Rašómon

Je to zajímavé a chápu, že ve své době to mohl být novátorský přístup k filmovému vyprávěné, ale do kolen mě to prostě nedostalo. Ano pravda a realita jsou relativní a každý si to ohýbáme podle sebe, ale to přece není(a ani tenkrát nebyla) novinka aby to mělo být hlavním a víceméně jediným poselstvím filmu. Více než cokoliv mi to připadalo jako takové hračičkovské trénování řemesla. Zdaleka nejslabší film který jsem od mistra viděl a níže s hodnocením nepůjdu jen z respektu. (24.11.2014)

Rashomon je neuvěřitelný film, není divu, že se jím Kurosawa proslavil. Pohled na jednu "nepříjemnou" událost zobrazovaný třkrát a pokaždé jinak a jiným. O lidech, kteří si vždycky něco přidají, aby nakonec až divák zjistil, že nejlepší bude věřit jen potulnému chodci, který k tomu nemá důvod. Mistrovský kousek s ještě mistrovštějším Toshirou Mifunem. Úchvatná práce s kamerou, se scénářem a s herci... (15.07.2002)

Pomalé, nudnější a spíše komornější vyprávění příběhu, tak jak to Akira Kurosawa umí. Nikam nepospíchá, neobjevuje se náhle žádné vyvrcholení z nějakého zvratu vše se odehrává v pomalém tempu a rozhodně je to velice zajímavé. Ač je to přes 50 let staré, na kvalitě snímek rozhodně nezaostal a herecký výkon zloděje je opravdu takřka heroický a jeho smích mi dosud zní v paměti. (07.10.2006)

Áno, japonský urehotaný, teatrálny temperament sa tu v komentároch skloňuje často. Na to si ale v týchto Kurosawových easternoch treba zvyknúť. Čo ma však zarazilo viac, je trochu nepochopiteľne nádejný/naivný záver, ktorý si vysvetľujem tak, že ho diváci v roku 1950 proste potrebovali. Príbeh neskutočne zaujímavo, nápadito a invenčne opisuje absurdnosť lživej povahy ľudí, no bez niečoho pozitívneho by sa stal legendárnym asi skôr kvôli tomu, aký je kontroverzný než kvôli jeho nespornému priekopníctvu. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s japonskými režisérmi). (14.09.2015)

Skvělá, na svoji dobu naprosto převratná záležitost, kde mě Mifune fakt hodně baví a předvádí zde jeden z životních výkonů. Kurosawa je mimořádně inovativní a zároveň nikdy lacině nešokuje (což bývá u západní filmařské špičky, bohužel, často naopak). Film je to převážně psychologický (a psychologie je spolu s výtvarným nadáním základem síly snímků AK), relativizující v plných dávkách úplně všechno a to, ač jde o úkol téměř nadlidský, bez nadbytečného cynismu. Jeden z klíčových mezníků kinematografie; občas to vypadá, jakoby Kurosawa vymyslel půlku filmařiny. (23.01.2008)