The Grudge
Nenávisť
The Grudge
The Grudge
The Grudge
The Grudge
Režie:
Nicolas PesceKamera:
Zack GallerHudba:
The Newton BrothersHrají:
Andrea Riseborough, Demián Bichir, John Cho, Betty Gilpin, Lin Shaye, Jacki Weaver, Frankie Faison, William Sadler, Nancy Sorel, Tara Westwood (více)VOD (6)
Obsahy(1)
Videa (2)
Recenze (166)
Prúser a hneď takto zo začiatku roka horúci kandidát na najhorší horor 2020. Andrea Riseborough Vám film neutiahne. Možno tak nejaký študentský. Známy ksicht v podobe Johna Cho (Zahulíme, uvidíme či Star Trek filmy) a hororová dôchodkyňa Lin Shaye (Insidious filmy) už toho moc zachrániť nemohli, pretože sa pohybovali vo veľmi špatne vykostenej kópii kópie. Jediné hororové sú tu hlučné lakačky, čo boli naozaj okaté berličky pre začínajúceho režiséra/scenáristu. Väčšinu času sa Nenávist venuje hlavne postavám, no pritom je tu úplne odflákný vzťah detektívky so synom. Amatérsky počin, ktorý dúfam ukončí kariéru menom Nicolas Pesce. ()
Tak tu máme další nezvládnutý remake, u kterého jsem rád že jsem vynechal kino a počkal si na online. Nezachránil to ani to, že to produkoval Sam Raimi. Film nemá strach nemá nic jen pár nechutných scén a docela známé herce, Je tu několik časových pásem a někomu by to mohlo vadit. Prostě nic moc. 30% ()
Z Japonska si lze přivést spoustu věci, nějaké ty tradiční věci, nějaké ty netradiční a pak sou tady takové dárečky, o kterých nevíte dokuď neni pozdě. A tenhle dárek, se cestou zkazil a to jako dost, když se oznámilo že vzniká další Nenávist a že to režisér chce pojmout jinak, že chce klást větší důraz na postavy a nechce jenom další zbytečné pokračování, tak sem z toho měl opravdovou radost a těšil sem se. Ono jde o to, že já z těch všech Japonských hororů, mám nejraději Nenávist, ano Junji Ito, sice tvoří nejkreativnější monstra a příběhy, které buď mají jednoduchý základ, jako je třeba přežít útok oběšenců, ale dokáže z toho udělat napínavou záležitost, na kterou se jen tak nezapomene. Ale po filmové stránce, se žádné z jeho povídek, až na Uzumaki, nedostalo takové péče, jaké by si zasloužilo a proto sem rád za tu Nenávist, která víceméně solidní filmový vesmír. O to víc mně prostě štve, že to dopadlo, tak jak to dopadlo, dokonce i ten remake z roku dva tisíce čtyři, je na tom o mnoho, mnoho lépe, než tahle verze. Tahle je na tom nejhůře, sou tady charaktery, na kterých mi vůbec nezáleží, skákání mezi roky, je nesouvislé a ztrácí se nit, ale nejvíc mně štve, provedení samotné Nenávisti. Zatímco v předchozích filmech, měla jasně danou podobu, které se drželi všichni tvůrci, tak místo aby zde strašila Kayako a její rodina, tak zde "děsí" s prominutím, nějaká kráva a její manžel s dcerou. Nemluvě o tom, že Kayako a její rodina, dokázali i zabít své oběti, tak zde to tak neni, zde se lidi mordují navzájem a nebo páchají sebevraždu, laicky řečeno je to prostě slasher, kde duchové nic nedělají a jenom se občas objeví a slintají. Takže krev sice stříká, prsty se řežou a vidličky končí v lidech, ale chybí tomu náznak, jakékoliv atmosféry, tajemno a to velice nepříjemné dusno. Nemluvě o tom, že herce to taky moc nebavilo a tak jejich výkony odpovídají celkové kvalitě filmu. Jestli lze něco na filmu vychválit, tak je to, že ve filmu sou počítače, mobily a další věci z té doby, což je asi jediná věc, která lze přičíst k dobru. Ale kromě velké míry násilí, je film ve všech směrech prázdný, nudný a kdyby vedli mně neseděli lidi, tak se zvednu a odejdu. ()
