We Go On

Samotná myšlienka "kto chce kam, pomôžme mu tam" síce bola prehnaná miernym tunelom upgrade-u, no nič to nemení na tom, že celkový výsledok ani z ďaleka nedosiahne priemernej úrovne. Bohužiaľ, vidieť ducha a vidieť ducha, môže byť v mnohých prípadoch úplne odlišným zážitkom. Tento sa môže smelo zaradiť do kategórie: NUDA v priamom prenose - 40% (31.03.2017)

Chlapík stíhaný snad všemi fobiemi tak dlouho hledá důkaz o posmrtném životě, až začne vídat duchy všude a jedno strašidlo se mu pověsí na paty a prudí a prudí. Možná to není horor v pravém slova smyslu, ale atmosféru a bubáky by mu leckterý žánrový kolega mohl závidět. Líbila se mi i myšlenka, kterou tvůrci podali relativně vkusně, aniž by se museli uchylovat ke zbytečnému filosofickému blábolení. A nakonec mi to sedlo i herecky, ačkoliv na Clarka Freemana jsem si musel chvilku zvykat, ale o to víc mě pak jeho projev bavil. Příjemné překvápko. 70% (19.08.2017)

Zdařilý existenciální horor, jenž se inteligentním způsobem pokouší o částečnou redefinici duchařského subžánru. Jakožto zdejší hororový expert musím hned v úvodu podotknout, že We Go On plně docení především náročnější hororoví diváci, pro které není kvalita hororu přímo úměrná objemu prolité krve. Jesse Holland a Andy Mitton vsadili na novátorský přístup, jenž přitom jejich soustředěné režii ani v nejmenším neubírá na sebejistotě. Lehce pokojnější tempo umožňuje atmosfericky silné momenty vhodně dávkovat a zároveň poskytuje divákovi prostor pro hororovou kontemplaci. Jedinou podstatnější výhradu mám k postavě Milesovy přehnaně protektivní matky, kterou ztvárnila Annette O'Toole. Zejména v úvodu působí její chování vyloženě rušivě a nic by se zřejmě nezkazilo ani jejím úplným přeobsazením. Ve výsledku si však We Go On zaslouží minimálně čtyři silnější hvězdy, což ho zcela oprávněně zařazuje někam na chvost desítky nejlepších hororů uplynulého roku. Následující projekty režisérské dvojice budu pochopitelně velmi bedlivě sledovat. (17.04.2017)

Do novín v Los Angeles sa dostane nevšedný inzerát, na ktorom stojí, že ten, kto ukáže autorovi dôkaz posmrtného života, dostane 30 000 dolárov. Autorom inzerátu je Miles Grissom (Clark Freeman), ktorý má strach zo smrti a chce zistiť, čo sa s nami stane, keď zomrieme. Ozvú sa mu stovky záujemcov, z ktorých väčšina klame, ale Miles si vyberie troch kandidátov, s ktorými sa spojí. Jeho cesta za najväčšou otázkou bytia sa práve začína a nebude zrovna príjemná. - Zo začiatku to vyzeralo velmi nádejne. Malo to skvelé tempo, atmosféru a parádny námet, ale postupom času bolo vidieť, že si tvorcovia o sebe mysleli až príliš. Hlavná postava je napísaná zaujímavo a herec je obsadený presne na mieru, pretože vyzerá zrovna ako ten typ človeka, ktorý sa k tejto úlohe hodil. To, čo sa z toho nakoniec vyklulo, mi príde spomedzi hororových tém ako tá úplne najmenej zaujímavá a pokial má byť spracovaná dobre, musí u toho byť velmi schopný režisér. Takto ide len o zaujímavý projekt, ktorý si však velký rešpekt nezíska. + herečka z Fender Bender (28.03.2017)

Snímek „We Go On“ se ani moc nesnaží budovat atmosféru, spíše se snaží nějak gradovat to dění, které vede k tomu, že Miles vidí více a více divných věcí, kdy už těžko dokáže rozlišovat mezi tím, co je realita a co ne. Možná se skutečně napojil na svět po smrti, kdoví, ale není to podáno způsobem, který by vás měl jakkoli emotivně vykolejit – není to děsivé, ani nostalgické, ani smutné, ani nijaké. (21.02.2018)