Pomsta

Film, na nějž skoro nelze jít do kina, aniž by člověku už předem nebylo vyzrazeno vše podstatné (už samotný titul je značně spoileroidní, o traileru a anotaci ani nemluvě). Nejenom kvůli tomu mi to bohužel přišlo hodně předvídatelné - po pár minutách mi bylo v podstatě jasné, jak to celé dopadne (byť jsem nečekal, v jak moc krvavá jatka se to skutečně zvrhne). Předvídatelný děj mi přesto nebránil v tom, abych si film maximálně užil - naprosto mě dostal jeho výborný soundtrack a nádherná barevnost (některé záběry jsou úchvatné, jako např. noční jezdec na motorce zabíraný zepředu; samotný plakát mi naopak vizuálně přijde dost slabý, a nápadně mi připomíná plakát jiného francouzského snímku ze stejného roku - Ava). Souhlasím tedy s názorem, že zde byla forma upřednostněna před obsahem, ale možná mám právě takové filmy rád. Skvělí jsou i herci a lokace, a celkově mi to prostě přišlo jako příjemné filmové překvapení z francouzských končin. Věrohodnost zde sice dostává hodně na frak, ale kupodivu mi to zde moc nevadilo - už pro všechny ty záběry na skvostnou prdelku herečky v hlavní roli. UPDATE 17. 6. 2018 - Film se mi líbil na i podruhé, byť už to přece jen nebylo ono, když člověk u všeho ví předem, jak to dopadne. Co mě ale doslova zarazilo, byla ta kolosální nevěrohodnost, kterou je celý film prostoupen - napoprvé jsem ji sice také zaregistroval, ale teprve napodruhé mi došlo, jak moc zde scénář ignoruje jakoukoli uvěřitelnost - lidé zde přežívají zranění, která jsou jen těžko slučitelná se životem, a hlavní hrdinka zde celkově vystupuje jako někdo, vedle koho se Chuck Norris krčí jako slabý amatér, což je sice zábavné, ale opět jen těžko uvěřitelné. Spolu se značnou krvavostí snímku to považuji za hlavní důvod nízkého hodnocení, které si zde film vysloužil, což je podle mě škoda. (20.04.2018)

Tuhle křehkou, až vyžloidní (jen závist) sexy holku nechcete dožrat! A už vůbec ne jí načechrat peří, prozkoumat hloubkově útroby, rozmazat make-up, nebo nedejbože poškodit nějaký orgán v těle. Možná vypadá trochu uměle, taková barbie na hraní pro odpudivé slintající zazobané prasáky, ale zdání může klamat. Když slepičí mozeček nepatřičně vybudíte, dějou se věci. Tak držte chlapci protentokrát své chtíče na uzdě a možná to přežijete! (21.05.2022)

Sme dávno v dobe kinematografie, kedy nie je dôležité čo, pretože všetko tu už bolo, ale najmä ako. A práve preto ma vôbec priamočiarosť Pomsty vôbec neuráža a mohol som sa aspoň sústrediť na detaily a najmä perfektne zvolené prostredie. Francúzi si tak nakrútili moderný western s cool ženskou hrdinkou a klasickými tupcami, ktorí sa tak môžu výraznejšie prejavovať iba násilím. Okrem toho nešťastného jablka, ktoré je už tak nudným symbolom, že ma už ani nebaví jesť toto ovocie, sú ale tie ostatné pre rozprávanie zvolené vhodne, napríklad "falický" konár ako príčina zranenia . Svojim spôsobom tu Fargeat vyjadruje podobnú podporu ženskej revolte v čistej žánrovke ako Besson v Lucy. (13.05.2018)

