Climax

Intenzivní, tísnivé a opulentní formou. Film, který vlastně nemůžu nikomu doporučit (dvojnásob ne lidem, kteří Gaspara Noého neznají), protože jeho sledování je každou minutu více a více nepříjemné. Ve výsledku jsem však cítil nejen úlevu z útěku ze sálu, ale hlavně postupný pocit pronikání do celého "utančeného cirkusu". PS: málokterý film dal mému ťukání prsty na koleno tak pevnou a dlouhou melodii, některé scény jsem i díky hudbě vnímal jen s odstupem (jako poletuíjcí kamera...) (01.11.2018)

,,SMRT JE MIMOŘÁDNÁ ZKUŠENOST.…“ /// BACHA! Je to plný spoilerů, protože je to píčovina! V poslední době mám dojem, že jde vo to světu ukázat, komu víc filmařsky jebe. Gaspar Noé má našlápnuto na hódně dobrý umístění… Ale k filmu - čekám… čekám… půl hodiny čekám… co jako se bude dít. Úvodní dlouhý video z konkurzu na tanečníka. Pak dlouhej (beru – celkem zajímavej) extravagantní tanec. Pak volná zábava. Hraje debilní (ňáký techno) hudba a oni (jako voni všichni – je jich nevím… 15? 20?) pro změnu tančej a chlastaj. A kecaj. Jen tak… a pak vo píchání. A dlouho… dlouho… (nebo se mi to aspoň zdá). A furt hraje ta sračka. Pak zase tančej – teď jedou sólo… (tak holkám to celkem sluší. Je v tom kus erotiky – což má tanec dávat, ale … prostě rychloposuv!). Naštěstí se pak jedna vymočí na stojáka, takže by se mohla zábava rozjet. Jelikož furt hraje ta debilní hudba, postupně jim začíná mrdat v kebuli ( - že by měli půlhoďku na to, aby chcípli?). Někdy hezky, většinou ale teatrálně. A furt hraje ta sračka. Ozývaj se šílený výkřiky, vobčas nějakej záchvat a pak – zásadní věc – JE TICHO!. Kurva… jen na chvíli… Navíc těch mrtvejch nepřibejvá. Lesbická scéna – tak kolik na ni máme času? Aha… tak zase nic (ale nějaký prcání tady je. Ale stejně je vidět piču. Teda vlastně není…)…. Další hororovej art. Lehce erotickej, magorskej a úchylnej. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vod prdele se držím dál. Smrdí hovnama. 2.) Čekal jsem, kdy a koho napadne dát závěrečný titulky na začátek, úvodní doprostřed…. 3.) Thx za titule „doummais“ a „Kasparov“. /// PŘÍBĚH ne HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (27.02.2019)

Taneční horror! Už jen na základě žánrového zařazení jsem měl jasno, že Climax musím vidět! Konalo se moje druhé setkání s Gasparem Noém po Lux Æterna... a opět se stalo, že mě Noé dokázal i nadchnout i ke konci otrávit – byť tady naštěstí méně, v rámci žánru funkčně, s jistým uzavřením a epileptickým peklem v přijatelné podobě. Vyzdvihnout musím už jen práci s neotřelým žánrovým spojením tanečního horroru: Obojí se tu často propojuje, např. v úvodě postavy zmiňují, čeho se bojí a zároveň mluví o tanci, celý děj probíhá během taneční zábavy, která v pozměněné podobě s horrorovým zvratem pokračuje dál i se psycho atmosférou v boji o přežití; děsivý záchvat jedné z tanečnic probíhá vyloženě v tanečních kreacích atd. Obě taneční sekvence z první poloviny mě naprosto uhranuly a přinesly samostatný zážitek navrch, barevné titulkové nápisy uprostřed filmu jsou skvělým vyvrcholením nabité barevné atmosféry před zásadním zvratem... a pokud jsem už u titulků, dostalo mě, že nejen úvodní titulky, ale i klasická loga produkčních společností(!) jsou zde oproti 99% produkce vložená mezi jiné scény ve chvíli, kdy už je divák pohlcen atmosférou a prostřihy na ně přijdou za hudby v již plně běžícím filmu. Zkrátka celkově originální koncepci nekonvenčního, přesto divácky atraktivního filmu má zde Gaspar Noé zmáklou do úplně posledních detailů, jak se vidí málokdy – dále např. sbírka knih a filmů inspirujících Noého, kterou si divák může v prvních minutách vedle televize prohlížet v případě, že se u sestřihu mluvících postav začne nudit... Výhrady ale jsou, hlavně si Noé neodpustil samoúčelné naplnění pár scén až úchylnými řečmi o sexu a také k závěru Climax přecházel do tak extrémního psycha, kdy jsem váhal, zda se mi navzdory intenzívnímu zážitku ještě líbí. Jenže zážitek byl natolik intenzivní a nezaměnitelný, že se ke 4. hvězdičce jasně přikláním. [75%] (24.03.2024)

Takhle zvrtnutý večírek jsme tu ještě neměli. Geniální muzikálové jednozáběrové intro, zopár keců pro poznání postav a jde se na to. Pro účastníky/nešťastníky nežádoucně efektivně namíchaná sangria umí kouzla. Koulervoucně vtahující tripový zážitek z Noého filmografie nejpodobější Enter the Void, ale tentokrát na prostoru pár místností a jedné chodby. Tančení a jančení, kolektivní paranoja, halucinogenní šílenství. Napínavé a místama až děsivé, na Noého však nakonec v sexu i násilí docela umírněné. Čtyři hvězdy v rámci festivalové atmosféry (rozuměj konstantním hladu po inovatívních věcech), ale jinak je to stejně bezobsažná a do své formy zahleděná blbina s rádoby filozofickým vhledem jako většina jeho filmografie. [Cannes] (16.05.2018)

Noé točí filmy, z kterých mi je pokaždý totálně blbě. Kocovina, která nemá konce ani 24 hodin po tom, co se rozjely závěrečný titulky. To, co se odehrává tady je nefalšovaný peklo, které je podobně intenzivní jako Enter The Void. Ale prostě to nejsou výjevy, které bych chtěl mít v hlavě. Prostě proč?! Každopádně z toho bude kultovka! (03.02.2019)