Do neznáma

Zkráceně: Do Not Approach! Dovedu si to představit jako velmi pěkné několikaminutové video na YouTube - má to známé obsazení a slušné umělecké i technické kvality. Pěkné vizuální efekty, dobrý hudební podkres, pár témátek k zamyšlení... Bohužel jako devadesátiminutovka to absolutně nefunguje. Prvním problémem je casting: známé tváře nestačí, když je tváří málo a své role nejsou schopny utáhnout. Druhým, hlavním problémem je hraní si na Marťana (teď myslím ten film), když zároveň autorský tým rezignuje na vědu i technologii - řešit blokaci příchozího signálu na monitor jeho přikrytím jakousi plachtou od vleku stodvácy? To jako vážně? Plachtou? Nenašlo by se v hlavince byť dehydrovaného vynálezce a inženýra lepší řešení, hmm? A to je jen jedna pitomost z minimálně třech tak absurdních konin, že jsem si obrazně řešeno proťukal čelo rukou až po loket. Obecně je to prostě plné blbosti. Zdá se, že v NASA bude v budoucnu pracovat jen jeden jediný člověk a bez ohledu na to, kolik bude mimo Zemi misí, bude zajišťovat minimálně komunikaci se všemi jen a pouze on. A teď si to všechno vytrpte celých těch 90 minut, že jo. (05.06.2016)

Po celou dobu jsem měl dojem, že sleduji hodně lacinou variaci na film Interstellar. Režisér si totiž od Nolanova filmu "půjčuje" téměř vše - od rotací kamer, melancholických záběrů na krásy vesmíru, až po jméno lodi. Jenže jak je nám všem známo, když dva dělají totéž, není to ani zdaleka totéž. Zoufalou situaci bohužel nezachránil ani výborný Mark Strong, který zde hraje první ligu. Je veliká škoda, že Approaching the Unknown dopadl zrovna takto. Na komornějšího Marťana jsem se totiž velice těšil. (17.06.2016)

Snímek svým vlivem filozofické úvahy a přesvědčení pouze pro filmové fajnšmekry. Poukazuje na fakt, že snaha dobít vesmír má na rozdíl od něj své hranice. Dějově se dotýká stále aktuálního snu a tím je vstoupit na planetu Mars lidskou nohou. Máme tu člověka, který toho chce dosáhnout za každou cenu a je pro to odhodlaný udělat cokoliv. Odstartuje a letí daným směrem. A těžkosti očekávaně přijdou. Nejedná se o žádný thriller, o žádné drama, o žádnou komedii. Vážnost všeho dění prostřednictvím vnitřních monologů a faktu, že se v podstatě jedná o příběh jednoho člověka, se snímek stává velmi těžko uchopitelným a těžkopádným pro diváky mající o sci-fi filmu zcela jiné představy. Toto je psychologicko-filozofické sci-fi v hluboké, vážné a poměrně pomalé atmosféře. Snímek tedy nese velký otazník a tak se uvidí, jestli jednou dojde k jeho uznání. (10.01.2018)

Dosť priemerný film, ktorý sa pokúša poukazovať na pocity astronauta, ktorý je skoro rok osamotený a sem-tam dôjde na kus reči aj s Houstonom. Dosť okopírovaný Marťan a keďže sa ľudia psychikou astronautov zaoberajú desiatky rokov, názov "Approaching the unknown" je minimálne nevhodný. Nudný priemer. (19.07.2016)

Onemanshow o tom, jak jednomu (možná) nadanýmu člověku jeho hybris nedovolila vidět jeho vlastní limity, nedovolila mu poslouchat varování ostatních, a on TO (ať už to "TO" bylo cokoliv) - nedokázal. Srovnání s marťanem se přímo nabízí - tam hrdina hned z kraje přijme možnost selhání (protože zná svoje limity) hodně se směje, což mu pomáhá udržet si nadhled a racionální odstup a překonat nenadálý překážky, a neuzavře svůj systém (cywe, zase ten Snowpiercer :-) ), ale komunikace aka výměna informací (se zemí, s lidma) je to první, co se snaží zařídit a udržet, a díky tomu všemu TO dokáže. Tenhle astronaut ja naproti tomu neustále krutě vážnej a patetickej, neposlouchá ostatní, i když by měl (ty dvě trosky na "kraji propasti", co netoužej po ničem jiným než se vrátit na zem - mezi lidi), a když to posere, je pořád tak vznešeně neomylnej, že radši svůj systém odstřihne a uzavře (informačně), než aby před ostatníma nesl následky svý chyby. A - jak jinak - zcvokne.V posledních scénách totiž nesledujeme nějakej triumf, nebo snad "nekonečnou krásu okamžiku" - sledujeme definitivní tragickou samotu šílenství. Proto za pět, milé děti. Howg. (07.11.2016)