BoJack Horseman

Bojack Horseman je seriál, který mě zaujal svou originální kombinací humoru a dramatu. Líbí se mi, jak seriál ukazuje různé aspekty lidské a zvířecí psychiky a společnosti. Postavy jsou zajímavé, rozmanité a uvěřitelné. Seriál je také vizuálně poutavý a plný narážek a odkazů na popkulturu. Bojack Horseman je seriál, který stojí za shlédnutí. (07.05.2023)

Žánry na ČSFD mohou někdy opravdu klamat. Na Bojacka jsem se začal dívat jako na nenáročnou komedii. Neříkám, že komediálních prvků tu není dost, ale seriál se postupně víc a víc propadá do hlubokého, místy až velmi temného dramatu, které diváka neváhá polapit do mysli rozvráceného koňského protagonisty. Postavy tu jsou skvěle napsané a je velmi zajímavé je sledovat od začátku do konce. U samotného Bojacka Horsemana je to sledování někdy až bolestné, ale právě to tomuto seriálu přidává hodnotu, kterou mnoho jiných (především animovaných určených pro starší publikum). Nemohu se ubránit jistému srovnání s Californication, Bojack se ale překvapivě nebojí ve spoustě směrech zajít ještě mnohem dál. Za zmínku také stojí, že spousta dílů je vyprávěna skutečně nápaditými způsoby (podvodní svět, Carolyn ve stresu, Bojack v limbu,...) a i díky tomu je tento seriál tak jedinečný. A to jsem samozřejmě ještě vůbec nezmínil, že děj se odehrává ve světě, kde jsou všechna zvířata stejně inteligentní jako lidi. Tolik emocí a nápadů jsem od tohoto seriálu skutečně nečekal! Snad jen ten úplně poslední díl nebyl vyloženě nutný, byť nebyl ani na škodu. (13.09.2020)

Chápu, že většina (včetně mě) si od tohoto koňáka podle anotací slibují humor aka Family Guy nebo Morty and Rick. I když se občas objeví, tak zjišťujeme, že to není tento typ seriálu, ale ani žádného podobného. Ze začátku jsou nám informace nejasné a v seriálu se ztrácíme. Postupem času však zjistíme jakou bohatou komplexnost nám nabízí. Ne nadarmo má první série na Metacritic hodnocení 59 a druhá 90. A na tomto portálu si i zaslouženě získal sedmou příčku za nejlepší seriál za rok 2015. (28.02.2016)

Horší a prázdnější díl od dílu. Pátá řada je ve svojí zoufalé snaze vyprodukovat desítky minut animace bez jakéhokoliv smyslu, vývoje, náznaku změny statutu quo už vyloženě politování hodná. Holt je problém, když seriál nemá nic krom gimmicku "depresivní vnitřní zvířata" a nemůže se v něm nic stát, protože jakmile by se něco stalo (a postavy by přestaly být pasivní, problémy prvního světa nasáklé karikatury), ten gimmick by se rozpadl. Jako film by to šlo, jako jedna sezóna by to taky šlo, ale tvůrci to chtějí dojit do nekonečna a nejpozději tak během druhé řady se prostě nevyhnutelně ukázalo, jak moc prázdné to musí být, aby to mohlo dál existovat. Chápu, že to brnká na správné struny a řeší to právě ty problémy, ale já se jenom nudím. Zvlášť když vysvětlením doslova každého problému je bolestně doslovný flashback osvětlující nějaké dětské trauma - přičemž se ale v těch flashbacích z nějakého důvodu pracuje s mindsetem padesátých let, čili absolutně nijak nevysvětlují současnost a stav aktuální generace, která s neironicky míněnou nukleární rodinou nikdy ve styku nebyla. Jde jen o hledání nejbanálnějších a nejlépe znějících zdůvodnění problémů, které se v důsledku jen zveličují a legitimizují, aby se každý mohl cítit jako oběť něčeho, co je mimo jeho kontrolu. Že si to tvůrci uvědomují a nechají postavy dokola opakovat, že tohle cíl není, fakt není chytré - je to jen ukázka bezradnosti tohohle seriálu, který má právě ty konotace, jaké mít nechce, ale místo aby s tím nějak koncepčně pracoval na úrovni upřímné sebereflexe, jen neustále vysvětluje, že takto to být chápáno nemá. Seriál navíc hodně záhy skočil přes žraloka a pro pointu vtipu může kdokoliv kdykoliv rozbít jakoukoliv kontinuitu. (29.09.2016)