Rédl

Je ohromná škoda, že tak dobře natočená a zahraná minisérie v závěru totálně padne na hubu vinou scénáře. Už druhá Hřebejkova kriminálka, která se v závěru úplně rozsypala vinou zkratkovitého scénáře a je to děsná škoda, protože filmařina je to velice obstojná a scénář je do poslední chvíle nezvykle komplexní. Porevoluční atmosféra tu dýchá z každého záběru, duo Novotný/Hofmann dokáží vyděsit, ale zejména Rédl v podání pro mě neznámého a neokoukaného Ondřeje Sokola táhne seriál hodně nahoru. A právě proto nerozumím tomu, co s jeho postavou ve finále provedli a jak anti-klimaticky to celé působilo (a ne, nemyslím tím absenci klasického happy-endu). (18.07.2019)

Jan Hřebejk už prostě točí jinak, než "po pelíškovsku" i když samozřejmě má svoje silnější a slabší chvilky. Jde o to, zda se na něj někteří lidé nezlobí právě proto, leč stále stejně by točil pouze blbec. Nářky nad tím, že jsou věci neautentické (třeba kvůli závěsu v koupelně), nebo že seriál nezobrazuje pouze postarší heterosexuály, může člověk s mozkem klidně odložit ad acta a soustředit se na thrillerový přelom našich novodobých dějin, kdy mnozí z nás budou dělat podobné kompromisy, jako RR. A konečně to pořádně bolí, je to špinavé, dějí se u toho skutečné tragédie, protože každý porod je bolestivý. Gradace téměř ukázková, po prvním díle bych za seriál nedal téměř nic a po posledním jsem skoro nedýchal. 60-90%. (03.12.2018)

Mé průměrné hodnocení se po čtyřech epizodách sice dostalo na pět hvězdiček, ale je tam jedno výrazné mínus. Převelice mě zklamal závěr, to už jsem ale popsal dostatečně v komentáři ke čtvrtému dílu. Opravdu nemám rád Ondřeje Sokola (neptejte se proč, ani já to nevím), ale jako Rédl mi vlastně vůbec nevadil, David Novotný a Martin Hofmann byli ovšem naprosto skvělí, nejlepší byla ale perfektní atmosféra, díky které jsem si vzpomněl na spoustu zajímavých zážitků z devadesátek. 5*- (11.05.2019)

Dobu rozpadu federace jsem prožil ve školce, přesto mě tak nějak čímsi stále nostalgicky přitahuje. Pamatuju si z ní mimo jiné pár dovolených v podnikovém rekreačním středisku a to, jak jsme se doma dívali na letáky s vyobrazením nových českých mincí. Je jasné, že když se objeví krimisérie odehrávající se v oné době a má pozitivní ohlasy, jdu do toho. Rédl nabízí depresivní pohled na časy, kdy odcházelo to staré a přicházelo nové. Odklidit bordel se ale na všech frontách nepodařilo a pozůstatky toho jsou citelné i dnes. (1 254.) (05.12.2018)

Když jsem si pustila prvních pět minut Rédla, vůbec jsem netušila, z jaké tak by to tak mělo být doby. A ta pochmurnost byla tak strašlivá, že než jsem si všimla na stěně obrazu s Havlem, vážně jsem si myslela, že je to seriál z 50. let. To mě překvapilo asi nejvíc, neb si začátek devadesátek pamatuji úplně jinak - v Bunkru a na Staré besedě bylo tedy rozhodně veseleji. Nicméně každý díl jsme poctivě probírali s kolegy v práci (zdůrazňuji s kolegy, nikoliv tedy s kolegyněmi, které se na to nedívaly), což se žádnému seriálu ani filmu už dávno nepovedlo. Pravda, u posledního dílu jsem byla ve značné nevýhodě - z celé stopáže jsem viděla maximálně jen tak třetinu (při záběrech na mučení jsem byla díky svému psychickému ustrojení nucena chtě nechtě přepínat na Delona na ČT 2, což bylo prakticky pořád). Ale konec jsem viděla, to zas ano. A ten mě taky překvapil. Stejně jako Sokol, jak mu ta role sedla. (05.12.2018)