Zabití posvátného jelena

Zatímco Humr byl pro mě prototypem experimentální nudy a uhozenosti, Zabití posvátného jelena je i přes svoji podivnost chytlavým počinem, jehož hlavní devizou je příběh přinášející ve své mysteriozní a hororové rovině podobné zlo, jaké známe z kultovního Příchodu satana či Doteku medúzy. Colin Farrell ve své roli podává přesvědčivý výkon, Nicole Kidman nezklamala a Berry Keoghan servíruje mimořádné herecké představení. (27.01.2018)

(1%) Zabití posvátného jelena ? To jako vážně ? Mě to spíš připadalo jako zabití volného a vzácného času, který jsem v tu dobu při tomto bezcenném sledování měl. Rozhodně si uvědomuji, že je to trochu specifický film, nějaké prvky snímku si musí člověk domyslet nebo pojmout dle svého, ale stejnak mi to přišlo neuvěřitelně pošahané. Chválím ten nápad s oním chlapcem, ale to je tak všechno. V jednotlivých scénách jsem moc moudrý nebyl a v konečném tažení filmu už vůbec ne. Nechci tu pro případné fanoušky snímku nic vyzrazovat, ale základní otázku PROČ SE TO VŠE DĚJE ve filmu, tak na tu jsem teda nepřišel. A to tu nechci být za přehnaného Kverulanta či neznalého idiota. Hlavní duo herců Farrell a Kidman to také zrovna moc nevytrhli. A chlapec Barry Keoghan byl opravdu odpudivý. Nedá se to srovnávat, ale třeba takový nedávno mnou viděný specifický film matka! – to byla jiná liga – ten jsem alespoň ocenil. Tohle byla bída a utrpení. A ještě ten soundtrack ? Neskutečně rušivé tóny až jsem musel ztišovat zvuk. Uf, mám dost, píčovina jak vyšitá. (23.12.2017)

Colina Farrella a ani zohyzdněný obličej Nicole Kidman po zcela pokurvené plastické deformaci, omlouvám se za svoji francouzštinu, ale jinak to popsat nelze, nemám příliš v lásce. Co ovšem v lásce většinou mám, jsou lidé, kteří netvoří podle zaběhlých šablon a naopak se v kinematografii snaží o něco svého a tím posouvat filmové hranice a inspirovat další tvůrce. Jedním z takových pánů průkopníků je i Yorgos Lanthimos. Ačkoli mě ani tento jeho snímek vyloženě neoslnil a nepřinutil slintat blahem, tak se nezpochybnitelně jedná o film, který je svojí originalitou minimálně vydatně zajímavý. Kupodivu nejdivnějším z celého filmu jsem shledal rozmluvy snobských rodičů s dalšími snoby o započaté menstruaci své dcery. Také se musím přiznat, že mě snímek mnohem více bavil do okamžiku, dokud si režisér hrál s fantazií diváků a nezačal do děje tahat své mysteriózno a věci postupně vysvětlovat. Mnohem více mě bavilo se hrabat ve své fantazii a přemýšlet nad tím, že jsou všichni ti lidé lehce divní. Celkově bych tedy své hodnocení zastavil někde nad průměrem. (13.03.2018)

