ale zároveň na dostatečně dlouho, abychom dokázali pojmenovat „diagnózu", která příslušníky těchto domácností formuje a jejichž souhrn je – bohužel, dlužno říct – typický i pro současnou společnost. Ač vystavěny se zřetelnou odlišností, nabízejí všechny příběhy i množství paralel. S groteskní nadsázkou podaný výsměch planému spasitelství či lhostejnosti, plivanec do tváře přetvářky. Mimořádně imaginativní, dotažený a přitom neokázalý snímek dokáže přicházet s provokativními myšlenkami, aniž by na něm bylo cokoliv prvoplánově pohoršujícího. Někdy ani skok ze střechy nepomůže. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (27)
Jsem rád, že po letech Pálfi natočil opět něco ve stylu Taxidermie, ale toto je jen slabý odvar. Půlka segmentů je úplně o ničem (je den po projekci a jednoho segmentu se už nemohu dopočítat), a těch pár geniálních nápadů to nezachrání. Ale, koukat se na film ve Velkém sále Thermalu a poslouchat reakce nic netušících diváků - k nezaplacení! ()
(49th KVIFF) Bizarní, ale ve více směrech nedotažená zábava. Už po dvou dnech mám problém dát dohromady, o čem jednotlivé "povídky" vlastně byly. Vzít sedm nápadů, "něčím" je obalit a pak to jen tak "splácnout" dohromady je na celovečerní film bohužel trochu málo. Ale nenudil jsem se. ()
[Febiofest 2015] Sedmoro štylisticky výrazne diferencovaných poviedok, ktoré dohromady vytvárajú najnovší (dodajme extrémne lacný) Pálfiho film, mapuje prostredníctvom provokatívnych metafor celý súbor príznakov a fóbií modernej spoločnosti. Rôznorodosť jednotlivých príbehov na obsahovej i formálnej rovine síce na prvý pohľad vyvoláva dojem, že filmu chýba čo i len náznak koherentnosti. Tú mu v skutočnosti dodáva previazanie hudobnou kompozíciou Amona Tobina, spájajúci motív starej ženy so sizyfovským údelom a koncept paneláka, z ktorého niet úniku (tak isto, ako z každodenných rituálov a rutiny). Navyše dejová paleta od dokumentácie atypickej rozlúčky so slobodou cez ironizáciu životného štýlu, ktorý je in (bio a sterilná čistota) až po sitcomovú paródiu voľných vzťahov a desivý pôrod naruby dokonale vystihuje mnohotvárnosť života, ktorú sa film snaží portrétovať už od svojich počiatkov. Explicitnosť prvoplánovo prezentovaných metafor napokon výstižne zdôrazňuje zvrátenosť a absurdnosť aspektov reality, na ktorú poukazuje. Je to síce jednoznačne Pálfiho najslabší film, ale predsa stále zaujímavý a vo svojom posolstve skutočne depresívny. 80% ()
Pálfi před projekcí říkal, že se na to máme dívat jako na jeden film spíš než na sedm krátkých filmů; což mně se tedy nepovedlo a nějaký výrazný spojovací prvek jsem nenašel. Nicméně segmenty: Babka 7/10 (za pointu), Meditace 7/10 (za pointu), Nahá na party 6/10, Igeliti 9/10, Trojka v bytě 9/10 , Antiporod 10/10, Kráva 6/10. = cca 75 % ()
Nutno uznat, že je to fakt hodně absurdní a to přirovnání k Taxidermii není úplně mimo, jenže na rozdíl od ostatních mi tohle sedlo víc, jelikož to nesází jen na šokující scény, ale naopak se ty nápady snaží mít něco hlubšího v sobě. V Taxidermii sice pár hlubších scén bylo, ale Volný pád se nesnaží působit celistvě a tak jeho výpovědi fungují líp. Teda někdy. Některé segmenty jsou naprosto dokonalé (igelitový pár), některé ujdou, ale jejich vyznění z toho nevzejde zrovna nejlíp (ústřední se stařenkou), některé jsou nedotažené nebo mají více (protichůdných) interpretací (kráva) a i nějaká ta nechutná a šokující se zde najde (porod naruby - jako doslova). Igelitový pár žijící v extrémně sterilním bytě to u mě asi vyhrál snad už jen asi nejoriginálnější sexuální scénou všech dob, ale bavil jsem se i u jiných segmentů - a u jiných zase ne. Dojmy z toho mám průměrné, takže takové dám i hodnocení, nicméně špatné to není a po tom otřesném filmu Nejsem tvůj přítel si u mě Pálfi naštěstí zase zvýšil reputaci. S jeho nejlepšími filmy se ale Volný pád nedá srovnávat ani náhodou. 3* ()
Galerie (31)
Photo © Vertigo Média
Reklama