Zázrak se nekoná. Ona Nenávist byla vždy spíše tendenční záležitostí. Musím se přiznat, že jsem naivně očekával hlubší děj. Místo toho divák dostal slepenec časových linií, ve kterých se značná část diváků ztrácí. Ve výsledku jim zbude pohled na permanentní čekání na lekací scény, které vůbec nefungují. Chybí zde nějaká psychologická předehra, která si diváka podmaňuje do takové míry, že chce zavřít oči. Onen pocit nepřišel, pragmatická myšlenka, že když už jsem si to zaplatil tak to také uvidím celé, byla jednoduše silnější než strach. Pro režiséra bylo snazší ve vteřině zvýšit zvuk o několik desítek decibelů a hodit tam nezřetelnou tvář. Spíše cílí na biologické reakce těla na agresivně hlasité a rychlé podněty, které člověk nemůže příliš ovlivnit. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem parádně naletěl mladému režisérovi, který světu neukázal nic převratného, a jestli si vzal hypotéku na dům s domněním, že právě udělal díru do filmového světa, tak s tímto výkonem nechť hledá nějaký ten motel. Nabízí se ona Cimrmanovská slova - "debil v divadle - neví se, zda je na jevišti nebo v hledišti." Svět Nenávisti je přespříliš vyždímán, všechny filmové odnože tohoto hororového světa měly skončit už před sedmy filmy. Pro ty, kteří očekávají od hororu pocit strachu, a je naprosto retardovaný a neempatický, tak mu film dá vše, co od něj žádal. Bystřejší divák totiž přesně tuší, co se bude dít, a kdy přijde na plátno špatně nalíčená herečka. Prostředí bylo zvoleno poměrně dobře, ale uznávám myšlenku, že by se měl divák zorientovat v prostředí. Pokaždé film ukázal ještě další chodbu nebo místnost navíc, až se zdálo, že se děj odehrává v hotelu z Osvícení. Herci pobíhají odnikud nikam, jejich pohyby nemají smysl a vše jenom nahrává pocitu, že se máme bát a nemáme myslet. Je mi jasné, že se dnes točí filmy především pro americké diváky, kteří jsou stále tupější. Kubrick to věděl, proto americká verze dříve zmíněného Osvícení byla mnohem delší než ta evropská. A dnešní produkce se snaží o minimalizování děje, protože se nechtějí obtěžovat s nějakým vysvětlováním. Absence dialogů a rozvíjení postav film naprosto posílá do sraček, protože už po tisícím zjevením jsem spíše nabýval pocitu, že se jedná o dokument o stalkerech s leprou. Strach rapidně klesal, a už během 40 minut se začali diváci spíše smát. Nevím, zdali to bylo uvědoměním, že vyhodili peníze za půl hodiny reklam a 94 minut stupidního filmu, nebo proto, že má kolegyně (jako jediná), si vykousala všechny nehty, a vzhledem k tomu, že po kině nebyla schopná o filmu mluvit, tak nejspíše byla v katatonickém stavu. K největšímu klišé jsem ještě očekával udělat z kašlajícího policejního parťáka chodící rakovinu plic - občas zakašlal a pořád kouřil. Vsadím se, že původně měl rakovinu a na sklonku svého života chtěl parťačku zachránit tím, že zapálí dům a během této zábavy sám zemře. Kde jsou ty doby, kdy scénář k filmům nepsala ještě umělá inteligence. Obával jsem se jediného, a to svých kolegů, které jsem na film nalákal slovy, že se budou bavit. () (méně) (více)
Já bláhová jsem myslela, že to bude třeba remake původní Ju-On. Ale tohle je fakt hodně špatný vtip. V podstatě je to jen sekvence náhodných scén o náhodných lidech, které spolu sice mají něco společného, ale celá myšlenka je vlastně naprosto debilní a divákovi absolutně u zadku, protože v tomhle "hororu" nefunguje naprosto nic. Maximálně tak akorát ztrápený výraz Andrey Riseborough, o které začínám docela pochybovat, když vzala tuhle roli. Po hororové stránce škoda mluvit. Udivuje mě, že se v roce 2020 ještě někdo odváží tohle produkovat do kin. Já budu spíš dělat, že jsem tenhle film neviděla a asi budu mít šťastnější život. Chyběla mi tam alespoň ta Kayako. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (7)
- Natáčení započalo 7. května 2018 v kanadském městě Winnipeg a skončilo 23. června téhož roku. Studio Sony jej pak do kin uvedlo až počátkem roku 2020. (fiLLthe3DD)
- Během závěrečných titulků hraje „We Get What We Deserve“ od The Newton Brothers. (Duoscop)
- Režisér čerpal insipraci z filmů Vymítač ďábla (1973) a The Changeling (1980). Rovněž uvedl, že je velkým obdivovatelem série Ju-On. (fiLLthe3DD)
Reklama