Kamera:
Will DearbornHrají:
Carl Cox, David Guetta, Paul Oakenfold, Usher, Ed Sheeran, Tiësto, Pete Tong, Martin Garrix, Vince Lawrence, Chip Eberhart, Steve AngelloVOD (1)
Obsahy(1)
Film má za cíl zdokumentovat elektronickou hudbu jako žánr. Příběh nás vede od počátků a odkazu Carla Coxe až k nástupu Martina Garrixe. Během filmu se dozvíme nejen o tom, jak elektronická taneční hudba vznikla, jak se formovala, ale i jak je na tom dnes a kam nejspíš bude mířit její další vývoj. Ve filmu kromě Carla Coxe a Martina Garrixe účinkují i David Guetta, Moby, Ed Sheeran, Tiësto a spousta dalších známých jmen. (Fary)
(více)Recenze (10)
Dokument môže zaujať fanúšikov elektronickej hudby, ale podľa mňa je dokument nekomplexný. Zameriava sa v podstate len na Carla Coxa či mladého Martina Garrixa, ostatní DJs sú tu len okrajovo. A tej hudby tu tiež nebolo veľa. ()
Dočtouce knížku Subkultury mládeže jsem se těšil na obraz a zvuk. I tuto subkulturu až na výjimky by měli lidi opouštět v 25 letech. Ať už jde o techno, tekno , breakbeat, dubstep, house, speedcore, trance aj. Zdá se, že v dokumentu měli zákaz vystupování jakékoliv osoby nad třicet se. Ale pořád lepší než schůze odborářů. V dokumentu jsem se nedočkal odpověď na otázku, která by mě jako absolventa kusu muzikoterapie zajímala. Proč tato moderně znějící mlátička na mnoha akcích válcuje ostatní styly. Sympatické je , že jak bylo řečeno v dokumentu, elektronická hudba je kolektivní věc a nemůžete ji poslouchat doma a konverzovat jen přes sociální sítě. Ke konci už mě bolely uši z té monotónnosti, nevlastníce taneční drogy. A co bude poslouchat příští generace, až tato hudba zastará? ()
Pro mě - jako starého (především věkem) bluesmana - tu šlo především o edukační film. Co si o technu či EDM myslím, a jak ho vnímám, je tím pádem naprosto jasné. K tomu snad tři drobné příběhy: 1. Mladšímu synovi Pavlovi jsem k 14. narozenám (1999) koupil program (název už nevím, ale nebyl až tak laciný) pro editaci hudby. Vydal dvě CD s celkem roztomilou hudbou (vzpomínám si i na ruskou hymnu v tomto stylu). Dál se už hudební tvorbou nezabýval. 2. Sousedův syn přijíždí občas autem na návštěvu, přičemž nechává běžet CD přehrávač s jednou a touž skladbou (alespoň mi to tak připadá). Musím se jít schovat, protože tahle "duc duc music" brzy leze na nervy. 3. Minulý týden jsem byl na čundru na Kachličce (u Humpolce), až skoro do rána si tam někdo pouštěl techno. Potichu sice, ale přesto to působilo hůř než komáří bzučení. ()
není to dokonalé,ale pro každého fanouška elektronické hudby povinost vidět.Vývoj EDM se tu sice spíš proběhne než aby se jím dokument zabýval nějak extra detailně,ale to gró kam se scéna posunula od Detroit techna až k dnešním masovkám tu je shrnuto moc pěkně...80% ()
Celkově velmi pěkný dokument o elektronické hudbě, u kterého jsem se rozhodně nenudil. Zejména historická část je dobře zpracovaná a dozvěděl jsem z ní věci, které jsem např. o některých kořenech žánru nevěděl. Jak už tu psali jiní, prostor je věnován zejména osobním příběhům legendy techna Carla Coxe a současné superstar EDM Martina Garrixe. A to je bohužel největší slabina filmu. Takto velká žánrová rozkročenost totiž nedává možnost více než jen velmi povrchově popsat vývoj alespoň jednoho ze směrů, které spolu už dnes příliš společného nemají. Kontrast mezi stárnoucím Coxem a stoupajícím Garrixem navíc může, zejména u nefanoušků žánru, navozovat dojem, že EDM je dalším vývojovým stupněm, který techno či house nahrazuje, spíš než komerčním crossoverem těchto stylů s klasickým popem. Historie techna, které se přitom dál rychle rozvíjí, tu tak například končí kolem roku 2000. Což je škoda, protože jinak je tradiční spor mezi mainstreamem a undergroundem, skrze názory přispívajících producentů, popisován velmi trefně. ()
Jako fanouška elektronické hudby, mě ten dokument nadchnul. Pomyslné předání scény z rukou Carla Coxe do rukou Martina Garrixe, které postupně vypráví příběh o tom, jak se vyvíjela elektronická taneční scéna, navíc poutavým způsobem. Unikátní jsou i některé záběry a informace. Pro všechny posluchače elektornické taneční hudby, ať už té komerční či undegroundové, rozhodně povinnost. ()
