Kde sní zelení mravenci

To jsem si takhle naplánovala, jak se zasním u zelených mravenců a ono ne, prakticky tam nebyli, škoda.. Očekávaný střet domorodců s moderní civilizací nebyl nijak vyostřený, spíš mi připadal úsměvný a ve finále smutný.. Ani ta atmosféra na mne nijak zvlášť nezapůsobila, táhlo se to v líném tempu a já u toho usnula.. Tedy jsem se dnes večer k filmu vrátila a odkoukala na druhý pokus.. Pravdou je, že myšlenkově souzním, rozumím i chápu, ve stylu zpracování se s tvůrci bohužel míjím.. (14.04.2024)

Komorní snímek o střetu dvou odlišných kultur (koneckonců Herzogovo životní téma), jehož coby sluníčkářsky hrozící agitku o proradnosti zlého kolonialismu značně převyšuje vnitřní filosoficko-existenciální rozměr. Kde by jiní spotřebovali prázdných tezí, filmař Herzog spoléhá na sugesci obrazu a po čertech svéráznou poetiku, jež jde ruku v ruce se zachycením Aborižinců a jejich dojemně směšných, přesto v mnoha ohledech zásadních návyků. Film s tak prazvláštní atmosférou by smrtelník těžko pohledal. Domorodci pilotující letadlo nemají chybu. Jsou to vlastně tak trochu Ropáci o pár let dříve. Herzog je nenahraditelný mág. A i když Where the Green Ants Dream nepatří po výrobní stránce k jeho nejoslnivějším snímkům (nikdo zde netahá stovky tun vážící parník přes kopec uprostřed Amazonie), a už vůbec ne k těm divácky nejznámějším, v určitém smyslu je to pro mě dokonalý úkaz meditatitivní filmové podívané, jejíž ekumenický přínos by neměl zůstat opomenut. (09.01.2024)

Pozor na to! Tohle není žádná ekologická ani "aboriginní" agitka, jak by se mohlo zdát po přečtení obsahu, a toho, komu něco říká jméno Werner Herzog, by to asi ani nenapadlo. Na druhou stranu ten film je samozřejmě o tom, kterak Austrálci cítí přírodu i život poněkud jinak a kterak naše civilizace vstupuje v bludný kruh. Na Herzoga skutečně až moc "chytlavé" téma - ale klasickou cestou těchto snímků naštěstí úplně nejde. V dalším protikladu k tomu je film klasicky herzogovsky improvizovaný - někdy až příliš. Je to solidní směs náboženství, magie, mystiky, ekologie, humoru a hlavně zajímavý film. (29.07.2005)

Páni, letos už druhý film Wernera Herzoga, který jsem viděl, a opět tak skvělý zážitek, že uděluji plné hodnocení? Jestli to takhle půjde dál, asi si Herzoga jako režiséra hodně oblíbím. Podobně jako ve Fitzcarraldovi, i v tomto filmu nás Herzog fascinujícím způsobem zavádí s hlavní postavou do exotického prostředí mimo tradiční moderní civilizaci, ačkoliv tímto podobnost obou těchto filmů končí. Střet zapáleného geologa a jeho plánů s duchovně vzdálenou náboženskou kulturou australských domorodců Herzog nejenže vystavěl jako napínavý příběh vrcholící mj. ojedinělým soudním procesem, ale zároveň jej protkal nenásilně dokumentárními prvky a navrch vytvořil úžasnou, chvílemi až mystickou atmosférou (ta obzvlášť na mě zapůsobila v navazujících scénách z hotelového výtahu a restaurace). Už dlouho jsem neviděl ve filmu tolik naplněné dlouhé, zdánlivě obyčejné záběry např. na město s továrnou, na australskou přírodu nebo práci bagrů v poušti, z nichž by díky přesnému zařazení do děje sálala taková myšlenková hloubka. Poutavě natočenému dramatu zároveň vedle toho nechybí výborný spád a občas ani humorná odlehčení, díky čemuž Zelení mravenci (naštěstí) nespadnou do vyloženě agitační nebo přehnaně intelektuální záležitosti. Já v té mysteriózní atmosféře už i začínal normálně věřit, že jestli těm mravencům ublíží, vážně se cosi nadpřirozeně tragického stane... [95%] (18.07.2021)

Jen dvěma filmařům jejich eko-agitátorství žeru - Peteru Weirovi a Werneru Herzogovi. Každému z jiných důvodů. Weirovi proto, že jako rodilý Australan chápe situaci s domorodými obyvateli tak, jak ji jen bílý muž chápat může. Herzogovi proto, že ji nechápe vůbec, je jí fascinován a coby Středoevropan se do ní neustále snaží pronikat, přičemž přiznává, že v mnoha ohledech neúspěšně. Jeho filmy proto mnohem víc vypovídají o nás než o aboridžincích, v čemž ale právě tkví jejich síla. (23.04.2013)