Přepadení v L.A.

Michael Mann je talent, stejně jako třeba Spielberg. Kdybych srovnával Duel a L.A. Takedown, tak Mann vítězí na celé čáře. I když oba uměli skvěle prezentovat své trademarky, Mann pracuje se skvělým scénářem, který si napsal sám. Postava Vincenta je boží tady skoro stejně jako v Heatu, protože Plank je typově velice podobný Pacinovi. Ve srovnání s penězi a herci nabušenějším Heatem sice původní film podle starší verze scénáře nevyhrává, ale je to sakra skvělá jízda navzdory formátu, budgetu a horším hercům. Kultovní dialogy zazáří v ústech horších herců ještě více a kamera s hudbou a načančanou fazónou všech postav strhává celkovým osmdesátkovým feelingem stejně jako devadesátkový Heat. Tenhle film bych do Top 20 dal hned. BTW monolog v komentáři píše srance. (23.08.2014)

Bar, terasa, postel. Čtyři a půl minuty, tři hudební motivy. Mann je opravdu geniální v tom, jak moc dokáže jednotlivé scény pozvednout skrze rytmiku a elipsy. Tu nahradí větu upřeným pohledem, tady zase trochu zpomalí a nakonec dialog podtrhne zvýrazněním barev hlasů. Jeho filmy bývají častokráte (a oprávněně) velebeny za dokumentární preciznost a využití hudby, ona je to ve výsledku ale spíše práce s postavami a uvěřitelná civilnost jednotlivých scén, jež jej bez výhrad činí zmíněným „architektem mezi zedníky“. (16.06.2021)

V dobách kdy jméno Michaela Manna znalo jen pár odborníků a diváků seriálu "Miami Vice" natočil TV kriminálku, kterou o 6 let později dovedl k dokonalosti ve svém nejlepším filmu "Nelítostný souboj", kde proti sobě postavil Roberta De Nira a Al Pacina. Nemá cenu se zde rozepisovat o příběhu, jelikož počítám s tím, že "Nelítostný souboj" viděl každý (kdo ne, rychle dohnat) a zde není nic nového. Mann se zde víceméně jen rozehříval a zkoušel co dovede ale výsledek překvapivě nevypadá amatérsky a mezi ostatními TV filmy hodně vyčnívá. Oproti mladšímu bratříčkovi je jen méně velkolepý, což zajišťuje i o hodinu kratší stopáž a o něco hůře zahraný. Herecký ansábl je složený z neznámých herců (někdo možná pozná Rookera a jednoho z Baldwinů), kteří sice nehrají špatně ale srovnávat s De Nirem a Pacinem to opravdu nejde. Celkově se film tváří jako typický akčňák ze začátku 90. let, kdy si herci hráli na policajty a lupiče v rytmu podivné hudby. Jinak si jsou oba snímky dost podobné ať už stejnými dialogy, jmény i akčními sekvencemi. I tak jsem si ale říkal jak jsem rád za podobu jakou později Mann dal svému kriminálnímu eposu. (03.08.2009)

Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych Přepadení v L.A. zařadil mezi snímky, o jejichž existenci se příliš neví. Už tehdy (1989) se ale projevovalo, proč občas Michael Mann vypadá mezi jinými akčními režiséry jako architekt mezi zedníky. Atmosférický televizní projekt, kterým si připravil půdu pro o šest let mladšího brášku, ve kterém všechny nešvary doladil a z Nelítostného souboje udělal filmovou událost roku. Nevyhlášená válka losangeleské policie a bandy geniálních zlodějů začíná stejně jako v Nelítostném souboji přepadením pancéřovaného vozu a rovněž se tu prolínají životy dvou mužů. I tehdy si intelektuál Mann výtečně hrál s formou, s ohledem na rozpočet sázel na neokoukané tváře, z čehož nejznámější je bezesporu Michael Rooker (JFK, Cliffhanger)!! 70% (02.06.2009)

Na Heat pochopitelně nemá (monologovi nevěřte, blábolí jako vždy), ale pro fanoušky Heatu je to zajímavá podívaná. Docela jsem se nasmál, ať už té "výpravě", nebo i (ne)hereckým výkonům hlavních představitelů. Manna ovšem nijak nezatracuji, každý nějak začínal. Cameron natočil Piraně2, Spielberg komisaře Columba... Drobná perlička, ve starší verzi hrál Waingra Xander Berkeley, který pak dostal malou roličku i v remaku (na Pacinovu televizi se skutečně nepodívá :-) (01.10.2010)