Město 44

Tak takový audiovizuální nářez bych od polské kinematografie nečekal. Miasto 44 rozhodně není klasický "zaprděný" válečný film plný patosu a slz. Tedy on už ten film ze své podstaty (válka, smrt, strach a tak) takový je, ale je dost výrazně šmrncnutý moderními klipovitými sekvencemi a efektními až artovými zpomalovačkami. Člověk by si pomyslel, že tyhle zdánlivě laciné triky budou působit směšně, ale opak je pravdou. Využity jsou šikovně, nejsou prvoplánové (klaustrofobická část v kanálech například) a vždycky mají svůj účel. Audiovizuálu a způsobu nasnímání není prakticky co vytknout, film se v tomhle ohledu může směle rovnat tříáčkovým americkým blockbusterům. Na druhý pohled je Miasto 44 film až nečekaně realistický a ukazuje válku hodně krvavě a špinavě, byť samotná akce je samozřejmě dost přepálená a nahuštěná tak, aby se neustále něco dělo. V rámci náročných válečných snímků svěží vítr. (17.04.2015)

Obrovský potenciál, čekal jsem mnohem víc a kdybych mohl vystřihnout pár scén, tak je ten film bez chyby, klidně jdu na pět hvězdiček. Ale chtělo se mi zvracet z pomalených záběrů, kdy létají kolem kulky. Ten teda ještě pochopím, ale zpomalený záběr sexu a padajícího peří z nebe? Kýč nad kýče. Je smutné, že bez těhle nedostatků by ten film byl vážně o dost lepší, ale vážně nedokážu odpustit, když jdou vojáci zatopeným sklepem a k tomu pustí popík. To mi vážně vadilo. (23.05.2015)

Město 44 neví moc o čem vlastně chce být. Zda li pravdivá a hutně atmosferická výpověď o hrůzách, které si polský odboj prožil během nacistické okupace, nebo o stylové akční podívané, která se snaží zalíbit pokud možno všem. Jan Komasa natočil na evropské poměry rozhodně zajímavý snímek, kterému kazí dojem především jeho mnohotvárnost, která mu po úvodní půlhodině celkem drasticky podrazí nohy. [40%] (26.03.2015)

Počin víceméně drsný. Ony umělecké záseky, mající snad expresivně vyjádřit impresi, nebo cože, jsou pro nepolského diváka když už ne utrpením, pak přinejmenším šokem. Rozháraná karpatská duše, historicky špikovaná všelijakými těmi děleními Polsek, prostě truchlí i miluje malinko jinak, než my. Podobné jurodivosti najdete i v dílech tamního velikána z nejvelikánštějších, severního Jiráska, Sienkiewicze. Více bych vyčetl jistou matnost postav, které se po Varšavě motají zdánlivě bezcílně, či nedostatečné osvětlení jejich motivace. Když pominu hlavního figuranta, samozřejmě, ten je zpočátku přiblble naivní panic - a potom zase trefenej. Látka by si zasloužila zpracovat skutečně podrobněji, třeba takový desetidílný seriál, to by sedlo. Pres a štych, peklo i beznaděj, do kterých byli povstalci uvedeni dílem svou nezkušeností, dílem Němci, částečně exilovou elitou a nejvíce pak nelidskými bolševickými čachry, by prostě měly být znázorněny rozmáchleji a v souvislostech. Samotné výjevy válečných hrůz nezbývá, než pochválit. Jsou dostatečně ekl. Trošku nám vybočuje scéna, v níž je sestra ve zbrani potrestána přímým zásahem z děla ráže panther. Sice pak ještě nějakou chvilku hovoří a až na nějaké ty oděrky a vyběhlá střívka vypadá celkem úhledně, ale zde bych opět hledal uměleckou licenci. Tedy nemyslím, že by Polky byly až tak ,,tvrdé" ženy, že ustojí s jen jemně odfouknutou ofinkou zásah tříštivým do pupíku. Samotnému se mi dokonce v dobách, kdy jsem ještě někoho zajímal, podařilo na nich nahmatat nejedno měkké místo. (01.11.2015)

Říkám na rovinu, že jsem zklamán. Město 44 mohl být solidním válečným filmem. Měl všechny nezbytné ingredience, respektive všechny hlavní a velmi solidní výpravu. Poláci umí točit filmy a zejména se jim v poslední době daří házet na celuloid velké válečné momenty svého národa. Jsou patrioti a dávají to znát i ve filmech. V Polsku se také nenašel nikdo, kdo by protestoval s průjezdem americké kolony. To jen v Čechách se stále najdou bolševický sráči, kterejm je líto, že na hradě není Dr. Husák, nebo rovnou Kléma. V tomhle jsme daleko, daloko za nima... Jenže ohledně tohoto filmu se věc až tak nepodařila...- Bohužel nám povstání tvůrci předložili odvyprávěné na osudech party mladých lidí , kteří si do povstání (ač za války) žili celkem spokojeným životem. Povstání samo pak rychle roztřídilo charaktery od zbabělců a také ty kteří měli zemřít a kteří měli zničení města přežít. Jenže. Výborné dobové kulisy i velice solidní výpravu mně osobně nabořil výběr některých herců a hlavně některá pojetí bojových scén. Když se ve filmu poprvé objevila matrixová scéna s dvojicí zamilovaných hrdinů kolem kterých zpomaleně prolétavají kulky, byl jsem v šoku ale nějak jsem to rozdýchal... Jenže ono se to opakovalo ještě několikrát. Ba co hůř, tvůrci k tomu přidali naprosto nepochopitelně moderní hudbu. Vrcholem mého šoku byl večer, kdy z protilehlého činžáku obsazeného Němci vyřvával gramofon tango... Do tohoto vskutku dobového momentu nám však tvůrci naservírovali milostné vzplanutí ústřední dvojice, kdy dochází opět ke zpomalení obrazu a začíná nám k tomu běžet techno ! Kameraman zase asi při natáčení zjistil, že s kamerou může dělat ledacos a tak se můžeme dívat skrze namontovanou kameru na stenu skrze jeho mušku či koukat přímo z ramena povstalce, kde byla kamera staticky upevněna... No, toto nejen nepůsobilo autenticky, ale vyoženě rušivě. Závěr to začal dusit fanatickým průběhem Němců uličkou smrti, kdy se nechávali kusí kosit z oken povstalci po desítkách či střelba pantherem z děla! ze dvaceti metrů na samotnou povstalkyni . Parta v černejch mundůrech v tanku asi zapomněla, že má v předku mašiny zabudovanej celkem výkonnej MG a raději to do holky prala laufem! No a jelikož to děva přežila natolik aby stačila ještě něco zasýpat a hrdina filmu si s ní musel ještě pokecat, kucí v Pantheru ohleduplně počkali (těch 20 m od obou aktérů) a pak nechali osiřelého povstalce normálka odejít.... Takže... Film měl hodně slušných momentů. Některé byly velmi silné, např. déšť. Záběry z nemocnice, minometnej útok na hřbitov atd...Řemeslně to bylo také zpracováno dobře. Ale ten scénář s milostnou linií a moderně pojaté bojové sekvence... to mi zkrátka chvilkama přišlo, že koukám na nějakej indickej film, kde se ve vypjatých momentech také zpívá a tančí a to mně kurva mrzí, protože jsem se na Město 44 dlouho dopředu těšil. Takže já dávám jen tři povstalecké návleky na rukáv. * * * (01.04.2015)