Aquarius

Podle ohlasů, i přes poměrně vysoké hodnocení na csfd, jsem domníval, že tenhle film pro mě rozhodně nebude. Měl jsem ale určité pochybnosti; a někdy je lépe dát na pochybnosti než na domněnky. Totiž: slova jako bužoazní, luxusní, bezpracný, nevázaný atd. ve mně vyvolávala vždycky hrůzu. A také: část života jsem se snažil dostat mezi střední třídu, a když jsem její parametry splnil, zjistil jsem, že zde (podobně jako už dávno v Anglii) žádná střední třída neexistuje. A protože je mi vyšší třída (viz výše) zhola nechutná a nepřijatelná, ponechal jsem si z oněch parametrů pouze majetek a intelekt (že by se třeba mohly k něčemu hodit) a pokojně sestoupil tam, odkud jsem vyšel, mezi PPP (proletáře, peony a pobudy).... Prostředí, do kterého Mendonça Filho svůj příběh o stárnoucí, ale stále sebejisté Kláře situuje, však působí spíš přirozeně, žádné excesy se tu nedějí, i když je patrné, že za peníze je všechno (proto jsem si je také ponechal). Konverzace pynou volně a nenuceně. Děje a činnosti nejsou od věci... Myslím, že bych se tu neztratil. A také možná právě toto je brazilská střední třída. Pozn. 1: Film se přesto nezříká sociální kritiky; parafráze: "my je celý život vykořisťujeme (toto sloveso není třeba chápat v přísně marxistickém kontextu), a oni nám občas něco ukradnou." Pozn. 2: Klára usiluje usiluje o to, co známe pod pojmem "stabilitas loci", o setrvání na jednom místě v prostoru, které je průmětem všech vzpomínek a životních zkušeností, z kterého vedou všechny cesty, a do něhož se opět vracejí. (04.01.2018)

Tak po dvou filmech je pro mě Kleber Filho formálním perfekcionistou, který dokáže skvěle vytvářet působivou, znepokojující a lehce tajemnou atmosféru neklidu, ale zatím točí témata spojená spojená s brazilskou společností a v tomhle případě se vše kolem jedné mimořádně charizmatické Clary, impozantně zahrané Soniou Braga. Velmi elegantní záležitost a nepochybuji že režiséra čekají ještě větší (a diváčtější) projekty. (08.07.2016)

51. MFFKV: O jeden z nejvíce strhujících hereckých výkonů festivalu se postarala šestašedesátiletá brazilská herečka Sônia Braga, která se charismatickým, smyslným a vitálním způsobem převtělila do ženy, odmítající opustit byt, v němž vyrostla a žila se svou rodinou. Kleber Mendonça Filho pojímá svůj velkorysý snímek jako úvahu o času/místě a k nim se vázajícím vzpomínkám, které nechceme opustit stejně jako věci, které pro nás mají zásadní hodnotu. Příběh o vzpouře starého proti novému (zde reprezentovaného bezohlednou developerskou firmou, která chce bytový komplex zbourat) sám o sobě nenabízí nic nového, závěr však utvrzuje v tom, že Filho pečlivě rozvržené drama pojímá jako metaforu boje s nevyléčitelnou nemocí, skrytou za viditelný politický podtext. Film, který po čas sledování nejlépe vynikne v detailech a perfektně vykreslené „exotické“ atmosféře, na konci však překvapivě vyplyne ve vypointovaný celek. (15.01.2017)

Příběh o šedesátileté Claře, žijí v Brazílii a odmítající opustit svůj byt navzdory nátlakům investorů, kteří chtějí dům zbourat, byl fajn! Stopáž trvající 140 minut byla už o něco méně příjemná, přesto díky sympatické představitelce hlavní role, přijatelná. Nasála jsem ze snímku atmosféru přístavního města Recife a zjistila, jak jsou termiti ošklivý hmyz. (11.07.2016)

Nevšední úvaha o vzpomínkách, prostoru, času, vzpouře proti estabilišmentu a nepolevující smyslnosti. Oproti debutu není Aquarius tak konzistentní v každém ohledu, nicméně jeho atmosféra, stavba záběrů a hlavní postava v podání charismatické Soniy Braga jsou uhrančivé. Tichá poezie domu odsouzeného k zániku a ženy odsouzené k samotě, zároveň skrytý politický statement (a když se člověk podívá na imdb, pochopí, že Filho podráždil vládnoucí brazilskou garnituru nejen svým filmem, ale i protestním gestem na canneském červeném koberci). [Cannes 2016] (21.05.2016)