Ad Astra

„Most of us spend our entire lives in hiding..“ Koncept Apocalypse Now, kdy kambodžskou džungli nahrazují nejvzdálenější prostory naší sluneční soustavy. Škoda jen, že cesta tentokrát není i cílem, ale jen cestou k cíli. A až u něj člověk pozná, že když za hranicemi svého orbitu hledá něco, obyčejně nalezne všechno.. Co se týká audiovizuální stránky, tak platí, že: (¾Nolan + ½Zimmer) + van Hoytema = (Gray + Richter) + van Hoytema.. (09.07.2020)

Ad Astra) Jak se asi může zvrhnout sáhodlouhá cesta vesmírem sociopatického bezemočního kosmonauta, trpícího samomluvou? Ano, hádáte správně. Ve dvouhodinové pičoidní rádoby existenciální blábolení deprivované Brady. (Astofyzikální dopad - mínus dvě hvězdy) Vždycky jsem si myslel, že astronautika a astrofyzika jsou téměř exaktní vědy, ovšem NASU 22. století zjevně povede partička vymatlaných kreacionistů a pro samé hřešící pomatené kudlanky na výletě do Ředitelovy kuchyně nebude ve vesmíru kam plivnout. Naštěstí tentokrát aspoň nechali HALa bezpečně zafajrvolovaného v Kubrikově serverovně a proložili to třemi vypečenými akčními scénami, tudíž to jednoho nenutí řezat si už po půlhodině nudou žíly, nehledě na očekávání, co se z toho nakonec vysvrbí. A tady přichází další, mimořádně zhnusená hvězda dolů, protože to, co se z toho vysvrbilo, byl řídký průjem scénáristické bezradnosti - (Bojlerový poplach!!!) - alias opravdu jen prachsprostý jeblý fotr na Neptunu. Což opravdu po těch spruzených oleženinách dost nasere! Ad Brada) Když už máš napiču scénáristu, zaplať aspoň Bradu, ten na to pár zoufalců určitě natahá. Satanžel nemá moc co hrát a celou dobu jen tak zádumčivě čumí jak Lajka do průzoru, což by zvládl kdejaký Patyzón za desetinu ceny. Ad HOMO) „Páči sa mi tento Martin Pomothy, pretože nehovorí ani česky ani slovensky. Presně jako ja.“ Major Terazky. Ak budeš naďalej pissať po česky a robiť si piču z toho uja z vedľajšej salaše, zoberie ťa na motýle a najebe ti EET aj na reklamy na žinčicu! (22.12.2019)

Přenádherně to vypadá (Hoyte van Hoytema na Oscara) a zní, ale to je koneckonců v podstatě všechno. První hodinu jsem byl doslova uchvácen dusnou atmosférou a vizuálem, ale s postupně přibývajícím odhalováním nekonečné vesmírné (a lidské) prázdnoty se začalo mé filosofické já hrozně nudit. Finále je emočně prázdné a zbytek k divákovi neuvěřitelně povrchní. Přál bych si, aby se mi tento film zaryl hluboko pod kůži, ale mně vážně nepřišlo, že bych byl svědkem něčeho výjimečného... něčeho, na co si Ad Astra dozajista hraje. Nezbývá mi nic jiného než na Pittovu vesmírnou odysseu vzpomínat jako na film, u kterého jsem si uvědomil, jak moc mi vadí voiceovery... 5/10 (22.09.2019)

Taková road-movie po sluneční dráze. Nejdřív je to docela cool, pak to začne docela nudit a v závěru se z toho stane hrozná blbost. Nevím, celou dobu jsem čekal, že se stane nějaká změna, nebo zvrat a přeřadí se na vyšší stupeň, ale to se nestalo.  Škoda, Brad Pitt má z Dannyho parťáků určitě nejslabší vesmírný film. Ovšem s dobrou hudbou. (29.09.2021)

Uf - ty Pittovy monology jsou opravdu příšerné. Poslechne si tajemnou zprávu od Lee Jonese a jeho postava prostě MUSÍ v duchu nahlas říct "Tati, jaké tajemství skrýváš?" Nutnost verbalizovat a pojmenovat každou emoci, ačkoliv je jasné, že ji Pittova postava cítí, ony emoce značně podrývá a delegitimizuje, což je opravdu nešťastné. Gray patří mezi filmaře, kteří si zaslouží, aby když se děje nějaká pitomost, člověk počkal o pár vteřin déle než obvykle a přemýšlel, jestli může ta pitomost sloužit nějakému většímu účelu - u Ad Astra se ale nemůžu zbavit pocitu, že celý film je odevzdán sebedůležitosti, jež přechází v polopatičnost. Myslím, že o své lidskosti by nás Pitt přesvědčil i hraním, ne předčítáním monologů záživných asi jako ty textům, které musí Pitt předčítat otci (má to být nějaká paralela?) Nemám problém, že ten film pracuje s fyzikou a logikou vesmíru s dětskou naivitou dobrodružství Smolíkových. Nemám problém s tím, že je v něm pěstní souboj Brada Pitta s paviánem ve stavu beztíže. Takový už je život. Jde v tom asi hledat symbolismus lidského zápasu se svou přirozeností, že jo. Nicméně stejně se mi nedaří zbavit pocitu určité doslovnosti a banality, která všechny ty "chyby" prostě nezvládá legitimizovat. Když se člověk hodně snaží, snad si nějaká podivná rozhodnutí jde vyargumentovat - ale nakonec mám pocit, že se snažím obelhat sám sebe a aktivně ten film záplatuju. 50 % (12.12.2019)