V měsíčním světle

Prvních třicet minut bylo výtečných. Fakt jo. Budoucí otec a řadový strážník s detektivními ambicemi, konec osmdesátých let, noční Philadelphia, slušná atmosféra, sympatická kamera Davida Lanzenberga, oběti silně krvácející z nosu, očí i uší a cosi vpíchnuté do krku. A někde v dáli tajemné děvče v modré mikině. O devět let později se situace opakuje. V dynamickém podání jsou tu spojitosti s někdejšími událostmi, přicházejí další oběti bez zjevných spojitostí. Z našeho hrdiny je detektiv, ač má policie případ někde na čtvrté koleji, on si jde zarputile za svým, až z toho zanedbává svou již devítiletou dceru, na kterou je navíc sám. Jenže pak se stroj, tedy režisér a jeho tým zasekne. Zavětříme sci-fi stopu a dějí se podivné věci. I tempo zvolní. Kvalitní atmosféra i velmi dobrý Boyd Holbrook naštěstí zůstávají. I režisérův předchozí flák (Pachuť pomsty) nabídl první polovinu, ze které jsem byl nadšený. Druhá půlka chtěla pečlivější dohled. Každopádně kdo má rád temnější příběhy, v nichž je potřeba si na akci počkat, spokojený bude. (15.07.2020)

Neskutečná sci-fi blbost s šíleným dějem a ještě šílenějším koncem, který mi přišel totálně mimo mísu. Na druhou stranu to byla docela zábava a technicky a vizuálně je to velmi vydařené. Nicméně pitomé. Vůbec jsem nechápal, jak nesmyslně tady to cestování časem funguje, a jak to, že vůbec funguje. Těžce průměrné, a přitom je škoda, protože potenciál je v tomhle filmu veliký a často je i vidět. (21.01.2020)

// Žánrový kolotoč, který chvíli funguje, chvíli vůbec, jehož celá myšlenka ještě navíc spočívá v tom, že některý věci prostě nezměníš. I fucking hate that. Dovedete si tak představit moje překvapení, když jsem si na konci říkal, že mě ten film paradoxně vlastně docela bavil. Dvojka Boyd Holbrook a Bokeem Woodbine, kterej si toho stereotypního černýho policajta vychutnal naprosto maximálně, to táhne v první detektivní polovině hrozně dopředu, jenom aby se to v druhé přeplo do pomalejšího sci-fi módu s poměrně ambiciózním konceptem cestování v čase, kterej upřímně chvíli trvá, než prohlídnete, a i po tom nutí trochu přemýšlet. Jen to na pár místech utáhnout, režijně si s tím maličko víc pohrát, a klidně se tu mohla zrodit další žánrová pecka ala Looper. Takhle bohužel "jen" 6/10. (27.09.2019)

Ten film žel neví, čím chce být. Kritikou posedlosti (případem, mstou, čímkoliv), klonem Terminátora, rodinným filmem s důrazem na rodinné hodnoty, či liberálně demokratickým zdviženým prstem před americkými rasisty a pro jistotu i "rasisty"? A vůbec - je demokratické našim oponentům "vymýt" mozek? Ta celková neujasněnost tříští jakýkoliv možný prožitek z filmu, a to srdceryvné finále na pláži, nakolik chápu, jak se tvůrci nadřeli na tom, aby tu časovou smyčku vymysleli, mi přišlo nejen nezajímavé, ale taky vlastně směšné (á la cimrmanovské "Nejsem tvůj otec, jsem tvůj syn). Vlastně i ta časová smyčka je překombinovaná jen proto, aby vznikl ten wow efekt na konci, ale popravdě, napadlo mne to někdy po první třetině filmu, a ejhle, ono jo. Jsem z toho filmu rozpačitý - skvělý vizuál, svým způsobem zajímavé, i když hodně provařené téma (a to tady nikdo nezabil Einsteina, pánové), ale ty dvě hodiny se vlečou jako jízda po slavné D1 v pátek odpoledne. (01.11.2019)

Takovyhle film musi byt chytry, nebo se tak alespon tvarit. A me se zda, ze Mickle na toto postupne rezignoval. Zacina to moc dobre, jako klasicka, dobova kriminalka s ponekud netradicnim pripadem. Postupne se to samozrejme zmota asi hratkami s casem? Ok, to mam rad. Je skoda, ze v periodicke strukture filmu dojde nekolikrat k falesnym vyvrcholeni, po kterych nasleduje citelne zvolneni. Diky tomu film nema moc konzistentni tempo. Silnejsi rezijni tah na branku tu citelne chybi. No a ke konci jsem uz ztracel pozornost. Kazda dalsi vysvetlovacka byla min zajimava nez cokoli, co napadlo me. (14.02.2020)