Přes prsty

V seriálových počinech scenáristy Petra Kolečka alespoň často figuruje Jan Prušinovský coby tvůrčí autorita revidující jeho scénáře a dodávající jim dramaturgicky pevnější a věrohodnější tvar, zatímco v Kolečkově filmové tvorbě tato autorita znatelně chybí a výsledkem je mnohdy nevtipný, sexistický a hloupý blábol (viz též Bajkeři či Padesátka). Komedie Přes prsty není výjimkou, přičemž Kolečko ji i režíroval (což původně nebylo v plánu, šlo o nouzové řešení) a ku prospěchu věci to není. Děj filmu je otřesný a šovinistický a kromě toho má snímek zásadní problémy i s vypravěčským tempem, nepřesvědčivými dialogy, prkennou a neobratnou realizací mnohých scén i s křečovitou či v lepším případě rozpačitou prací s humorem. Ženy tu hrají roli iracionálně uvažujících fyzických objektů určených zejména pro vizuální a sexuální potěchu, a to včetně dvojice hlavních hrdinek, které jsou předurčeny skončit v posteli i s chlapem, kterého ještě před pár hodinami považovaly za starého, odporného úchyla (ale pak se pousmály jeho poznámce týkající se jejich pozadí). Muži se chovají jako hovada, ale nejsou za to nijak postihováni ani káráni, ženy jim i tak bez okolků podléhají a každou špatnost okamžitě odpouštějí. Langmajerova postava je vykreslena jako zkušený svůdník, který nakonec udolá každou, aniž by se musel nějak moc snažit, ale přitom jde zároveň o zhuleného manipulativního povaleče, který bez vyžádání předvádí své přirození na veřejnosti a je přesvědčen, že s ženami spí pro jejich vlastní dobro. Když se pak žena ohradí, je to považováno za hysteričnost a přehnanou reakci (viz bizarní scéna, v níž je naštvané hrdince nabídnuta sklenice džusu a ona ji, protože je volejbalistka, namísto afektovaného shození ze stolu rozplácne dlaní, takže si pořeže šlachy). K příjemné letní oddychové zábavě to má daleko. (27.08.2019)

Zoufale nevtipný a strašně nudný film, který ani není sportovní komedií, nýbrž takovou klasickou českou vztahovou komedií, kterých za posledních pár let vzniklo nejmíň 50 a všechny jsou si podobné jak vejce vejci. A Přes prsty není žádnou výjimkou, a to naprosto v ničem. Teda jo, tohle je obzvlášť nudné a obzvlášť nevtipné. Ale jinak nic víc. Škoda plýtvat k tomuhle slov, už z těch pár vět musí být naprosto jasné, jaký ten film bude. 1* (17.02.2020)

Petr Kolečko je zřejmě všeuměl. Pochopil, že scénáře co píše, fungují jenom s některými režiséry a tak se rozhodl sednout si do režisérského křesla a točit si je sám. Na filmu je ale znát, že je to jeho režisérský debut. Petra a Denisa jsou sice fajn, ale jejich chováním film působí, že je spíš pro ženský kolektiv, než pro chlapský duše. Nakonec jsem si ale i já na filmu našel zalíbení a to v podobě postavy Jirky Langmajera, která byla naprosto dokonalá. Osobně můžu říct, že byla to nejlepší na celém filmu. Do toho ženskýho blafání vpravil trošku té chlapské rovnosti, která je tady dotažena do extrému, ale to je právě na ní to hezké. (28.10.2020)

Jsou to hodně slabé 4*, spíš by si to zasloužilo silné 3, neb kvalita kolísá jak na houpačce, ale když to vezmu jako celek... Ale popořádku. Člověk je už tak zblblý z těch neskutečně pitomých českých romantických komedií, kde si pár ufounů hraje na lidi, že už k podobným filmům tohoto žánru přistupuje s velkou nedůvěrou. A skutečně - začátek mne málem odradil, jak blbá ta scéna v luxusní restauraci byla. Ještě po úvodních titulcích jsem si říkal, co to je amatérštinu, když si skriptka nepohlídá, že v jednom záběru má u rozhovoru s tv komentátrem ruce v kapse a v dalším je má založené křížem. S příchodem Langmajera na plac je to však už jiné kafe - charismatický chlap s tajemstvím. Úvodní půlku filmu táhne rozhodně on, a je velká škoda, že z něho udělali tvůrci pěkné pako. Vůbec ty chlapské role jsou zas takové zvláštní - záletník, který v Albánii objeví své přírodní kořeny; jak rumunský skořápkář (Cituji z filmu) vypadající slovenský věčně vysmátý léčitel; neschopný barman (i když u něho je fajn myšlenka, že chybami se člověk učí a nic se nemá vzdávat); upjatý číšník... snad jen Taclík jako hráčský trader působí uvěřitelně a v pohodě. Štěstím filmu je, že obě herečky měly také co hrát - jejich postavy měly uvěřitelné charaktery, ty drobné zmínky o rodičích mi stačily, neb stačily a dokreslily povahu, některé vtipy hodně fungovaly (pozor, schody; tikačka, Albánie v Jižní Americe aj.), i když nejde o řachandy. Ona to totiž vlastně není komedie, ale v podstatě dramatický film se sportovní tematikou na pozadí s jemným, fakt jemným humorem. Nic tu naštěstí podle mne není chtěné, vše vyplývá z charakterů postav a logiky jejich chování. A navíc mě potěšilo, že jedna z holek bydlí v obyčejném bytě v obyčejném baráku, a dokonce mne potěšilo i to rýpnutí do luxusních restaurací ("smrdíte jak ryba" - mimochodem koukám teď paralelně na australský Bliss, a jako by to z tohoto zvláštního filmu vypadlo). A nakonec to dobře skončilo a Wilson šel ovit jiného trosečníka, takže za mě fajn film a až se mi nechce věřit, že za ním stojí Kolečko. (22.03.2020)

Nakonec jsem byla ráda, že jsem na to do kina nešla - nadávala bych. Od Kolečka jsem tedy čekala víc, hlavně co se týká scénáře. Filmy o sportu musejí mít přece nějaký náboj, člověk musí chtít fandit a být napjatý - to se zde nepodařilo vůbec. Docela dost mi taky vadilo, kolik sprostých slov musela ta křehká děvčata za celou stopáž vyslovit, aniž by to jakkoliv ospravedlňovalo závažnost či ftipnost situace. Zkrátka, co skvěle fungovalo v Mostě, tady působilo jak buchar na porcelán. A ještě si neodpustím doušku na Langoše - z mnoha jiných snímků víme, že dokáže působit jako sexy svůdník, ale v tomto se předvedl jedině jako úchyl. Absolutně nešlo uvěřit, že by se do něj dokonce obě naše hrdinky tak zbláznily... (12.02.2020)