Kde sní zelení mravenci

Páni, letos už druhý film Wernera Herzoga, který jsem viděl, a opět tak skvělý zážitek, že uděluji plné hodnocení? Jestli to takhle půjde dál, asi si Herzoga jako režiséra hodně oblíbím. Podobně jako ve Fitzcarraldovi, i v tomto filmu nás Herzog fascinujícím způsobem zavádí s hlavní postavou do exotického prostředí mimo tradiční moderní civilizaci, ačkoliv tímto podobnost obou těchto filmů končí. Střet zapáleného geologa a jeho plánů s duchovně vzdálenou náboženskou kulturou australských domorodců Herzog nejenže vystavěl jako napínavý příběh vrcholící mj. ojedinělým soudním procesem, ale zároveň jej protkal nenásilně dokumentárními prvky a navrch vytvořil úžasnou, chvílemi až mystickou atmosférou (ta obzvlášť na mě zapůsobila v navazujících scénách z hotelového výtahu a restaurace). Už dlouho jsem neviděl ve filmu tolik naplněné dlouhé, zdánlivě obyčejné záběry např. na město s továrnou, na australskou přírodu nebo práci bagrů v poušti, z nichž by díky přesnému zařazení do děje sálala taková myšlenková hloubka. Poutavě natočenému dramatu zároveň vedle toho nechybí výborný spád a občas ani humorná odlehčení, díky čemuž Zelení mravenci (naštěstí) nespadnou do vyloženě agitační nebo přehnaně intelektuální záležitosti. Já v té mysteriózní atmosféře už i začínal normálně věřit, že jestli těm mravencům ublíží, vážně se cosi nadpřirozeně tragického stane... [95%] (18.07.2021)

To jsem si takhle naplánovala, jak se zasním u zelených mravenců a ono ne, prakticky tam nebyli, škoda.. Očekávaný střet domorodců s moderní civilizací nebyl nijak vyostřený, spíš mi připadal úsměvný a ve finále smutný.. Ani ta atmosféra na mne nijak zvlášť nezapůsobila, táhlo se to v líném tempu a já u toho usnula.. Tedy jsem se dnes večer k filmu vrátila a odkoukala na druhý pokus.. Pravdou je, že myšlenkově souzním, rozumím i chápu, ve stylu zpracování se s tvůrci bohužel míjím.. (14.04.2024)

Pozoruhodný film o nevyhnutelném střetu dvou světů. Bílých  dobyvatelů  australského kontinentu s původními obyvateli. Jsou to světy příliš rozdílné na to, aby mohly najít nějakou společnou řeč. Bylo pro mě hodně zajímavé ty pokusy o domluvu sledovat, ať už probíhaly uprostřed australské pouštní krajiny, při návštěvě domorodců v centru moderní civilizace, či v soudní síni. Tu návštěvu města jako by se mi podařilo vnímat očima Australců, cítila jsem z ní odlidštění, neklid a chaos. A zase při zdlouhavých záběry písečných plání jsem pociťovala klid, namísto nudy, který by se mohla nabízet. To se tvůrcům povedlo. Úplně jsem ale neporozuměla tomu, k čemu nakonec dospěl geolog Lance. No, třeba si to chtěl jenom zkusit. (08.04.2024)

Myslím, že nejčastěji používaným hudebním nástrojem ve filmech, na které jsem se naposled díval, nebyla kytara, housle ani klavír. Werner Herzog nenatočí pro svou matku běžný film, možná by jeho hrdinům nerozumněla. Proto se také mluví o mravencích a ne termitech. Proto také je tu spousta náznaků a žádný náznak odpovědi či řešení - dokonce ani ten zatoulaný pes se nenašel. Ale když už musíme předpokládat, že tomu rozumněla Herzogova máma, pak tomu přece musíme rozumnět také! (24.02.2019)

Ja by som si dovolil výhradu, že niektoré scény sa mali zostrihať, aby film pôsobil svižnejšie. Ale to by mohlo narušiť spánok zelených mravcov, čo nemienim riskovať. Ešte by som dopadol ako pes tej starej panej. Určite ho tam hľadá stále. A lietadlo bez krídla tiež zrejme lieta dodnes. Schrödingerove mravce môžu potvrdiť. (11.04.2024)