Vzplanutí

Základ deju celkom fajn a s množstvom potenciálu, ale to pomalé tempo to akosi celé zabilo. Na to, že má film takmer 150 minút, sa tu udialo toho pomerne málo. A aj to čo sa dialo, pôsobilo takým ťažkopádnym dojmom, v štýle "nuž, čo už, stáva sa". Pozerám, že všeobecne sa to divákom pozdávalo nadpriemerne. No bohužiaľ, do tejto masy sa bohužiaľ nepridám. A pritom by bol scenár sám o sebe v skratke fajn, ale skôr na takú hodinku. 2* (04.01.2024)

Konečne adaptácia, ktorá v sebe nesie znaky klasických Murakamiovských diel. Chang- dong Lee bol svojimi predchádzajúcimi filmami skôr zastáncom silných príbehov, kedy poukazoval na rozklad rodiny a hodnôt. Jeho sociálne drámy neboli pekné a hovorili o dobrých ľuďoch s tragickými osudmi. Burning je ale viac divácky prístupnejší a hlavne zostáva vám z neho taký ten pocit, čo máte pri filmoch, ktoré vám vaše teórie ( ktoré zdieľate s hlavnou postavou) zostanú bez potrebného vysvetlenia. Film je natočený dobre. Postavy medzi sebou fungujú tiež. Samota, odcudzenie a hľadanie ženy, ktorá nie je, bol hoci v Juhokórejskom prostredí, zaujímavý cinefilný zážitok. Filme nie je dokonalý, ale zarezonuje. Jeden s tých lepších manifestov o túžbe kontaktu a nájdený si svojho miesta. Koniec je trošku na silu. Ale stále spokojnosť. Bodaj by aj iný tvorcovia mali gule spraviť ďalšiu Murakamiho adaptáciu. Takto zostáva len Burning. Čo ale nie je vôbec na hanbu. A oceňujem dlhé zábery, odhalené ženské prsia a Magic hour. (18.01.2019)

(5.5/10). Dosti komorní snímek, který má opravdu úmorné tempo. Na druhou stranu to však v některých scénách vůbec nevadí. Konec mě vůbec nezasáhl, vyložil jsem si jej podle sebe a ničím se mně to nedotklo. Kinematografie Jižní Korey mě před rokem uhranula.. Tímto snímkem mé nadšení trochu opadlo, ale snímek má bezesporu své kouzlo. (05.10.2020)

Empatický dotek do milostného trojúhelníku vytváří Chang-dong Lee dokonale. Pomalou esteticky vyváženou kamerou zachycují každý detail. Kamera plyne svým časem a prostorem, kdy se stává obraz vizuální galerii, která mě fascinuje dlouhé roky. Scéna se západem slunce a tanci Hae-mi považuji za hypnotickou dávku na kterou jsem čekal velmi dlouho. [AFF 2019] (17.06.2019)

Stal se zázrak, mě se upřímně líbil jihokorejský film! Sice jihokorejsky moc nevypadá, vzhledem k tomu, že zde nejsou ani náznaky patosu, postavy nehrají o nejhysteričtější možný herecký výkon a nepřijde ani žádný trapný vtípek, ale čert to vem. Tohle je spíš v duchu japonských poetických filmů a ty mám rád. Vtáhlo mě to do děje už od začátku skrze prostorem jen tak proplouvající kameru a seznámení/opětovné shledání Jong-sua a Hae-mi, kdy on působí, jakože je spokojený sám se sebou a víc od života nechce, ale s ní se začne zničehonic bavit a ona jako vnitřně nevyrovnaný člověk, u kterého není jasné, jestli je trošku psychicky narušená, nebo je jen v takovém stavu. Do toho se pak přidá boháč Glenn, teda Ben (hhh, to se mi povedlo) a začne milostný trojúhelník, který strašně dlouho není milostný. Graduje to samozřejmě dál, nebudu vše prozrazovat, ale fascinuje mě, jak už zpočátku to působí tajemně (mimo "neujasněné" postavy i "neviditelnou" kočkou), aby časem přišla skutečná záhada a předchozí podivnosti se dořešily jen tak mezi ní, jako by na nich nezáleželo, i když budují atmosféru první poloviny filmu. Není to ani prázdná žánrovka - na to se zde zajímavě pracuje s motivem jak milostného trojúhelníku, tak i s dalším populárním žánrem a určitá poselství z toho taky vzejdou. Vlastně se vše dostatečně vysvětlí, uzavře a není třeba to zdůrazňovat skrze velké scény, prostě někdy stačí jedna věta nebo nevinně působící dialog. Je to o objevování a spojování vodítek a Chang-dong Lee je nastiňuje a vysvětluje chytře. Jediný problém mám s tím, že v druhé půlce mi celkem rychle bylo jasné, jak se věci mají (což ne že by mi zkazilo zážitek, ale už to nepůsobilo tak tajemně jako předtím) a že dějová linka se soudním řízením Jong-suova otce sice do celku zapadá, ale pořád spíš působí navíc, vzhledem k tomu, že se k ní film vrací po velmi dlouhých pauzách. A osobně jsem nepochopil délku některých scén, když třeba přes minutu nabízí to samé beze změny, ale naštěstí jich nebylo moc. Rozhodně milé překvapení, ve které jsem v jihokorejských vodách už ani nedoufal, ale přišlo. 4* (25.05.2024)