We Go On

Zdařilý existenciální horor, jenž se inteligentním způsobem pokouší o částečnou redefinici duchařského subžánru. Jakožto zdejší hororový expert musím hned v úvodu podotknout, že We Go On plně docení především náročnější hororoví diváci, pro které není kvalita hororu přímo úměrná objemu prolité krve. Jesse Holland a Andy Mitton vsadili na novátorský přístup, jenž přitom jejich soustředěné režii ani v nejmenším neubírá na sebejistotě. Lehce pokojnější tempo umožňuje atmosfericky silné momenty vhodně dávkovat a zároveň poskytuje divákovi prostor pro hororovou kontemplaci. Jedinou podstatnější výhradu mám k postavě Milesovy přehnaně protektivní matky, kterou ztvárnila Annette O'Toole. Zejména v úvodu působí její chování vyloženě rušivě a nic by se zřejmě nezkazilo ani jejím úplným přeobsazením. Ve výsledku si však We Go On zaslouží minimálně čtyři silnější hvězdy, což ho zcela oprávněně zařazuje někam na chvost desítky nejlepších hororů uplynulého roku. Následující projekty režisérské dvojice budu pochopitelně velmi bedlivě sledovat. (17.04.2017)

Hodně zajímavý, ale hodně nedokonalý film. Scénář si občas až moc nerealisticky troufá (a tím nemyslím žádnou paranormální část), což když zkombinujeme se špatnými herci a absencí snahy o aspoň trochu pohlcující atmosféru v těch momentech, nevypadá to místy úplně dobře. Ale hlavní hrdina mi nějak zvláštně sedl a obecně je po zhlédnutí o čem přemýšlet. Jen to chtělo o dost lepší provedení. (13.02.2020)

Hmmm...ale problém je v tom, že to vůbec, ale vůbec není strašidelný. Řemeslně dobře zvládnuté, dvě hvězdy (slabší dvě hvězdy, fakt jsem čekal lekačky). Mohli alespoň hodit pár dolarů na to, aby ti "duchové" (haha) vypadali strašidelně. Ke konci už mě to začalo nudit čím dál víc, nakonec přišel twist, který to jakžtakž zachránil. (10.06.2018)

Chlapík stíhaný snad všemi fobiemi tak dlouho hledá důkaz o posmrtném životě, až začne vídat duchy všude a jedno strašidlo se mu pověsí na paty a prudí a prudí. Možná to není horor v pravém slova smyslu, ale atmosféru a bubáky by mu leckterý žánrový kolega mohl závidět. Líbila se mi i myšlenka, kterou tvůrci podali relativně vkusně, aniž by se museli uchylovat ke zbytečnému filosofickému blábolení. A nakonec mi to sedlo i herecky, ačkoliv na Clarka Freemana jsem si musel chvilku zvykat, ale o to víc mě pak jeho projev bavil. Příjemné překvápko. 70% (19.08.2017)

Snímek „We Go On“ se ani moc nesnaží budovat atmosféru, spíše se snaží nějak gradovat to dění, které vede k tomu, že Miles vidí více a více divných věcí, kdy už těžko dokáže rozlišovat mezi tím, co je realita a co ne. Možná se skutečně napojil na svět po smrti, kdoví, ale není to podáno způsobem, který by vás měl jakkoli emotivně vykolejit – není to děsivé, ani nostalgické, ani smutné, ani nijaké. (21.02.2018)