Začínající režisérka Coralie Fargeat rozhodně nechtěla jít se svou „kůží na trh“ jen tak lacino a byť s rozpočtem necelých tří milionů dolarů a svou dosavadní minimální zkušeností (vždyť do té doby natočila jen dva krátkometrážní kousky) nabídla divákům docela slušnou a hlavně krvavou podívanou. Jako žena věděla, co na publikum platí a jelikož se na podobné filmy dívají hlavně muži, do hlavní role obsadila mladičkou italskou herečku a modelku. Pánové si tak zpočátku přijdou na své – nakrucující se prdelka, titěrné bikiny, svůdné pohyby, trocha té nahoty – no prostě pastva pro oči. Ani není divu, že naše (ne)svatá trojice z ní nemohla spustit oči a dvojici buranských kámošů tekly sliny. Krásná idylka přiblblé dívenky však záhy vezme za své a poté co je znásilněna, zbita a shozena ze skály, pomalu umírá uprostřed pouště. Každá druhá by to jistě nepřežila a když tak by po ztrátě takového množství krve následně podlehla svým zraněním (což bylo dle mého dost uhozené, ale podobných nelogických prvků tu bylo spousta), ale my se přece měli dočkat ještě oné slibované pomsty.Její tři protivníci postupně okusí vlastní medicínu a diváci se dočkají nejen litrů stříkající krve, ale i několika slušných gore scén (a to nejen díky halucinacím). Některé z nich opravdu nejsou pro slabší jedince. Míra brutality je slušná, hlavní hrdinka sympatická, na krvi se taky nešetřilo, jen nesmíte moc hledět na logiku a reálnost u důležitých momentů filmu. Pokud jste schopní se od toho oprostit, budete stejně jako já nadmíru spokojení. 70% (12.01.2020)

Pomsta je sice stylizovaný exploatační film, ale především chytrá aktualizace rape and revenge pro jednadvacáté století. Největší přínos se skrývá v promyšlené scéně znásilnění, která je vystavěna úplně jinak, než jsme zvyklí. Přesouvá totiž pozornost od samotného aktu k muži, který situaci nečinně přihlíží a poté odchází. To je zásadní rozdíl oproti žánrovým kolegům. Takové Plivu na tvůj hrob diváka vysloveně „zve k účasti“. Sedmdesátková klasika toho docílí promyšleným stylem – časté detaily na tvář oběti, absence nediegetické hudby – a brutální třicetiminutovou (!!) scénou skupinového zneužití a mučení. Předlouhé sledování budí nepříjemný pocit, že na sexuálním násilí nějak participujeme. Legitimizujeme ho pohledem. V Pomstě však není tak děsivý exploatační přístup ke znásilnění, jako spíš společenský rozměr kořenící ve způsobu, jakým muži odmítají respektovat hranice. Ke znásilnění vede iluze mužské nadřazenosti, neschopnost akceptovat odmítnutí, ale také pasivita jiného muže, která zločin umožňuje. Proto není nutné ho sledovat přímo, zprostředkovaný pohled pasivního muže je podobně děsivý (ne-li děsivější). Divák tak ve zbytku filmu vidí (brutální) vyrovnávání účtů s toxickou maskulinitou a proměnu genderové dynamiky. Stylizované násilí přichází jako trest. A právě v tom nacházím největší přínos Pomsty ve vztahu k rape and revenge filmům obecně. Francouzská exploatace velice obratně komunikuje s tématy objektivizace žen a sexuálního obtěžování. // Zajímavá je také změna perspektivy po první třetině, která je nejviditelnější v práci s velkými detaily. Prvních třicet minut (před znásilněním) přebírá film perspektivu mužů – na ženu nahlížíme jako na objekt a skrze množství detailů prozkoumáváme její tělo. Při znásilnění se situace obrací, v detailech sledujeme pouze odpudivé věci – otevřené rány, slintající ústa nebo špinavá těla. Od zlomového momentu vystřízlivíme z fetišizujícího pohledu mužů a přebíráme perspektivu dívky. // Hravá je i nekompromisní tělesnost. Tahání střepů z otevřených ran a vyvalené vnitřnosti po výstřelu dokazují, že se debutující Coralie Fargeat dobře orientuje v tradici New French Extremity. V některých momentech dá vzpomenout na High Tension nebo Mučedníky. // Existuje poměrně dost filmů, které koncept rape and revenge definují (Plivu na tvůj hrob, Poslední dům nalevo, Thriller, Ms. 45), exploatují (Plivu na váš hrob 2) a upravují podle lokálních pravidel (Female Prisoner #701, Red to Kill), ale konečně tu máme jeden, který ho zajímavě aktualizuje. (07.08.2018)