Drahokam

Adam Sandler v tomto filme svojím prejavom normálne pripomína niečo medzi Al Pacinom a Stevenom Seagalom. Ako jasné, že je medzi nimi asi polmetrový rozdiel, ale tá koženka je jasný Seagal a ten pokus o mdlý výraz veľa fuckovania, to je jasný Pacino. Ale napriek všetkému mu to je celkom aj veriť. To je príjemné herecké prekvapenie a asi najlepšie Sandlerove vystúpenie v kariére. Hudba v pozadí je však rušívá, nevhodná, niekedy až nepríjemná. Prvá polhodina je dosť naťahovaná, nakoniec príbehovo film až tak nezaujme, myšlienkovo v ňom nevidím nijaký prínos. Záver totálne o ničom. (02.01.2020)

Nejlepší režisérský počin od bratrů Safdiových a nejlepší vážná role Adama Sandlera, který zde padl jako ušitý. Je to hodně uřvaný film, není zde žádná kladná postava, Sandler dlužil snad všude, kde se jen podíval a velmi mě bavil jeho bláznivý hazard. Skvěle se kouká i na Julii Fox, která je pro mne neznámou herečkou, ale při scéně v podvazkách jsem stíral sliny ze stolu. Finále je úderné a nečekané. Bavilo mě to. PS: pobavila scéna s Weekndem.8/10. (21.01.2020)

Když se na to podívám, zdá se mi to tady přeceňované, ale ne moc. Je to za srdce beroucí. Drahokam je pohádka napsaná rukou kapitalismu, kde jsou mystické dálky následovány krušnými propady. Je zde obsažena sociální kritika a ukazují se špinavé hry, které se v kapitalistické společnosti hrají. A také nenasytnost. Větší než raperů. Je to působivé, ale kvůli své délce 135 minut poněkud vyčerpávající. Je zde více věcí k obdivu od nervního napětí po herecké výkony aktérů. Adam Sandler v postavě Ratnera také podává výborný výkon. Pokud mám být upřímný, tak většina z nás uvidí malý kousek sebe, zejména ve svých nejhorších chvílích. A to dělá z Drahokamu zapamatovatelný film.Moci drahokamu, nelegálně vytěženého ze žhavé africké půdy, nejvíc podléhá slavný basketbalista z ligy NBA Kevin Garnett. Ve snímku hraje sám sebe. Jako vážený zákazník s kumpány vtrhne do krámku vedeného Sandlerovou postavou. Obchodník se mu pochlubí cenným etiopským úlovkem, a jakmile se Garnett zahledí do jeho opaleskujících hlubin, musí ho mít. Ne kvůli jeho hodnotě, ale neboť věří, že jde o talisman zaručující vítězství. Garnett si drahokam na den půjčí. Od té chvíle se snímek, od začátku uvrhávající publikum do nečekaných situací, odvíjí jako série nekonečných neštěstí, nehod a nedorozumění.Sandler je jako magnet na neštěstí, ale také se na něj lepí kamera a s ní pozornost diváků. Všechny situace se rozehrávají až zprostředka, divák se s protagonistou ztrácí ve víru dění.Sandlerem hraný Howard Ratner neumí zkrotit své hráčské a sázkařské vášně, nedokáže se poprat ani s nepřízní osudu. Po celý film bojuje a klopýtá přes překážky.Režisérům se daří zachytit svět plný pachtění. Sandler s falešným chrupem dokonale ztělesňuje smolaře a losera, který ve snaze jít si za svým, čím dál méně pravděpodobným snem připomíná člověka umanutě se brodícího močálem. Možnost dostat se z bažiny ven se vzdaluje s každým krokem.Drahokam se po většinu stopáže chová jako drzý parazit, který divákovi prokousává díru do hlavy. Je to opojný i zneklidňující pocit, který z něj dělá jeden z nejšpinavějších filmů uplynulého roku. (11.02.2020)

Je trochu paradoxní, že hyperkinetický pouliční thriller vlastně působí dnes anachronicky, protože vlastně vypráví příběh v kulisách starého New Yorku, jehož podoba se za posledních deset let silně transformovala po vůli životnímu stylu mladých yuppíků, čímž dostal celý ten slavný velkoměstský street-life pěkně na frak. I jako takovou reminiscenci těch časů si můžeme užít hloubku a utlumené barvy pětatřicetimilimetrového filmu v ruce toho nejpovolanějšího, Daria Khondjiho, který desaturoval barvy třeba Městu ztracených dětí či Sedm. Je ironický, že Safdiovic bráchové splňují přesně ty nároky na dravé mladé režisérské duo, ale je tomu tak hlavně proto, jak ignorují formální vývoj v rámci posledních řekněme patnácti let, tedy po širokém nástupu digitálu. (22.03.2021)

Podobně jako Dobrý časy je Drahokam pořád zahleděný do vlastní okázalosti, ale tentokrát slouží formální hrátky lepšímu zapojení diváka do nekončící změti nadávek, pochybných rozhodnutí a pronásledování, jež hlavní postavu charakterizuje a utváří. Silně subjektivní vyprávění, které takřka neodbočuje od hysterického Howarda, vytváří ruku v ruce s jeho pochybným charakterem silně nepředvídatelný řetězec událostí, v němž se každý záblesk naděje opakovaně neguje dalším blbým rozhodnutím, což velmi promyšleně kulminuje v černohumorném, ale nesmírně syrovém a dynamickém závěru. Adam Sandler perfektní a hlavně perfektně obsazený, tyhle nucené labilní pózy zvládá jako málokdo. Hudba zpočátku iritující, po čase splývajíci s neortodoxními vedením pozornosti. Znovu bych si to jen tak nepustil, ale pro jednou to strhne skoro dokonale. 85% (03.02.2020)