Elle

No tak tímhle jsem se vyloženě protrápil a ani Verhoevenovo jméno mě nepřesvědčilo, abych nepoužil rychloposuv. Upřímně řečeno nějak moc nechápu, o čem to vlastně bylo. Ženskou na hranici důchodového věku kdosi znásilní a ona pak řeší Bůh ví co. Možná jsem na to moc natvrdlej a nepochopil jsem, co tím chtěl básník říci, ale faktem zůstává, že jsem se neměl čeho chytit. Nad vodou film držela jen výborná Isabelle Huppert, ale vzhledem k tomu, že prakticky neslezla ze záběru, začala mi i ona postupem času lézt na nervy. Velké zklamání. 25% (09.03.2017)

Jak už bylo v komentářích zmíněno, inspiraci Hanekem prakticky nelze v tomto snímku nevidět a srovnání se tak lze jen těžko ubránit. Verhoeven se snažil onen Hanekemu typický (tj. pomalý, náročný a emočně vypjatý) styl pojmout více dynamicky, zřejmě ve snaze natočit film pro širší obecenstvo lépe stravitelný, ale ve výsledku se mu tato snaha spíše vymstila. Nečekejte několik málo dramatických scén dlouhou stopáží vygradovaných k erupci emocí – Elle přichází od prvních minut s kanonádou tragédií nastupujících jedna za druhou jako na běžícím páse a kostlivci skákajícími ze skříně jako králíci z klobouku. Nejen, že tento přístup rychle omrzí, ale především ztrácí svůj hlavní účel – emociálně diváka zdeptat. Takhle mě spíše deptá, že ve mně těch 130 minut znásilňování, umírání a dalších „veselých“ událostí vlastně nic moc nenechalo. (25.01.2017)

Evropský provokatér a mistr erotických thrillerů Paul Verhoeven se (i s ohledem na svůj pokročilý věk) vrátil ve velkém stylu. Žádná senilní báchorka o jedné manipulativní šéfové, ale poctivá a originální podívaná, která by to měla za oceánem podstatně obtížnější než v tematicky otevřenější Evropě. Verhoeven zkoumá lidskou zvrácenost z několika pohledů, hlavní postava je zkažená potvora, kterou všichni poslouchají a která i po sexuálním násilí na vlastní osobě povstane a dělá, jakoby se nic nestalo. Verhoeven se na lidské slabošství dívá zkušenou optikou, předkládá několik dialogově vypiplaných scén, mnohá překvapení i silná sdělení. Není to film, který by přitáhl masy, ale chlapík, který stojí za vysokorozpočtovými kusy, jako jsou Hvězdná pěchota, Základní instinkt nebo RoboCop, dokázal, že by nás měl těšit častěji. Zdálo se, že za oceánem ztrácel inspiraci, odešel domů, kde pak natočil jeden z nejlepších filmů své kariéry, Černou knihu. Ambice mu nechybí ani tentokrát. Samozřejmě v tom velkou roli hraje odvážná a velmi přesvědčivá Isabelle Huppert, která si řadu scén krade pro sebe. Tempo vlažnější, pár odboček nadbytečných. Místy ale výborně satirické, těším se s Verhoevenem na příště. (31.10.2016)

Tak nás chtěl starý lišák Verhoeven zase jednou šokovat - a jak jinak, než v žádoucím (a snad už i žádaném) trendu násilnicko-sexuální popkultury, dnes už zklasičtělé, nebojím se říct - jenže to se splet! My už se posunuli! On se totiž nikdo neděsí, naopak, hýří se zde superlativy - chytré, perverzní, nádhera, skvělé, osvěžující, postavy výjimečné... nikdo se nepozastaví nad zvráceností rodiny, nad naprostou absencí citů, nad ztrátou sebeúcty zaprodané heslu žít a užít, přes mrtvoly, třebas i ty vlastní... není divu, ono je to také k obdivu servírováno, snad až na asociaci s počítačovou hrou... nakonec, proč se pohoršovat nad realitou, která nás odráží ve virtuální zábavě, kde hodnotíme výbornou hratelnost, ohromující vizuál, skvělé ozvučení jakož i úrovně zvrhlostí, když se nikdo nezeptá - co to vůbec hraju? A hlavně - proč vlastně?? Tak si teď lámu hlavu, jaké ponaučení z filmu plyne, protože pardon, pobavení neberu, možná výstraha váženým občanům, praktikujícím katolíkům zvlášť; ne aby vás někdy napadlo vyvraždit půl ulice, protože pak půjdete bručet, z vaší dcery se stane amorální, nadržená mrcha, z vaší ženy "věčně mladé" monstrum, z vnuka vyschízovanej hlupák a z pravnuka černoch... ale stejně, úplně nejvíc nejhorší úchyl je ten, co má na zahradě kýčovitý betlém v životní velikosti, to abyste ho nepřehlídli (ten betlém). O výkonu Isabelle Huppert se snad ani nebudu rozepisovat, i přesto, že se na ni ráda dívám, mě po předchozích zkušenostech její poloha (herecká, i ty ostatní) nijak zvlášť nepřekvapuje, spíš podléhám pokušení myslet si, že odehrává samu sebe, i tak ale byla tím nejlepším, co mi bylo nabídnuto. (09.02.2017)

Michèle Leblanc je ženou v najlepších rokoch, ktorá vedie jednu z menších spoločností na vytváranie počítačových hier do hracích konzol. Od detstva sa v jej živote strieda jedna zvrátená skúsenosť za druhou. Takmer 70 ročná matka udržuje vzťah s relatívne mladým milencom, syn sa utápa v podivnom vzťahu v ktorom je skôr osočovaný než milovaný, otec sa zapísal do francúzskych dejín ohavným činom, ktorý otriasol celým svetom. Aby toho nebolo málo, je z nenazdajky prepadnutá neznámym páchateľom, ktorý ju vo vlastnom príbytku znásilní. Môže vôbec človek vstrebať takéto skúsenosti bez toho, aby to neovplyvnilo jeho zdravý úsudok či myseľ??? Sarkastické, podivné, skrátka zmes žánrov, ktorý mne náramne chutil. Jediný dôvod prečo klesám pri svojim hodnotení je nezmyselne premrštená stopáž, ktorá zbytočne uberala na tempe. Inak od "Verhoeven-a" po dlhej dobe trefa do čierneho. Diváka by ešte mohlo zaujímať, že scenár k tomuto filmu napísal "ten", čo spackal "13 Sins", teda remake omnoho kvalitnejšieho, Thajského hororu "13 Beloved". (01.11.2016)