Rychlý běžec

Opět jsem se utvrdil ve faktu, že ne všechny filmy jsou pro mě. Přesně toto je ten případ. Takřka tříhodinový snímek, u kterého jsem si po hodině uvědomil, že nevím o čem je. Připadalo mi, že film nemá nijak stanovený příběh a celé mi to přišlo jako sled několika epizod. S "herci" jsem se nedokázal stotožnit a jelikož mi všichni přišly takřka stejní nevěděl jsem kdo je kdo. 2* dávám za vizuální stránku. (09.06.2008)

Na to, že je to film s velice jednoduchým příběhem, pomalým tempem, dlouhou stopáží a faktem, že jsem jej viděl v pozdní večerní hodině, musím říct že jsem se rozhodně nenudil. Kdybych se nepodíval kolik minut to trvá, přišlo by mi to jako standardně dlouhý film. Eskymáci jsou si zpočátku dost podobní, ale časem se v nich začnete orientovat. Eskymačky pro změnu vypadají spíš jako nafouknutí tuleni, ale mají svoje kouzlo. Kamera často uhýbá od centrálních bodů obrazu a svou vrcholnou práci dokonává při honičce nahého Atanarjuata (ne že bych byl obdivovatel mužských těl). Pokud hledáte nekonvenční a opravdu filmový zážitek, tenhle snímek je správná volba. (27.03.2008)

„DNES VEČER SE SEJDEME A NAVŽDY ZAPUDÍME ZLO, KTERÉ NÁS TAK DLOUHO SOUŽILO…“ /// Všechno je tak zkurveně bílý! Jestli jste na ty vejlety do jinejch kultur (a zrovna nemáte nic novýho z Islámskýho státu), vřele doporučuju tuhle zimní atrakci. Nečekejte nezapomenutelný herecký kreace (ty vole, i když možná…), Oscarovej příběh a odvážný sexuální scény (tak tady trochu kecám, protože – znáte to, ve stanu se votočíte a najednou máte péro v nějaký bábovce…), ale legendu o složitosti života eskymáka. Nejde vo to zjistit, že tam „za kruhem“ se to nehemží jadernejma fyzikama, ale spíš to, že přes maximální odlišnosti mají všechny kultury společný - ZLO. Opravdová kulturní lahůdka! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Když se mi postaví, musím dávat bacha, ať se mi nezlomí (ne vole, nejsu černoch…). 2.) Zatejká mi do iglů. 3.) Thx za titule ,,mechac163“ a „risokramo“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (03.03.2015)

Tento film působí, jako kdyby si ho eskymáci natočili sami sobě pro radost. Nejspíš to tak i bude. Radost jsem z něj však měl i já, přestože jsem měl občas problémy se ve filmu zorientovat. Chvíli trvá, než člověk pochopí kdo je kdo a proč atd. Domnívám, že má film i značnou dokumentační hodnotu, jelikož realisticky popisuje drsný život eskymáků. Dost mě rozsekaly závěrečné titulky, při kterých lze vidět záběry z natáčení. Člověk si pak uvědomí v jakých podmínkách film vznikal a hlavně s jakým nasazením. Je to takový malý, milý film (08.08.2007)

Pokud můžu s něčím srovnávat, tak podobný dojem jsem měl zatím jen u filmů mongolské režisérky jménem Byambasuren Davaa (Příběh o uplakaném velbloudovi, Jeskyně žlutého psa). Velmi pomalu plynoucí tempo, zcela jiné měřítko pro zobrazování dějových priorit, násobené "neherectvím" a absencí nám běžné stylizace (Dogma '95 může občas jen tiše závidět). Nebudu si ovšem na nic hrát, viděl jsem spoustu dokumentů, ve kterých arktida působí mnohem velkolepěji (a ve kterých kamera neujíždí tak často mimo záběr), a že bych si uvedenou strukturu dokázal plně vychutnat celé 3 hodiny, to také ne. Vedle oné přirozenosti, jediné co filmu dodává na filmovosti a místy až magičnosti je ve skutečnosti hudba ( i když asi ne úplně originální inuitská, vzhledem k použitým nástrojům), kterou se na můj vkus trochu zbytečně šetřilo. Jinak se ale měřítka pro první inuitský film hledají těžko, ale vřele tuhle polární výpravu do jiných filmařských končin doporučuju. PS: také doporučuju přečíst si nejdřív trochu podrobnější obsah filmu, abyste se jako já občas neztráceli v otázkách Kdo, Co a Proč. Né vždy se dá inuita v kožešině bez problémů identifikovat. (06.10.2006)