Dokonale mimózní šílenost, která k (ne)dobru přidává artovou masturbaci coby přidanou hodnotu. A ve filmu se masturbuje i doslova. Poté, co se u Aronofskyho rozvinuly přemrštěné mateřské pudy, přidal se k áčkovým režisérům, kterým kvalitně mrdá v palici, i Yorgos Lanthimos, u něhož se pro změnu rozvinuly otcovské pudy. Jsme tak v podstatě svědky strastiplného příběhu špičkového a úspěšného kardiochirurga, kterého pojí s jistým mladíkem podivné, řekněme až posvátné přátelství. Vodí si ho domů, do práce, chodí s ním na procházky, nevynechá ani mladíkovo pozvání k němu domů, kde žije jen se svojí (oplzlou) máti. Tátu měl taky, jenže ten už je v pánu.Jak zemřel a že ho měl v péči právě doktůrek, to všechno vyplave na povrch. Doktorovo rodinné zázemí poznáme po všech stránkách, má manželku, s níž si užívá tak trochu úchylný sex, má dvě děti, je milujícím otcem. Přátelství s mladíkem nemá trhlinu, až dokud jednoho dne záhadně neochoří jeho dvě děti, a ten klučina by v tom mohl mít prsty. Pak se rozjede smrtící ruleta, z níž není úniku, dokud nepadne oběť nejvyšší. Režisér instruuje vše velmi pozvolna, pomalu až hypnoticky, za velmi zlověstného hudebního doprovodu. Chybou je film jednoznačně házet do hororového ranku, jeho chytře zákeřná a mnohdy až neuchopitelná mnohovrstevnost se brání jakémukoliv jednoznačnému žánrovému zařazení. A je to určitě jeden z nejpodivnějších filmů, jaký jsem viděl. Lanthimos má z pekla štěstí, že mu role v té bizarnosti vzali Colin Farrell (už podruhé) a Nicole Kidman, jejichž kreace jsou jednoduše špičkové. O něco hůře jsem pobral týpka Barry Keoghana, který mně osobně připomínal mladší verzi herce Joel Edgertona, kterého v suterénu před každým záběrem zpráskal boxer, následkem čehož mu opuchl oční prostor. Film to určitě není pro každého. Je to přímo obsesivní záležitost, v níž neuvidíte postavy upřímně se smát, nevykazují v podstatě žádnou radost, jde z nich depresivní chlad. Většina scén je postavena na specifických dialozích, pronášených (záměrně) nezúčastněnou formou, které už diváci důvěrně budou znát z předchozího Lanthimosova opusu "Humr". Netradiční kamera často snímá postavy hypnoticky staticky a zpovzdálí. Zapomeňte na tempo, dynamiku, vysvětlující doslovnost a racionální podstatu. Plazení děcek následkem choroby bylo hnusnější než detailní záběr na otevřený hrudník s tepajícím srdcem z úvodu filmu. A proč režisér zvolil pro svůj film netradiční název, když výskyt nějakého "dvanácteráka" nezaznamenáte, to už si jistě vyhledáte sami. Co třeba převedení řecké tragédie do netradiční filmové řeči, že. Zdráhám se napsat, zda se jedná o pozoruhodný film, nebo jen režisérovi excelentně ruplo v bedně. Pravda bude někde uprostřed. A přeci vám přeji s tímhle dílem (ne)příjemný hypnotický stav a pár spolykaných artových spermií k tomu. 7/10 (17.12.2017)

Výtečně natočená šílenost. Morální studie, kterak chyba z minulosti ohrožuje vše, na čem záleží: rodinu, manželství, kariéru. Uznávaný kardiochirurg a oftalmoložka, dvě šikovné děti, velký barák, luxusní auta, postavení. A taky trochu sterilní vztahy a absence emocí. Formální objetí nebo projev citu, podivné chování, podezřele přepálená vzájemná zdvořilost. O oné nikdy nepřiznané chybě je lepší předem nevědět. Ani o tom, jakou roli v příběhu sehraje démonický nešťastník Barry Keoghan. Osobně mě přilákali herci a řecký režisér Yorgos Lanthimos, kterého znám díky bizarnímu a vztahy studujícímu Humrovi. Pozvolný černohumorný absolutní rozpad dobře situované rodiny mě bavil. Stejně jako částečně bezemoční výkon hlavních postav (výborný Colin Farrell a Nicole Kidman). Stejně jako testování hranic publika. Stejně jako sebevědomě nepříjemná forma: plíživě depresivní hudba i zvuk a kubrickovsky nezúčastněná kamera á la The Shining, která postavy pronásleduje v zajímavých záběrech. Precizní Lanthimos má fajn myšlenku, možná ji probouzí až moc strojeně a uměle, ale já se rozhodně nenudil. Cukající koutky. Příjemně nepříjemná podívaná. (29.12.2017)