The End of the F***ing World

Tak tohle jsem rozhodně nečekala. Tak dobře se rozvíjející příběh, spletitá a bláznivá cesta dvou mladých lidí. Něco takového jsem ještě neviděla. Je to super, novodobé, neotřepané, neokoukané, originální. Alyssa je typická bad girl, která má problém se světem, je náladová, protivná, ale ve skutečnosti si nechce přiznat, že taková není a že uvnitř skrývá i dobré já. James je ze začátku prostě a jednoduše psychopat a sociopat, který chce zakusit jaké to je, někoho zabít. Ale postupem času, jak se víc seznamuje s Alyssou, mu dochází, že takový podivín zase není. Já se u tohoto kousku hodně nasmála, typický britský černý humor. - "That was the day I learned that silence is really loud." (02.02.2018)

(no spoilers) Je hrozně fajn jak si celá minisérie hraje s očekáváním diváka - už od začátku, kdy člověk zjišťuje, kterak příběh nejspíš půjde podle zajetých kolejí se standardní Manic Pixie Dream Girl, když v tom ejhle - je to spíš Maniac Profane Deviant(art) Gal. Příběhově je to úplně jako klasický americký indie film kompletně se stylizací, záběry, barvami i soundtrackem, když v tom ejhle - je to minisérie osmi dvacetiminutovek odehrávajících se v Británii od Channel 4 a Netflixu na motivy komiksu. Komiks jsem si zběžně prohlédl a nepřilákal mě, zejména stylem kresby hlavních postav. V seriálu se casting ale povedl na jedničku, sympatičnost hlavních postav hlavně přisuzuji jejich hereckým výkonům a přítomnosti vnitřních monologů a u vedlejších postav, že scény s nimi často obsahují něco víc než jen jejich část příběhu týkajícího se Jamese a Alyssy. End of the F***ing World je cosi skvělého a neobvyklého. Něco, co Baby Driver loni chtěl být, ale nedokázal to a co Bonnie a Clyde dokázali už dávno. Druhá série trochu ubrala na humoru, avšak drama a napětí je tam stále dost i přes hezky uzavřený konec první série. (13.01.2018)

„Jmenuji se James, je mi 17 a jsem si celkem jistý, že jsem psychopat.“ Takhle začíná jedna z nejoriginálnějších road-movie poslední doby. Originálnost spočívá v tom, že krutě přesně vykresluje svět dospívajících, se všemi hrůzami, nejistotou, strachem a vztekem. Pichlavá romance dvou looserů postupně odhaluje jejich rodinné zázemí a důvody, proč jsou takoví, jací jsou. Jejich dosavadní zkušenosti se světem jsou většinou na prd a oni ještě nemají zmáknuté obranné mechanismy. Ještě ke všemu - k neuvěřitelně siným hereckým výkonům - mi oba dva připadali mladší než sedmnáct. Nejenom sexem: někdo se k němu hrne, jiný to odkládá. Ale i celkovým postojem k smutně praktickým stránkám světa. Oba byli jak děti. _____ Proto čtu Alyssino zuřivé: „Všechno stojí za hov…“ ve skutečnosti takhle: „Všichni mi říkají, že já stojím za hov… možná mají pravdu.“ A Jamesovo: „Chci někoho zabít,“ překládám jako: „Chci něco cítit.“ Ona se obrnila vztekem, on rezignací, protože jiný způsob obrany zatím neumí. A takhle outsiderská dvojka si klestí cestu dalšími hrůznými zážitky, které ale nepostrádají drsný humor. Společně se vydávají na útěk, ze kterého už není – myšleno emocionálně – návratu. Proto doufám, že další řadu už nenatočí. ___ Přidejte si záměrně super ironický americký feeling, perfektní dialogy, gradaci scén, dobrý soundtrack a i takové drobnosti, jako je Jamesovo oblečení, kterého poprvé vidíme v černém, jako prototyp mladistvého podivínského vraha, aby nakonec skončil ve vesele pestré havajské košili. ______. Škoda, že se podobné seriály nevysílaly, když bylo sedmnáct mně. Necítila bych se tak vyloučená. (15.02.2018)

Zkusila jsem to na doporučení, že je to fakt pecka. Není. Pro mě určitě ne. Koncentrace úchyláren a divných lidí ještě hloubku nedělá. Někomu to prý připadalo černohumorné, tak to sorry, ale z tohoto soudku tam nebylo k nalezení ani deci. Možná někomu přišlo ftipný, jak jsou oba hlavní hrdinové mega nesympatičtí, tak to jedině. A osm dílů rozkouskovat po dvaceti minutách - to byl teda taky úža nápad. Úplně nejvíc mi ale vadilo, jak se to celé tvářilo originálně a totálně cool, přitom scénář byl tak pitomoučký, že ho museli mít napsaný dřív než vypili sedmičku vína. (30.10.2018)