Smrt na Nilu

To že jsem divný úchylák je o mě tak nějak všeobecně známo, takže hlavní otázkou pro mě u tohohle filmu nebyla věrnost/kvalita předlohy, nebo snad herecké výkony a výprava, ale... Knír. V prvním díle mě svojí megalomancí šíleně iritoval a strhával hrozně moc mojí pozornosti, což říkám jako člověk, co má sám na tváři dost divnou vousověc, ale zde... Puf, je sice pořád hrozně divně dvojitý a vypadá jako dva různě velké umělé kníry přilepené na sobě, ale je menší, usedlejší a konečně jsem si mohl opravdu užít film. A ten samotný je fajn, je to sice dost zlámané v kostech, ale když je něco adaptace číslo 5239, tak mi to nějak už moc nevadí, celé je to velké a opulentní, jako velká filmová, dobová detektivka funkční a Poirot je fajn, přestože scénárista si znovu neopustil zbytečnou akci tam, kde jsou jen šedé buňky, aneb Poirot by fakt neměl házet sekáčkem na maso a zaseknout jej do futer. (28.06.2022)

Obvykle sypu plné počty filmům, co se do mě nějak emocionálně zaryjí. Tím nemyslím nutně empatii vůči příběhu, ale emocionální zájem o ten film jako takový. Smrt na Nilu není typ filmu, který by si něco takového nárokoval - je to zábavná detektivka, která po branaghovsku tlačí opulenci na 11 a dopřává plnou mísu žánrové zábavy. Podařilo se najít téma (exces vs cit), podařilo se vybudovat dojem hmotného světa, ne ale v míře, která by stála v cestě ideální, ucelené vzrušující zábavě. Perfektní produkt (není to dekonstrukce typu Knives Out, tohle je real deal). Takovéhle filmy bych chtěl místo marvelovek. (09.02.2022)

Nemal by byť Poirot dejovo nepredvídateľný s prekvapivým záverom? Rád by som išiel vyššie, no bohužiaľ nedá sa. Pri takomto rozpočte beriem kulisy a kostýmy ako samozrejmosť. Pri takomto druhu kriminálok je alfa omega výsledkom príbeh, no a ten mi popravde prišiel čitateľný, čo však môže byť aj mojou chybou, lebo len pár dňami som videl “originál”. (10.04.2022)

V opět nádherném, velkorysém, sytivém, bravurním koncertním nasnímání nám Branagh předvádí hry lásky šálivé a marnou lásky snahu ve vší kráse i krutosti, lesku i bídě, ve vší pokleslosti i opulentní nádheře, ve vší osudovosti marné lásky hry šálivé, kde vše je dovoleno a neexistují žádná pravidla. Lásky marné snahy, hry, jejichž záměry se kříží a násilně přerývají, jež nás zanechávají vykolejené, nevyrovnané, nesmířené a přelomené, naše životní linky přeťaté, a skýtají nám nevyžádanou příležitost (či nutnost) stát se někým jiným, než kým jsme toužili být, aniž by vůbec byla předem naděje, že se nám stane odměnou, když to zvládneme. *** Je to opět film se silnou pečetí opanovanosti uprostřed frivolnosti, přepychu a podmanění, dosahující až meditativní roviny tvorby, jež si nezakazuje nádheru hýřivosti, šarm ani vtip, ale přistupuje k nim s rozvahou mistra a umem a citem lékárnického magistra. **** Předchozí Vražda v Orient Expresu mě sice přece jen uhranula víc, snad že vztah k pravdě, či spíše k pravdivosti bytí jako podmínce přístupu ke skutečné kráse, jako podmínce kultivace pravé lásky k životu, jež není zastíněna povrchní  nicotnou sebeláskou, z níž plynou naše ješitné představy, tu vyzařuje fatálněji, osudověji, vznešeněji a artikulovaněji, snad nostalgičtěji, jak ta těžce vyzískaná krása pomalu a majestátně emanuje z každého obrazu - nicméně zpětně už asi začínám chápat, že tohle téma je spojovníkem obou filmů a činí z nich jeden celek, čili nedává moc smysl je srovnávat: společně hovoří o nezbytnosti vymýtit ze sebe přehlušující sebelásku a ješitnost, aby člověk dokázal docenit matérii života, jež nás obrábí, odevzdáme-li se, daleko za hranicemi našich dětinských dychtění, na poli ztrát - jen v tomhle druhém filmu se to sdělení - a proč by ne - posouvá do odlehčenější, rozmarnější polohy. *~ (11.02.2022)

Budou spoilery. Málokdy si přeju, abych mohla dát filmu ještě nižší hodnocení než odpad. Kennethova Smrt na Nilu je takovým případem. Nepochopil, o čem je předloha a co je v ní důležité, což by se teoreticky dalo omluvit, kdyby přišel se smysluplnou vlastní variací. To se nestalo. Ani se mi nechce rozepisovat, co mi všechno přišlo v příběhu nesmyslné, nemožné, a zbytečné. Řeknu jenom, že mě nepříjemně zaskočilo, jak málo celkového času se věnovalo vraždě, filtrování falešných stop od těch relevantních a jejich sledování ke skutečnému pachateli. Herculovské příběhy jsou samozřejmě hlavně o vztazích mezi postavami a vždycky to má nějakou vnitřní souvislost navzájem, s ústředním zločinem, a s potenciálními motivacemi. Tady ale postavy mimo oficiální rozhovory s Herculem vůbec neexistují, jenom tam sedí a čekají, až na ně přijde řada. Jacqueline, která má být hlavní hnací silou celého dramatu, ve filmu skoro není. Plnohodnotný dějový oblouk raději dostanou Herculovy kníry. Milenci naplánují vraždu pro peníze a ani si nezajistí, aby celé dědictví připadlo jim. Mladou zmanipulovanou novomanželku hraje ženská, které táhne na čtyřicet. Výletní loď z Egypta třicátých let je zařízená jako pozadí pro video nějakého začínajícího lifestylového youtubera. Dvě hlavní ženské postavy nenosí dobové účesy ani make-up. Budoucí oběť leží v posteli převlečená a v hlubokém spánku ani ne dvě minuty po odchodu ze společnosti. A tak dál, a tak dál. Jsem sice fanatický obdivovatel verze s panem Suchetem, takže teoreticky podjatá, ale tenhle nesmysl přece nemůže bavit ani Agathou nepolíbené normíky, ne? (31.03.2022)