Režie:
Franck DuboscScénář:
Franck DuboscKamera:
Ludovic Colbeau-JustinHrají:
Franck Dubosc, Alexandra Lamy, Elsa Zylberstein, Gérard Darmon, Lika Minamoto, Caroline Anglade, Laurent Bateau, Claude Brasseur, François-Xavier Demaison (více)Obsahy(1)
Jocelyn (Franck Dubosc) představuje přesně ten prototyp muže, který se snaží obelstít a ulovit každou ženu, která kolem něj třeba jen projde a stojí za hřích. Používá základní postupy: vytahuje se, přetvařuje se a především neustále lže. A když jej náhodou přistihne nová sousedka Julie (Caroline Anglade) v situaci, kdy zrovna sedí na invalidním vozíku po matce, a chce o něj začít pečovat, jeho srdce zajásá. Repertoár svůdnických postupů si právě rozšířil o nový trik a navíc se díky němu seznámil s krásnou ženou. Ale vše se zkomplikuje, když přijme její pozvání na oběd k rodičům. Setká se zde totiž s Juliinou sestrou Florence (Alexandra Lamy). Což by v jiné situaci určitě uvítal, jenže i ona sedí na vozíku. Bohužel se oproti němu z něj nedokáže jen tak zvednout. A Jocelynovi se přihodí to, co nečekal. Beznadějně a romanticky se do Florence zamiluje. Ale jak jí má prozradit, že jim na procházku stačí jen jeden vozík? (Cinemart)
(více)Videa (3)
Recenze (98)
Typická romantická komedie s netypickým námětem. To je asi to, co musí mít dnes už každá nová romantická komedie, aby dokázala zaujmout. Nicméně v tomto ohledu jsem měl trošku problém s humorem. Ač se Franck Dubosc snažil sebevíc, a občas je to z některých scén fakt znát, humoru jsem se úplně nedočkal. Zachraňuje to tedy alespoň ta romantická atmosféra, u které ale divák ví, že vzniká na úkor hrozný lži, takže jsem tomu neměl moc důvod kdovíjak dvakrát fandit. ()
Mám rád humor z vážných věcí, ne, který se jim vysmívá, ale který realisticky hodnotí daný jev - nezměnitelný, lidský, součást lidského života. V tomhle ohledu se mi moc líbila postava Florence. Ono takový humor může lehce sklouznout do humusu, ale nebyli by to Francouzi, aby to nezvládli. "Naštěstí nejsem sólistka. Při děkovačce sedím." ()
-3* tak tu máme další srovnávačku a tentokrát dvou nových francouzských romantických komedií. kde se řeší nějaký handicap - tahle a Za láskou vzhůru. Ani jedna není nijak extra bláznivá, takže kdo očekává něco na způsob Louis de Funèse, tak se nedočká a vlastně by se to asi ani nehodilo. Sice každá je o něčem jiném, ale ve výsledku na mě působily podobně, a to tak že jsem od obou očekával víc a myslím si, že by se scénářem dalo víc pohrát a k očekávanému konci mohly dojít vynalézavěji, jak se občas ve francouzské kinematografii povede. Ve výsledku jsou to průměrné komedie se sympatickým obsazením na rozhraní 2-3 hvězdiček se svými chybičkami, ale myslím že obě příjemně zaplní nudné chvíle u televize, a proto jim dám tu vyšší známku. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Lehká letní komedie, která nejde nikterak do hloubky, ale to asi u tohoto filmu ani nikdo nečeká. Příběh běží svižně, s laskavým humorem, podmanivou hudbou a nádhernými lokacemi (jsem hrdá na naši Prahu). Jediné co bych změnila a nesedlo mi, je přeslazený konec, který příliš tlačí na pilu. Jako největší sympaťáci na mě vedlejší mužské role, a to táta s přítelem doktorem. ()
Je to tam ! Francie když chce tak pořád v komediích valí jak za starých časů. Francouzi ten svůj humor umí skvěle promazat romantikou i sociální tématikou, tak že to nebolí, netahá za uši ani za oči a odcházíš s náladou fajnovkou. Jo a pražská epizoda mila potěšila a zmínku o Spartě bych ve francouzským filmu nečekal už vůbec. ()
Galerie (56)
Zajímavosti (3)
- Scéna z maratonu v závěrečné části filmu byla natáčena na pražském Vítkově. Mrakodrapy v pozadí, které můžeme vidět v této scéně, byly dodělány digitálně v postprodukci. (zbyshek)
- Celosvětová premiéra proběhla 23. února 2018 v Paříži. (Varan)
- Natáčelo se ve Francii (Paříž) a v České republice (Praha). (Varan)
Reklama