Papírový dům (Netflix verze)

Seriál hodnotím po dvou sezónách, protože si myslím, že měla druhá řada všechno uzavřít. Od třetí série nebudu započítávat hvězdičky do celkového výsledku, protože se stejně jako u nastavovaného Wentworthu, jedná už o něco jiného. Já jsem si tedy obě sezóny krásně užil, příběh mě mocně bavil, i když jsem si za celou dobu našel pouze jedinou jakž takž sympatickou postavu. Já mám prostě ke zlodějům asi větší antipatii než k sériovým vrahům, protože Dextera jsem si oblíbil docela hodně. K druhé řadě jsem měl sice více připomínek, přesto byla velmi vydařená, a celý seriál můžu jedině chválit. (24.02.2020)

Tak žádná euforie se nekoná. Začátek sice sliboval dost nevšední seriálový zážitek, ale stejně jako mrda dalších souputníků, dojel na určitou šablonovitost a nezbytné seriálové klišé. Tam, kde by filmová podoba kopala jak mula, tam seriál nutně naráží na mantinely formy. Ačkoli je seriál prošpikován řadou dech beroucích zvratů, brzy vám dojde, že i ve zvratech časem můžete sledovat nápadnou předvídatelnost a umělé nastavování děje, aby bylo o čem točit. Co se nedá v žádném případě upřít, tak to casting - takhle sympatickou a osobitou skvadru by člověk pohledal a je vidět, že je Španělsko líhní nových a nadějných tváří světové kinematografie. Nicméně tak či onak, má slova o šablonovitosti dostávají reaálné kontury, když 3. řada seriálu prakticky kopíruje první dvě a z původně velmi nadějného projektu se stává možná neokoukaná položka v seriálových archivech, ale z mého pohledu rovněž značně přeceňovaná záležitost pro nenasytné hltače čehokoli na pokračování... (13.09.2020)

Netflix má vyloženě čich na nové, neokoukané věci a talentované tvůrce. La casa de papel představuje ultimátní partičku zlodějů, jejich plány se rozhodně nedrží při zemi, když chcete peníze musíte ke zdroji a mít plán, pro všechny případy. Kombinace hostage, heist movie a thrilleru, pravda některé věci nepůsobí scénaristicky úplně košer, ale většinou je dramatická stavba a twisty na jedničku. Z celé té party charakterů, je samozřejmě úchvatný mozek Profesor (Alvaro Morte), ale baví i další, Pedro Alonso jako sebestředný Berlín, který má velice zajímavý žebříček hodnot, a neváhá se věcem postavit čelem. Nejsympatičtější je jasně Ursula Corberó jako Tokio, která vás do příběhu zavede jako první. Nečekejte žádný děj ve stylu, co díl, nebo pár dílů jedna akce. Jde o velice rozsáhlé a komplikované plány, kdy nikdy nevíte, jaká komplikace potká partičku přemisťovačů hodnot. Některé postavy jen základně nahozeny, jiné se rozvijí, scénář má občas vtipné momenty, ale hlavně velmi kvalitní dialogy (španělština je nádherny jazyk smrt tomu, kdo nesleduje v originálním znění), perfektní OST, návykový úvodní song. Tato série je jako droga pořád do vás pumpuje napětí a cliffhanger se vyvrbí neomylně tak, že musíte na další díl, prostě nejde přestat. Zapomeňte, že při tomhle seriálu budete sledovat něco jiného, asi stejné jako byste kočce chtěli vnutit steril granule jako dezert místo šunky... Je otázka, kam nás vezme pátá série, co vlastně tvůrci plánují, protože podle mě by se mělo v nejlepším přestat, zvolený formát námětu nejde přece jen dojit do nekonečna. Přesto musím prohlásit, že jedna z nejdůležitějších sérií této dekády. Zajímavost, vždy když nadávám na remaky, na tenhle seriál jsem přišel díky, tomu, že při tvorbě svého každoročního přehledu asijské kinematografie vidím, že Korejci se chystají adaptovat tuhle sérii, to se asi hodně zasměju výsledku. (30.12.2020)

Španělské seriály jsou pro mě teď velmi zajímavé téma, které se chystám trochu víc probádat. A La casa de papel je aktuálně asi jejich nejznámějším (a masou nejoblíbenějším) zástupcem. Vlastně se tomu vůbec nedivím. Profesorův plán je geniální a většina z únosců jsou sympaťáci nebo magoři, kterým nejde nefandit. Jejich červené kombinézy se pomalu, ale jistě stávají legendou a vsadím se, že se do nich i mimo Španělsko obleče na halloweenský večírek nemalé množství fanoušků. A já budu možná jedním z nich. Po první sérii jsem váhala, zda je to opravdu taková pecka. V průběhu třetí už mám jasno... 5* (23.04.2020)