Hudba:
Štěpán LuckýObsahy(1)
Pozdější spolutvůrci slávy české kinematografie 60. let Vojtěch Jasný a Karel Kachyňa začínali o desetiletí dříve pochybnými, trapně inscenovanými dokumenty, v nichž hájili tehdejší politické i hospodářské poměry. V tomto snímku, vzniklém jako absolventská práce na FAMU, sledují postupné zvelebování státního statku kdesi v krušnohorském pohraničí, kam po odsunu německého obyvatelstva přicházejí noví osadníci. Když překonají vlastní pochybnosti i úklady nepřátel, začne se jim konečně dařit. Poznají, že ze všeho nejdůležitější je politická uvědomělost. Kachyňa a Jasný zde použili princip inscenovaného dokumentu, jehož aktéři představují sami sebe a pro kameru opakují skutky, které dříve konali, samozřejmě v řádném politickém opracování. Proto je také tolik důležitý průběžně znějící komentář. Přesto se již tady projevil smysl obou režisérů pro výtvarné hodnoty snímaných obrazů i snaha v rámci možností kultivovaně a ve vypravěčky gramotném tvaru postihnout střípky reality. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
Je to zvláštní,jak se dnes mladí lidé dokáží na první pohled zamilovat-do stroje.... Nejdřív mě poslal k čertu a pak ke komisaři.... Na Moldavě bylo tenkrát možné úplně všechno...Ale vážněji, film je řemeslně velmi dobře natočen. Propagandy na rok 1949 tam ještě není tolik,ale o to více rafinovanější.A závěr to je úplný Ejzenštejn sám :) ()
Na svou dobu poměrně umírněná agitace (prakticky se tu na lidi ještě nehřímá), formou hraného dokumentu. Snímek nabízí zajímavé záběry krušnohorské přírody a pohraničí dané doby. Občas je to ale prostřídano bizarností, která díky doprovodnému komentáři až nabírá ráz groteskní pohádky, viz třeba "Příhoda o jedné košili a dvou traktoristech" nebo "Jak nemocného správce zachránil studující bača" . Finále graduje až freneticky a plnohodnotně dokresluje celý snímek. Co se týče agitačních prací tak tahle je rozhodně jedna z těch zajímavějších. ()
Velmi netradicne pojaty dokument o osidleni Moldavy v krusnohorskem pohranici po II. svetove valce. Ktera velmi zabavnou formou ukazuje vesnici od prvniho osidlovani az po prvni uspechy kolektivniho zemedelstvi. Herci mnohdy hraji az groteskne, k tomu vystizny a vtipny komentar a vynikajici kamera. Strasne zajimavy dokument. Urcite je film svym zpusobem dost agitacni, jelikoz se ale snazim dejiny respektovat, ubirat na hodnoceni urcite nebudu. ()
Vida, jak snadno šlo vyřešit problém vylidněného pohraničí... Stačilo koupit traktor, vystavit na návsi a každý, kdo se mihl okolo, se na něj přilepil jak moucha na mucholapku. A pro úspěšné přežití v divočině je důležitá vytrvalost, nevzdat se... když třeba neprojde první udání, psát pořád další a další. ()
Jasnokachyňovská poetika spojená s budovatelským nadšením. Vliv ruské kinematografie jsem neodhalila, inspirace Plickou je patrná. Ač se mnozí ošklíbají nad obsahem, podívám-li se na film jako na studentský počin dvou velkých režisérů, vnímám víc zdařilou filmařinu. Kdyby všechny budovatelské dokumenty měly tuto úroveň, dalo by se na ně dívat i dnes. Vynořují se otázky, jak by pohraničí vypadalo, kdybychom po válce nevyhnali starousedlíky navyklé horskému životu nebo jestli by se kravkám nedařilo lépe, kdyby zůstali v rodné stáji. ()
Galerie (1)
Photo © 39. Letní filmová škola
Zajímavosti (2)
- Při záběru na správního komisaře a jeho tajemníka, jak hrají karty, je na stole rádoby ledabyle položená kniha, kde je přes celou jednu stránku fotografie Winstona Churchilla. Tvůrci tak poměrně levnou formou dokreslují, kdo je tady ten podvratný buržoazní živel. Ten tak kromě karbanu, pítí, lenosti, sabotáže, krádeží, apod. čte i podvratnou literaturu. (KM Phoenix)
- Absolventský film Vojtěcha Jasného a Karla Kachyni byl prvním filmem posluchačů FAMU uvedený do distribuce spolu s jejich dalším snímkem Věděli si rady (1949). (sator)
Reklama