Krátký film o lásce

V rámci celovečerního formátu jde skutečně, jak praví název, o poměrně krátký film. Přesto mi spočátku připadal nesmírně zdlouhavý. Já vím, k té monotónní socialistické šedi do jisté míry monotónní forma sedí, ale až do scény telefonátu mezi Tomkem a Magdou s postelí posunutou k oknu mě na tom skoro nic neoslovilo. Komorní příběh neopětované lásky se nakonec začne vyvíjet zajímavým směrem a vývoj vztahu těch dvou i proměna, kterou prochází postava Magdy, mě pak naštěstí dokázaly spolehlivě připoutat k sledování. Příběh má při správném rozpoložení určitě obrovský potenciál vyvolat silné emoce a možná i přivést k zamýšlení, což se nakonec u mě povedlo. Ale současně si myslím, že měl ve svém jádru daleko větší potenciál k emocionálně silnému výsledku, jenž se u mě konal jenom částečně. První půlhodina, která rozvláčným a vyloženě statickým způsobem představovala komorní prostředí a v něm dvě postavy, příp. vedle toho zachytávala i něco jako každodenní život v „panelákovém“ socialismu, měla na mě naopak poměrně uspávající účinek. Možná časem změním názor nebo budu mít odlišné dojmy, až se někdy v budoucnosti podívám na seriálový Dekalog, kde Kieślowski tento příběhl zpracoval jako jednu z epizod v mnohem kratší stopáži. Ale jako samostatný film hodnotím Krátký film o lásce zatím spíše jako lehký nadprůměr. Čekal jsem od pana režiséra určitě víc... 65% (29.10.2020)

Veľké sídlisko v kontraste s pár jedincami zvýrazňuje silu hlavnej zápletky ako krvavú škvrnu na bielej plachte. Na oboch stranách šošovky ďalekohľadu, ktorý približuje svety dvoch hlavných hrdinov, zároveň postupne mení lom lúča ich života a približuje ich mieru naivity bližšie k priemeru, sa odohráva iný životný príbeh. Kým niekto je za dvermi svojho paneláku osamelý sám, iní sú osamelí medzi ľuďmi. Dezilúzia je však vrahom všetkých radostí a keď sa stáva obeťou aj nádej, ide do tuhého. Nádherný film o zaláskanosti, osamelosti, mladosti statenej aj skutočnej. (30.03.2006)

"Proč lidé pláčou? Lidé pláčou z různých důvodů. Když někdo umírá, když zůstanou sami, když někdo už nemůže vydržet......Co? Život.....jak to bolí." A láska je jedna z těch, která může za určitých okolností také bolet. Velmi citlivý, dojemný a krásný příběh, kdy mně bylo na konci tak nějak divně kolem toho mého srdce. Láska předložená v trochu jiné podobě, než jsme normálně zvyklí vídat s momenty odsouzeníhodnými, abychom vzápětí tajili dech nad její vnitřní čistotou. Závěrečná scéna nemá chybu. (26.04.2013)

Přepsáno v březnu 2019. Krátký film o lásce ve zvoleném prostředí nálady vyzní odlišněji, než jeho kratší televizní verze Dekalog VI. Je odhaleno více ze soukromí, vzájemné střety rozdílných verzí lásky jsou zásadnější a urputnější. Ubyl cynismus, přibyla melancholie, pohyb vpřed je obdařen nadáním pro poezii, vyústění bezvýchodněji smutní. Láska je sobecká, zármutek instinktivně destruktivní. Závěr přináší rozhodující konflikt a nevinná nezkušenost je odhodlaně bráněna mateřským ochranným pudem. Procitnutí z promarněného naplnění je rozsáhlejší, niterný smutek je zoufalejší v tísni. Krátký film o lásce je úžasná existenciální filmová poetika lásky, touhy a zklamání. (13.08.2009)

Krátky film o láske ponúka viac otázok ako odpovedí. Je ťažšie vysporiadať sa s druhými, alebo sám so sebou? Je správne ublížiť? Sebe, alebo druhému? Otázky a tisícky rôznych odpovedí, krátky film, o ktorom by sa dalo rozprávať hodiny, dni, vždy môcť zaujať postoj - zároveň správny aj nesprávny. A tak je to s láskou. Kieslowski navždy (26.02.2015)