Démon

Tomuto počinu by spíše slušelo přízvisko komedie. S hororem nemá Demon totiž pranic společného, jelikož polovinu filmu sledujeme vtipné opilecké činy či úvahy svatebních hostů, přičemž druhou polovinu sledujeme vtipné pokusy režiséra nastolit nějakou jednotnou hororovou atmosféru. Netřeba dodávat, že jeho snaha vychází naprázdno, což má za následek to, že po většinu času budete, tak jako já, nechápavě zírat na obraz a v mysli si promítat obrázky, na kterých bude po většinu času figurovat nápis WTF. (21.08.2016)

Svatba je podle učebnic psychologie řazena do první poloviny první desítky zatěžkávacích zkoušek vztahu. Všechno to chystání, plánování, organizování, zvaní, řešení koho pozvat, koho ne, koho kam posadit, kdo se s kým nemá rád a potom průběh oslavy samotný, jsou jeden velký nekonečný stres. A teď si představte, že se vám po sále, kde se koná oslava, začne vedle více či ještě více až nejvíce opilých známých a příbuzných courat duše nějaké úplně cizí ženské, která má navíc zálusk na vašeho, asi už celých požehnaných čtyřicet minut, manžela. Posedlost, ovládnutí, kletba. Co se vlastně stalo a kdy? Kdy, kam a proč zmizela Hana? Kdo zmizel Hanu? Kam zmizela její rodina? Stala se obětí války nebo se odstěhovala? Kdo byl Hanin vyvolený a kam zmizel on? Proč ten, kdo něco ví, jenom naznačí a jinak mlčí? Proč je kněz nevěřící a proč bludná duše nemá klid? A existuje na konci nešťastné cesty šťastný cíl, nebo je ta cesta nekonečná? (23.03.2016)

Banda najabaných Pšontků předvádí hodinu a půl deliriálně trementální Hořímápanenko pod taktovkou górnośląskieho artisty, psychotika a „scénaristy“, který patrně tak dlouho čichal toluen, až se z toho mentálního mulinexu rozhodl rozptýlit dobrovolnou permanentní návštěvou Filipa Sejmůra Hofmana. A zdá se, že tento „absolutní horor“ plně reflektuje jeho psychické rozpoložení, o čemž svědčí i následné skupinové cákání artových hnědopichů, kteří v něm opět nalézají kupříkladu transcendentální interpretaci polského naturelu, behaviorální epercepci partnerských interakcí, sofistikované memento abúzu diletantsky generovaných destilátů či dokonce bezprecedentní halachiální alegorii sionistické vendety za Osvětim a Waršavské gheto. Já tedy viděl sice kulantně zahranou, ale nudnou až otravnou pomatenou pičovinu, tak tak snesitelnou i jako kulisu k vytrhávání nehtů. Nicméně připouštím, že má percepce může být dost laická, protože styky s opačným pohlavím mám uspokojivé a taky už pěkně dlouho nefetuju. (22.08.2016)

Demon zobrazuje klasickú východoeurópsku svadbu plnú alkoholu, tanca a neviazanej zábavy, ktorá sa vymkne spod kontroly. Ženích začne mať po zvláštnom náleze v záhrade nekontrolovatelné záchvaty, ktoré prítomný doktor pripisuje epilepsii. V skutočnosti však majú svadobčania ovela väčší problém, ktorý nemá so zdravotným stavom nič spoločné. - Polsko je pre mňa jednou z najsympatickejších krajín na svete a obyvatelov tejto krajiny mám velmi rád. Preto som sa tešil na môj prvý horor z tejto krajiny. Téma je zaujímavá a zobrazenie svadby je úplne realistické. Herecké obsadenie bolo vybrané úplne presne pre napísané charaktery a všetky postavy mi sedeli velmi dobre. Hororové zložky pôsobia popri tej neviazanej zábave trochu mierne, ale scény v sklepe majú svoju podstatu. Zaradenie do osamelej budovy bolo podla mňa ideálne a pomohlo upevniť situáciu okolo kultúry a histórie. Scenár sa mi zdal občas mierne chaotický, ale vo výsledku sa držal uveritelnej štruktúry, aj keď v závere neobjasnil mnoho detailov, takže najvyššie hodnotenie tomu nemôžem dať, pretože takéto závery mi pri slušne načatej tematike posadnutia proste nevyhovujú. Režijne je to zvládnuté perfektne a je škoda, že režiséra postihol daný osud. Mnoho hororov sa propaguje zvláštnymi úmrtiami okolo produkčného tímu, ale Demon môže potvrdiť, že zvláštne úmrtie týkajúce sa tohto hororu je reálne. (03.08.2016)

S technickou stránkou jsem neměl problém, herecky mi to vyhovovalo a záchvaty posedlosti měly něco do sebe. I ten kontrast mezi divokou východoevropskou svatbou a jakýmsi vyšetřováním dybuka docela fungoval. Jenže mě chybělo víc informací o strašidlu. Kdy, kdo, proč, jak? Jasně, pak by film sklouznul do klasické duchařiny se všemi klišé, co k tomu patří, čemuž se asi filmaři chtěli vyhnout, ale v tomto případě byla snaha o originalitu kontraproduktivní. Alespoň v mých očích. Něco na tom je, ale není to tak docela ono. 50% (17.09.2016)