I když se ze začátku tento dokument tvářil jako klasická adorace aktuální americké taneční kultury, tak nakonec nedopadl tak špatně, byť celou historii vzal opravdu jen průřezem a heslovitě. Na komplexní pojetí taneční subkutury by byl zřejmě třeba seriál, jako má Netfix o hiphopu. Příjde mě legrační, že v dokumentu o mj. počátcích elektronické hudby ani jednou nezaznělo jméno Kraftwerk. Britská scéna je probrána jak z letadla, německá téměř vůbec. Asi by bylo naivní po američanech chtít rozebírat třeba termín hardcore continuum a jeho význam. Sympatické bylo zamyšlení underground vs. mainstream a pak také nad tím, že většina dnešních EDM DJs je pure fake. Cvičitelé zumby. Mimochodem kostrbatá argumentace, která zazněla, že je to tak, protože to umožňují aktuální technologie, neobstojí. V době starých dobrých vinyl DJs taky existovaly minidisky, datky, nebo prostě audiokazety, které mohly plnit stejnou funkci jako přednahraný set na usbčku. Nikdo je nevyužíval. Skillz byly otázka prestiže. Další věcí je, že aktuální EDM (ok, bigroom house) je evolučně něco nového. Zřejmě je to jen můj dojem ale stejný typ hudby, jakou dělají lidé typu Garix nebo Avicii, tady existoval už před 30ti lety. Jediným rozdílem je výměna synťáků a 303 bicích za Ableton s pluginami. Jinak stejná struktura, stejné postupy. Říkalo se jí eurodance a Evropa jí byla zaplavená. Twenty4seven forever. Navíc, v těchto projektech také jako tváře vystupovali lidé, kteří s tou hudbou neměli vůbec nic společného a pouze předstírali. Teď ovšem zamořila celý svět. Snad zase zmizí stejně jak před dvěma dekádami. ()
Dokument, který si klade za cíl být jakýmsi velmi stručným slabikářem a průvodcem světem taneční elektroniky, z nějž je na první pohled - a už v úvodu stopáže a z artworku - patrné, že jde na ruku Cájovi Coxovi a Martinu Garrixovi ( krom jasné reklamy na UMF ). Což o to, komu čest, tomu čest, Carel svým umem, všestrannými schopnostmi, hudebním nadhledem a stále zářící DJskou gloriolou za ta léta dokázal, že je to skutečně DJ v tom nejlepším smyslu, jenž má toto slovo označovat. O Martinu Garrixovi si to želbohu nemyslím - a ani pravě zhlédnutý snímek mě o tom nepřesvědčil. Názor, že je to málem geniální dítě Mozartova typu, již v pubertálním věku vtažené do blyštivého světa pódií s mixážními pulty a reprobednami, jakož i převelice talentovaný producent a remixér, osobně nesdílím. Nejsem jeho hater, fanoušek však už vůbec ne. Vnímám ho jako takového Biebera taneční scény. O USB DJingu si též mohu myslet svoje, nejsem však ortodoxním bijcem za výsostné postavení vinylů. Přeci jen uznávám, že důležitá je vždy na prvním místě hudba a cit k ní, talent a potřeba objevovat nové, stejně jako umění komunikovat s posluchačem a publikem, ať už jako interpret v obývacím pokoji z YouTube kanálu, Beatportu či podcastů, tak i živě na párty či festivalu. Vinyl, USB, či Ableton jsou jen prostředky a prodloužené ruce umělcovy, předmixované sety ovšem kreativní ani za mák nejsou, je to v podstatě playback. Ačkoli elektronická hudba velmi dobře vystihuje pojetí otevřeného uměleckého díla, přednastavením a šaškováním s rukama nad hlavou se z DJe vytrácí fluidum, které ho dlouhá léta provázelo, a místo žokeje je to opět jen primadona a pouštěč, nehledě na to, co dokáže ve studiu... Výhoda i nevýhoda elektronické hudby spočívá v tom, že ji doma může snadno tvořit kdokoliv, je tedy nesnadné udržet si nezapšklý nadhled a zároveň si umět pečlivě vybírat. Pokud však odhlédnu od jakéhosi nesmyslného předávání žezla Carla Coxe Garrixovi, je zajímavé ve snímku vidět současnou opozici undergroundu a mainstreamu, zamyslet se, zda EDM je slepá ulička pro uměleckou stránku taneční elektroniky, avšak dobrá pro komunikaci s masou a velmi dobrým komerčním artiklem, nebo třeba vidět pár snímků a slyšet pár špeků z DJských začátků několika málo zvučných jmen. Pro laika na seznámení může stačit, znalý posluchač se přílíš nového nedozví. Za Jeffa Millse, Hawtina, Chicago a Detroit palec nahoru, za Garrixe, EDM, Guettu a podbízivost masám, body dolů. ()
Absolutní povinnost pro všechny fanoušky taneční hudby, ať už posloucháte techno nebo edm. Dokument o samotném vzniku a vývoji této kultury, počátky rave parties, první kluby, cesta od undergroundu po mainstream, skvělé postřehy od těch nejpovolanějších plus náhled pod pokličku kariéry underground umělce (Carl Cox) vs. mainstream umělce (Martin Garrix). ()