Dede
Dede
Dede
Obsahy(1)
Je rok 1992. Dina žije v odlehlé vesnici vysoko v gruzínských horách, kde už po staletí vládnou stejné tradice a zvyky. Dědeček jí domluvil svatbu, ale když se z války vrátí pohledný Gegi, Dina se do něj zamiluje a uteče s ním. Dina, která je odtržena od své rodiny, porodí dítě a ovdoví. Podle svanetských tradic se vdova musí provdat za prvního muže, který ji požádá o ruku. Takže když se pak o ni začne ucházet Levan, Dina je nucena opustit svůj starý život a nikdy více nespatřit své dítě. A tak se poté, co její dcerka smrtelně onemocní, Dina s Levanem spojí proti stařešinům z vesnice, aby ji zachránili. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (19)
Léta náklonnosti ke všemu "etnickému" a nekritického obdivování a obhajování všeho "jinocivilizačního" mám už nenávratně za sebou, a tak můžu zodpovědně prohlásit, že Svanové (stejně jako Gruzínci) jsou sice tradičně křesťani, ale mentalitou patří do Asie, ne do Evropy (to už by v té Evropě mohli být i Turci). To se mi mimochodem potvrdilo i při mojí nedávné návštěvě Gruzie. Dokonce i v té Ušguli jsme jeden den byli, a motali se tam uličkami plnými kravinců mezi spoustou rychlokvašných hostelů i hotelů, proto jsem si taky po návratu sehnal tenhle film (a umíral pak u něj devadesát minut nudou). Každopádně myslím, že realita už je dneska ve Svanetii asi přece jen méně autentická, méně tradiční, než jakou nám ukazuje Dede. Jo a pro pořádek ona "dcerka" je ve filmu syn, to jen jako doplněk k plkům od Cinemaxu, které sem někdo lajdácky obšlehnul. ()
Podívejte se na tento film. Zamyslete se jak náročný a obtížný byl život v roce 1992 v Gruzii uprostřed přenádherných hor a vzpomeňte si, jak jste se v tomto roce měli Vy. Já se třeba houpal v kačeně a poslouchal Radio Bonton. To je ale jiný příběh. V případě filmu Dede šlo totiž i o život. No a přitom dneska byste si dojeli do nemocnice a bylo by vyřízeno. Vzorové gruzínské drama, které ukáže život lidí v gruzínských horách tak, jak pravděpodobně opravdu byl. ()
Kvalitně zpracované drama o těžkém životě v Gruzii a místních zvyklostech, které jsou výhodné pouze pro muže, ale už ne tolik pro ženy. V tomto snímku se hlavní hrdinka právě těmto tradicím snaží vzepřít z důvodu své lásky. Tento příběh nádherně dokresluje příroda, která se kolem těchto vesnic, kde se příběh odehrává, nachází. ()
Gruzínští horalé dnes, podobně jako Rusínští (viz Karel Čapek) před sto lety, mají prostě jiný kodex chování, aby přežili v podmínkách, kterým se - nevím proč - říká nehostinné. Nebo si přečtěte krátké povídky ve Vrbově krátké knize Les, tam je to taky. Snad až na to, že filmové zpracování Mariam Khatchvani nedosahuje kvalit prací českých literátů. ()
Malá sociologická studie kmenového života v gruzínských horách. 1) Unesli ženu? Když uteče, bude kmenová válka. Moje snoubenka miluje jiného? Pak zastřelím jeho nebo sebe. Zajímavé... Kolik procent gruzínských (potažmo jiných) obyvatel takto dosud žije? 2) 33letá Mariam Bačako Chatčvaniová zasadila svůj celovečerní debut do Svanetie na severu Gruzie, odkud pochází. Autentičnost zobrazení místních zvyků je očividně největším přínosem snímku. 3) Impresivně působí informace o koprodukci (rozuměj peníze a péče o distribuci). Katar, Irsko, Nizozemsko, Chorvatsko. Věru, zajímavá kombinace. ()
Galerie (22)
Photo © Paco Poch Cinema
Reklama