Hold

Komediální drama, ve kterém se pravidelně střídá smích a slzy, v podstatě komorní vztahovka o hledání cesty otce k synovi a v tomto případě i obráceně - syna k otci.. Vstoupí-li do života vážná nemoc, je nejvyšší čas být upřímný, nejen k druhým, hlavně k sobě, k tomu dodávám, že já na druhé šance věřím.. Je to moc hezky napsané, Jack Lemmon má co hrát a tak hraje jak o život, když mu o ten život ve filmu jde.. Závěr mi bohužel příliš nepadl do noty, tak proto dnes večer hodnotím za 4*.. (27.06.2023)

Syn na mě ze začátku působil trochu moc sošně, zatímco jeho táta  Scottie mi byl od začátku  spíše sympatický, protože to (možná až někdy otravné) věčné vtipkování pro něj nebyla jen nějaká velká póza, ale zkrátka styl života postavený na tom se hlavně bavit,  kdy ani nechtěl prozradit svému synovi svou nemoc, aby ho to nedeptalo. Musím uznat, že postupem času mé sympatie trochu uvadaly, když už i syn časem dokázal vtípkovat, zatímco Scottie s ním nedokázal vést se synem (až na vyjímku u klavíru) žádný  vážný klidnější rozhovor, který by  oba možná potřebovali a trochu mi připadalo až neskutečné, že by se v tom okolí nepřidal k synovi někdo, kdo by se ke kritice  Scottieho  přidal, i vzhledem k těm jeho pracovním neúspěchům, i když rozumím, že  ta schopnost pobavit lidi je důležitá a ze Scottieho určitě vyzařovala.  Když už ale na začátku řekl, že potřebuje tuto schopnost naučit i syna, čekal jsem možná více jejich společných situací, kde se to budou učit (třeba s ním mohl jít na tu fotografickou výstavu, to jsem si říkal, že by mohla být zábava.:D) na místo někdy možná až  nadbytku scén, kde Scottie baví společnost nebo   si přeje polibek.....Ale nakonec se mu vlastně naučit syna bavit lidi podařilo, i se potvrdilo že jablko nepadá daleko od stromu. A pokud si Scottie vždycky přál hlavně polibek, příjde mi konec, kdy se ho konečně dočkal i od svého syna narozdíl od některých jiných komentujících  naprosto přirozený a ani ne patetický....To spíše možná způsob televizního/divadelního herectví některých zůčastněných, ve kterých Lemmon pokaždé nemá rovnocenné spoluhráče. Přičemž u Lemmona mi sice příjde, že v osmdesátkách v obličeji trochu sešel a začal vypadat starší na svůj věk, na jeho energii, charismatu a hereckém nasazení to naštěstí nic nezměnilo. Lemmon zde mohl spojit svůj komediální a charakterní talent dohromady a herecké úmění předvádí třeba právě v závěru, když sedí v hledišti a mlčky se mu hlavou posmutněle honí vzpomínky. A  bylo mi navíc ctí vidět film v raritním dabingu ČT s panem Brabcem v hlavní roli, který byl prostě člověk na místě a opět jsem si potvrdil, jak spolu byli s Lemmonem sžítí. Sice jsem v něčem takovém Lemmona ještě neviděl, ale opět mě potěšil a film dobře fungoval i v rovině rodinného dramatu v podobě komorních dialogových přestřelek, kterých tady mohlo být klidně ještě více, protože tento styl mám moc rád. Občas mi přišlo, že v nich pánové řekli něco až moc vyhroceného (i když to právě člověk v reálném životě často tak udělá), ale pak jsem si znovu připomněl tento dialog, který všechno vysvětluje a opět podtrhuje kvalitu scénáře: Když na mě působí něco emocionálně, tak potom odpovídám nevhodně - Chlapčce, to každej. I já, synu. (03.07.2023)

Příběh, který vypadá tak, že ho mohl napsat sám život. Film po celou dobu působí velmi civilně. Pod náporem právě propuknuvší nemoci a uvědomující si svou vlastní smrtelnost hledá snad až příliš lehkovážný otec (Jack Lemmon) cestu ke svému snad až příliš serióznímu synovi (Robby Benson), de facto se v omezeném čase snaží dohnat, co zameškal, když tu pro něj nebyl. Z druhé strany se pak syn snaží najít důvod, proč mít otce rád (důvod, který spočívá v něčem jiném, než že je to jednoduše jeho vlastní otec). Film za mě stojí a padá s výkonem J. Lemmona, jehož postava dokazuje, že aby si šlo člověka vážit, nemusí tento zrovna vymalovat Sixtinskou kapli či složit Osudovou, nikdo by po nás neměl chtít, abychom se obhajovali (via Red Dwarf - Inkvizitor) aneb K tomu být plnohodnotným členem společnosti bohatě stačí dělat různé srandy a šprťouchlata. Doufám (spiklenecky mrká a shání se po kostýmu kuřete)! 75 % (01.07.2023)

Vlastne malo všetko dokonalý timing. Otec sa chcel so synom zblížiť, keď ten už bol dosť starý, aby sa jeho lacným trikom dokázal postaviť. Takže namiesto zblíženia sa s ním musel najprv zmieriť. A syn mu za to nevyznal lásku, ani si s ním nedal pivo či futbal, ako by sa patrilo v opačnom garde, keby ho otec nezanedbával. Syn mu za to skúsil zachrániť život. Jack Lemmon skvelý v roli zabávača, usilujúceho o priazeň jediného člena obecenstva svojho života, ktorý sa vôbec nebaví. Film mi bol odporučený s dabingom, ktorý mi vadil iba vo veselšej rovine príbehu. Brabec mal síce priliehavý a charizmatický hlas, ale v situačnej komédii narážal na limity prekladu, kedy sa nedá veľmi brať do úvahy odlišný slovosled medzi obidvomi jazykmi, lebo gestikulácia alebo mimika herca chce zdôrazniť určité slovo, ktoré je v preklade na inom mieste. V dramatických scénach s pokojnejším neverbálnym prejavom naopak dabing z môjho pohľadu fungoval ako hodinky. (01.07.2023)

Skoro každý druhý dialóg je ako z veľkej knihy života ... cítiť, že Hold je predovšetkým divadelná hra. O vzťahu medzi otcom a synom. Kde syn je asi aj rozumnejší a citovo vyspelejší než otec. A otec? To je tak trochu sebec, ktorý predsa len tú jednu prioritu má, a to .. baviť ostatných, a syn je na druhej koľaji. Keď si to uvedomí, už je neskoro plakať na pódiu .. alebo žeby predsa? Ale znáš ho .. hehehehehe. (28.06.2023)