Dekalog VII (E07)

Mě fascinuje, jak dokonale psychologicky umí Kieślowski vykreslit své postavy. Kde by mnohým režisérům stačila pro film (a v současnosti i klidně tříhodinový!) jen základní kostra, tak tam jde Kieślowski tak moc do hloubky a tak moc detailně své postavy a příběh na poli necelé hodiny (!!!) vyvíjí, že to nelze neobdivovat. Ten člověk byl geniální, naprosto geniální, mnoho současných režisérů by si z něj mělo vzít příklad v tom, jak mají vypadat psychologická dramata a hlavně je to oproti současným "psychologickým" dramatům příjemné zpestření a důkaz, že skutečně psychologické filmy existovaly. A klidně by mohly i nadále, kdyby se současní režiséři jen líně nepitvali ve strohém základu. Nedokázal jsem od toho odtrhnout oči a navíc mě těší, že Kieślowski dokázal natočit i thriller. Skvělé po všech stránkách, ačkoli předchozí přikázání pro mě stále vede. 5* (08.11.2023)

Nepokradeš. Krzysztof Kieślowski a Krzysztof Piesiewicz svou cestou do beznaděje lidské duše podrobují kritickému pohledu morální stav a zvyklosti společnosti. Nárok na majetek jako lidská potřeba a pokušení je prostředkem zrady a nenávisti. Umlčené tajemství společenského skandálu minulosti rozhodně není zapomenuto. Láska je sobecká a se zuřivě běsnící nenávistí brání své dobyté území. Nenávist je nechtěným plodem lásky a dychtivě vyčkává na svoji šanci k prosazení svého svatého práva a povinnosti. Předmět sporu vášní nesbližuje, ale navždy rozděluje. Ztráty na všech frontách jsou nevyhnutelné. Hlavní postavou úzkosti a pocitu zrady je Majka (zajímavá Maja Barełkowska), smířená s nedobrovolným ukončením svého vysokoškolského studia. Trauma minulosti stále přetrvává a špatně skrývaná zloba sokyně činí niternou osamělost nesnesitelnou. Zoufalství se pokouší zvrátit proces citů a chystá se uchopit svůj život do vlastní ruky. Důvěra je nestálá, přesto má tendenci dosáhnout opožděného naplnění života rodiny. Druhou stranou majetnického sporu je Ewa (dobrá Anna Polony), Majčina matka a ředitelka střední školy. Zahlazení společenského rozhořčení je pro ni druhou šancí k vlastnímu naplnění. Ke svému potomku nikdy nenašla cestu a rodičovská láska je navždy zdeformována výčitkou a nenávistí. Svého pracně nabytého práva se nevzdává za žádných okolností. Pocit zrady se neodpouští. Předmětem sporu je Ania (příjemná Katarzyna Piwowarczyk), Majčina dcera, která za svou matku považuje energickou babičku. Je obětí majetnictví a nevraživosti soupeřících stran. Bezelstnost je kouzelným znakem dětství. Důležitou postavou je Wojtek (zajímavý Bogusław Linda), bývalý středoškolský učitel literatury a otec Anie. Minulost se nečekaně objeví na prahu domova a snaží se pokračovat v cestě vlastního naplnění. Aspekty sporu děsí svědomí a překračují únosnou mez snesitelnosti. Z dalších rolí: rozpolcený Majčin starostlivý otec a Ewin milující manžel Stefan (sympatický Władysław Kowalski), ochotná pokladní venkovského vlakového nádraží (Bożena Dykiel), či Wojtkův známý a spolupracovník (Dariusz Jabłoński). Sedmý díl Dekalogu je existenciální beznadějí života, který nabízí jen ztráty, ale žádné zisky. Předmět majetnického sporu rozkládá vztahy i duše, osamělost je úzkostí. Působivá morální kritika společnosti. (05.03.2019)

"V rodině nepokradeš žádné dítě", tak by mohlo znít 7. přikázání podle Kieślowského. Za krádež dítěte (uvnitř rodiny) můžeme považovat jeho zvýhodňování nebo naopak, ironizování, šikanování či přehlížení (což je nejhorší). Zde se však jedná přímo o krádež, a dokonce dvojnásobnou: nejprve babička "ukradne" dítě matce a potom matka babičce. Je zřejmé, že někdo ze tří musí scénu opustit; po dramatických zápletkách je to nakonec matka, která odjíždí (nejspíš navždy), aby se pokusila začít znovu (někde jinde). Pozn: Mám pocit, že právě v této epizodě se nás Kieślowski snaží vtáhnout do děje maximální měrou. Není zde žádná postava, která by se nás neptala: "Co si o mně myslíš?", "Udělal bys to přece také tak!?", přitom svoje vlastní jednání nijak nezpochybňuje. Tak, na čí straně jste - Evině, Majčině, Wojtkově nebo Štefanově? Samotná Aňa tu v podstatě nemá žádné vyhraněné místo, je pouze předmětem (sporu) - a právě to, je na celé záležitosti nejsmutnější. (28.05.2017)

Nepokradeš je zasazené do tak komplikovaného kontextu, že i přes jasně patrné provinění a trest je asi nejtěžší jakkoli zde vystupující postavy zhodnotit. Zpředmětnění druhého člověka oběma zlodějkami se sice děje ze sobeckých důvodů, ale původní vina je pohřbena hluboko v minulosti, a ta ty důvody dělá nepříjemně lidskými, takže se nedá ukázat na někoho vyloženě špatného. I přes tuto ambivalentnost mi však sedmý díl přirostl k srdci nejméně, a těžko říct, jestli je to nesympatickými postavami, částečným odtržením od rámcového pojetí celého Dekalogu, nebo něčím úplně jiným. (23.12.2014)

Další velmi povedený snímek v rámci celého desatera. Příběh o jedné ženě, která měla dítě možná až příliš brzy, ale myslela si, že je připravena. Zajímavá situace, která není dovedena ad absurdum, ale jako kdyby k tomu neměla daleko. Tady je ten závěr povedený a celkem s vámi dovede zamávat. Kieślowski natočil něco velkého, i když to ukazuje na malých příbězích. (09.02.2016)