Umberto D.
Umberto D.
Umberto D.
Režie:
Vittorio De SicaScénář:
Cesare ZavattiniKamera:
G.R. AldoHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Carlo Battisti, Maria Pia Casilio, Lina Gennari, Ileana Simova, Lamberto Maggiorani, Memmo CarotenutoVOD (1)
Obsahy(1)
Umberto D. je úředník ve výslužbě, pobírající penzi, která stačí sotva na jídlo. Jeho jediným přítelem a společníkem je milovaný pejsek Flik. Sledujeme postupné vytlačování starého Umberta na okraj společnosti – neustálé hádky s domácí o výši nájmu, choroba, která ho přivede do nemocnice, ponižující setkání s bývalými kolegy, kterým Umberto nechce přiznat plný rozsah své chudoby. Když už starý muž neví, jak dál, zvažuje i nejzazší možnost – dobrovolný odchod ze světa. Co však bude s Fraikem? (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (82)
Máte pocit, že svět na vás zapomněl? Mohlo by jít o základ heroické zápletky odvážného boje jedince se systémem. Nadčasová působivost UMBERTA D. nicméně spočívá v tom, že namísto toho vypráví neobyčejný příběh obyčejně a představitelně, stejně jako se jeví jeho protagonista. ___ Připadají-li někomu ZLODĚJI KOL ještě příliš rozjásaní, pozitivní a laskaví, snímek UMBERTO D. nabízí jejich zachmuřenější, negativnější a cyničtější variaci. Navzdory trpké zkušenosti otce a syna při hledání ztraceného kola totiž víme, že nakonec dojdou domů, kde je čeká láskyplná náruč – a lze si představit, jak společnými silami situaci nakonec překlenou. Příběh donedávna finančně zajištěného státního úředníka Umberta se slušným životním standardem i společenským statusem nicméně podobný příslib neskýtá. Umbertův životní osud je přitom propojený s osudem pejska Flika coby nejbližšího přítele, vůči němuž cítí odpovědnost i ve chvíli, kdy ji přestává cítit vůči sobě. ___ Ačkoli spolu Zavattini a De Sica natočili ještě řadu filmů, lze UMBERTA D. považovat za vyvrcholení jejich neorealistické spolupráce. Jde o nejkomplexnější variaci na schéma rozvíjení příběhu jedince coby nástroje pro modelování, objevování i obviňování světa kolem něj – i pro vyprávění dílčích mikropříběhů jeho obyvatel. Umberta provázíme do jídelny, typického bytu, nemocnice či psího útulku, přičemž se skrze jeho příběh seznamujeme zejména s životy dvou různých žen. Důležitým prostředkem i motivem je přitom pro Zavattiniho a De Sicu zejména čas: čas vyprávění a čas myslitelné budoucnosti. ___ V první polovině filmu strávíme s Umbertem jeden extrémní den a noc – a únik do bezčasí nemocnice, stále s neoblomnou vírou, že se mu podaří sehnat peníze a setrvat v (ohyzdném) nájmu. Právě víra v budoucnost je totiž tím, co dává naději Umbertovi, těhotné služce Marii či jiným starým lidem, na které společnost stejně jako na něj zapomněla. Přetrvávající mrazivost UMBERTA D. je nicméně v tom, že hrdina o tuto víru postupně přichází… a bojuje už jen o zachování (si) důstojnosti, a to v hořké konfrontaci s přítomností (žebrák) i s vlastní minulostí (setkání s dřívějším šéfem). S tím se mění i role Flika z někoho, kdo Umberta na světě těší… v někoho, kdo jej na něm drží. ___ UMBERTO D. přitom zůstává po jedenasedmdesáti letech podobně úzkostným, mimořádným i filmařsky (úplně jinak) strhujícím dílem jako tematicky příbuzná POSLEDNÍ ŠTACE (Der letzte Mann, 1924) po letech devětadevadesáti, a to včetně silného, zvláštně nečekaného, přitom tak odlišného konce. ()
Dojemný a realistický portrét penzisty, který ztratil své počestné místo na světě a všemi silami se snaží ho vydobýt zpět. Největší oporou v bezútěšné situaci je jeho věrný pejsek, který svou roztomilostí útočí plnou parou na city diváků. Ti si budou přát více než jindy, aby tento smutný příběh našel svůj happyend. ()
Môj nezáujem o sociálne pozadie života talianskych dôchodcov v 50tych rokoch spôsobil, že veľmi kvalitnému filmu musím dať iba za tri. Film ma bohužiaľ preto nedokázal celý čas vtiahnuť a emocionálne osloviť. Inak samozrejme neorealizmus ako vyšitý a pre filmových odborníkov určite povinnosť. Asi najmilší psík vo filme, čo som kedy videl, nič na tom nezmenil ani minuloročný Artist. V roztomilosti určite vedie scénka s klobúkom. Vo svojej dobe veľmi závažný film, okrem samotného postavenia Umberta ako dôchodcu aj ako osamelého chlapa sa dotýka aj potenciálneho postavenia slobodnej matky na talianskom vidieku (doma by ma zbili)....Na druhý krát predsa len zvýšim hodnotenie. ()
Přiznám se, že jsem pro sebe De Sicu po zklamání ze Zlodějů kol poněkud odepsal. Umberto D. ale podstatně zlepší moje mínění. Neorealismus mi sice stále coby doktrína přijde poněkud otravný, ale eskapády Umberta a jeho voříška dokázaly poněkud nahlodat i moje okoralé srdce. A své dílo odvedla i famózní kamerová práce. A už poněkolikáté jsem byl nucen přemýšlet, kterého poblouzněnce napadlo, že většího realismu lze ve filmu docílit obsazením neherců, jejichž tápání v projevu vždy (až na drobné výjimky) jen zvýrazňuje fikcionální charakter filmu. ()
Citlivý príbeh o starčekovi, ktorého život už nebaví, ale svojho psa nadovšetko miluje. Film točený tesne po vojne, z hľadiska Talianska prehranej a ten dych ťažkej doby tu dosť cítiť. Príbeh neprináša veľa optimizmu, za to ale ponúka zamyslenie sa nad tým, ako sa spoločnosť a mladší jednotlivci správajú k staršej generácii. Mne priniesol ponaučenie, že ani dnes sa toho veľa nezmenilo a že s úctou k starším to pokulháva stále viac. ()
Reklama